Psychologická poradna

Odpověď:
24. 05. 2011, 11:38

Dobrý den,

omlouvám se za zpožděnou odpověď danou technickými problémy na webu. Váš život není rozhodně nijak jednoduchý, podle toho co píšete. Kolabování a bušení srdíčka určitě může s nervy souviset. Nedivím se Vám, že máte pocit, že Vám psychologové nijak nepomohli. Smyslem docházení k psychologovi je porozumět více sám sobě a svým trápením, abychom si s nimi pak lépe věděli rady. Konkrétní reálné věci, jako jsou dluhy a podobně není v moci žádného psychologa ani sebedokonalejšího změnit. To nicméně neznamená, že by Vám to nemohlo být užitečné k tomu, abyste měla nějaký prostor pro sebe, si o svých trápeních s někým nestranným povídat. Na Vašem místě bych se tolik nebála, že by to mělo nějaké následky ohledně sociálky. Podle mého by to naopak mohlo být bráno spíše pozitivně, ve smyslu, že se se sebou snažíte něco dělat a pracujete na sobě. Držím palce a zdravím.  

Odpověď:
24. 05. 2011, 11:39

Dobrý den,

omlouvám se za zpožděnou odpověď způsobenou technickými potížemi s webem. S bulímií je opravdu velmi těžké poradit si sám, je určitě dobrý nápad vyhledat odborníka. Zda-li se lépe hodí psycholog nebo psychiatr takto nelze říci, protože k tomu je třeba znát více detailů o konkrétním stavu a situaci klienta. V principu nejideálnější bývá kombinace obojího. Psycholog Vám pomáhá porozumět Vašim trápením a životnímu příběhu a pracuje na příčině obtíží. Psychiatr má k dispozici medikamentózní léčbu, která pomůže v akutnějším stavu snížit úzkost, napětí, deprese a další příznaky, které mohou bulimické obtíže doprovázet. Pokud chcete, aby Vám sezení u klinického psychologa hradila zdravotní pojišťovna, je opravdu třeba mít doporučení od  jakéhokoli lékaře tj. jak od praktického tak i od psychiatra. K psychiatrovi podle mého soudu můžete přijít i bez něj. Na Vašem místě bych se ale rozhodně nebránila zajít s Vašimi potížemi k praktickému lékaři. Vaše obtíže totiž mohou mít i různé  následky na vašem tělesném zdraví a praktický lékař by o tom zcela jistě měl být informován. Držím palce a zdravím.

Odpověď:
24. 03. 2011, 15:32

 

Dobrý den Lenko,

Váš život opravdu není jednoduchý  a trápení a starostí je v něm mnoho. Je Vám ale 37 let a připadá mi, že máte ještě mnoho let  života před sebou. Možná je příliš brzo házet “ flintu do žita“   a stálo by za to se k problémům postavit a nevzdávat to. Máte přeci jen děti, které Vás jistě ještě budou potřebovat. Psycholog Vám může pomoci porozumět lépe Vašim životním peripetiím a jejich příčinám. To vede  obvykle k tomu, že člověk pak snáze může své reálné  potíže a problémy řešit a lépe si s nimi ví rady. Reálné problémy za Vás ale samozřejmě nevyřeší žádný psycholog ani jiný takový odborník.  Když čtu Váš dotaz, napadá mně, že stav, v kterém se nacházíte  je stav depresivní. Z tohoto pohledu by možná nebylo od věci uvažovat o návštěvě lékaře – psychiatra, který by Vám mohl dát léky - antidepresiva, které by Vám pomohly zlepšit náladu a pomohly by Vám necítit se tak beznadějně.  Pak by se Vám možná přeci jen zdály Vaše potíže řešitelnější a nepřipadaly by Vám tak bezvýchodné a mohla byste vidět i optimističtější a veselejší stránky Vašeho života, které jistě jsou, jen je teď pod tíží starostí nemůžete vidět. Ve Slaném se můžete obrátit na  MUDr. Vaňka, ordinaci má ve Slánské nemocnici a tel . na něj je 312 522 397. Zdravím Vás a držím palce.

Odpověď:
03. 01. 2011, 23:13

Dobrý den Jano,

to je jistě rozumné s takovýmito problémy se objednat k psychologovi. Do mé ordinace se můžete objednat buď telefonicky na tel 775 155 069 nebo emailem na saifrtova@volny.cz. Aktuálně mám bohužel poměrně dlouhé objednací lhůty tj. Až na konec února. Pokud byste chtěla dřívější termín zkuste se obrátit na kolegyni mající ordinaci ve slánské nemocnici dr. Nosilovou tel. 725753653 . Zdravím adržím palce.

Odpověď:
21. 11. 2010, 23:15

Dobrý den Moniko. K návštěvě mé ordinace potřebujete doporučení v případě, že chcete, aby vám mé služby byly hrazeny ze zdravotního pojištění. Vt uto chvíli mám smlouvu s třemi zdravotními pojišťovnami - Metal-Aliance, VoZP a Media. Jste-li klientkou jedné z těchto pojišťoven,  mohou vám být mé služby hrazeny ze zdravotního pojištění. V tom případě potřebujete to, co píšete - tedy doporučení od lékaře- buď od obvodního lékaře, případně psychiatra nebo nějakého jiného odborného lékaře, u kterého se se svými obtížemi léčíte. Jste-li klientkou jiné zdravotní pojišťovny, počítejete v mé ordinaci s přímou úhradou, pak ale nepotřebujete žádné doporučení o lékaře. Vždy je ale třeba telefonem nebo emailem  si sjednat schůzku na konkrténí hodinu.

Odpověď:
31. 10. 2010, 21:21

Dobrý den Jano,

chápu, že Vás chování vaší dcery znepokojuje. Takové chování ale u tříletých dětí není ničím neobvyklým. Každý z nás má v sobě kromě kooperativních a přátelskyých sklonů také sklony agresivní, které mu mimo jiné umožňují přežít ve světě ostatních a uhájit si svá práva. Úkolem nás rodičů, je pomáhat našim dětem všechny jejich sklony nějak kultivovat, tj. usměrňovat přiměřeným směrem, tedy některé rozvíjet a podporovat, jiné spíše potlačovat. Vaše dcera vcelku logicky soudí, že nad mladšími dětmi má převahu a zkouší proto své agrese na ně a nikoli na ty, jak píšte starší, u kterých zřejmě tuší, že by ve sporu prohrála a spíše k nim vzhlíží jako ke svým vzorům.

To, co je vaším úkolem jako rodiče je, pomáhat jí zpracovávat její naštvání a agresivní impulsy jinak, než jen přímým útokem na mladší dítě. Vyžaduje to tedy, abyste si dala práci a snažila se vždy v konrétním případě porozumět tomu, co se v dané pranici přihodilo, jaké emoce vaše dcera asi má a co svým agresivním útokem chce říci a podle tohoto porzumění jí pak pomoci vyřešit situaci společensky únosněji. Nepopisujete situace nijak konkrétně, ale například si umím představit situaci, kdy mladší dítě sebere vaší dceři hračku a ona je nazlobená a udeří ho. V takové situaci je například vhodné vyjádřit dceři pochopení, že chápete, že ji to nazlobilo a vysvětlit jí, že hračky v herně jsou všech, že se sluší kamarádům hračky půjčovat apod. dle situace. Případně ji podporovat v tom, aby přímý útok nahradila snahou o slovní diskusi a dorozumění nebo vyjádření naštvání slovy apod. Umím si představit, že chvílemi můžete pociťovat beznaděj, že se stále snažíte a ne vždy je to na dceřině chování vidět. To je bohužel součástí role rodiče, protože výsledky našeho sanžení jsou obvykle vidět až za delší dobu. Přeji pevné nervy a trpělivost.

Odpověď:
17. 12. 2009, 14:06

Dobrý den Lenko,

to se Vám nedivím, že Vás tato situace štve. Pro nás rodiče bývá vždy nepříjemné, když vidíme, jak naše děti trpí. Zvláště se to stává viditelným po vstupu do kolektivního zařízení, tj. školky a školy. Ač to nepíšete, zřejmě jste sama vycítila, že řešením určitě není, abyste za svou dceru tyto problémy řešila vy. Tím byste jí osobně příliš nepomohla, spíše byste posílila její pozici jako toho, kdo se sám neubrání. To co pro svou dceru můžete udělat zcela jistě je podporovat její sebevědomí a snažit se jí podpořit v tom, že si vše nemusí nechat líbit. Zásadní je vědět, z jakého důvodu jsou obě Vaše dcery stydlivé a mají tyto potíže. To může být dáno různými věcmi, může to být dáno více povahou, kterou po Vás a otci zjednodušeně řečeno zdědily, nebo může jít i o jiné faktory, například výše zmíněné nedostatečné sebevědomí. To by dle mého soudu stálo za bližší prozkoumání. Ve Slaném se na dětskou a školní problematiku soustřeďuje dětská psycholožka PhDr. Daniela Krausová, tel. na ní je 724042942. Ta by Vám zcela jistě mohla pomoci blíže porozumět tomu, proč mají Vaše dcery tyto potíže a jak je konkrétně řešit. Držím palce a zdravím.

Odpověď:
07. 10. 2009, 23:40

Dobrý den,

Vaše situace není rozhodně jednoduchá. Máte jistě pravdu v tom, že život dospělých dětí s rodiči a zvláště určité udržování v závislosti a ochrana před povinnostmi reality Vašim synům z hlediska budoucnosti příliš neprospívá a k dospělosti je příliš neposune. Vůbec se Vám nedivím, že Vám již soužití s takto dospělými dětmi přijde nepohodlné, v takovémto věku by již opravdu bylo na místě osamostatnění. Příliš ale nerozumím tomu, co Vás osobně vede k tomu, že jak píšete platíte například všechny věci okolo nákladů na bydlení apod. Jsou-li Vaši synové výdělečně činní, jistě není důvod, aby Vám nepříspívali jak na provoz domu, tak i na jídlo a na vše ostatní. Nerada bych dělala zjednodušené závěry, z Vašeho popisu se ale zdá, že to u Vás zjednodušeně řečeno trochu vypadá jako při přesilovce 3:1.Z tohoto úhlu mi připadá , že řešení asi nepůjde bez toho, že se sjednotíte na postupu s Vaší ženou. Možná by bylo dobré prozkoumat, z jakého důvodu Vaše žena, jak píšete, považuje Vaše dospělé syny za malé děti, možná by pak mezi Vámi mohla vzniknout otevřenější diskuse o řešení celé situace a Vy byste se necítil v touze po řešení tak osamoceně.

Odpověď:
03. 10. 2009, 22:29

Dobrý den, chápu, že jste nešťastná, že se Vám s odchodem partnera, s kterým jste plánovala umělé oplodnění, během okamžiku změnily životní perspektivy a plány do budoucna. Každý rozchod, zvláště trval-li váš vztah delší dobu a plánovali jste společně děti, je těžký obvykle pro obě strany, ikdyž se to tak nemusí na první pohled zdát. Píšete, že Vašemu příteli je 20 let, to je opravdu možné, že se mohl zaleknout možné odpovědnosti, kterou přivedení dítěte na svět jednoznačně je. V dnešní době mnoho lidí odsouvá založení rodiny spíše ke třicítce a je docela možné, že váš přítel se na takovýto vážný krok přeci jen ještě necítil. Zároveň Vás možná nechtěl zklamat, když viděl jak o umělé oplodnění stojíte a nějakou dobu proto souhlasil. Stejně tak mi připadá, že vy v 25 letech také nemusíte na miminko tolik spěchat a spíše se soustředit na nalezení partnera, který by vaši touhu též sdílel a byl na tento krok připraven. Pro dítě, jeho výchovu a zdravý vývoj je totiž fungující partnerství a spokojení rodiče velmi důležité. Nevím, jestli Vás to uklidní, ale skutečností bývá, že mnoho partnerských vztahů, v nichž partneři mají nějaké zásadní rozpory již před svatbou a příchodem dětí (a z tohoto pohledu se mi dle toho co píšete rozpor mezi Vámi a partnerem jako poměrně závažný jeví), nebývají v budoucnu příliš spokojená a často se rozpadají. A to by jistě nebylo dobré ani pro Vás ani pro Vaše dítě.

Je pravděpodobné, že sama potřebujete ještě nějaký čas, abyste situaci přijala, oplakala a mohla se soustředit na budoucnost a nové vztahy, které Vás jistě čekají. Pokud by Vám vaše situace připala stále neúnosná, neobávejte se obrátit se na odbornou psychologickou pomoc- nejlépe do rodinné či manželské poradny, kde byste měla prostor probrat vše detailněji, tak jak to v rámci této internetové poradny není možné.

Odpověď:
21. 09. 2009, 23:07

Dobrý den Petře,

chápu, že Vám Vaše potíže dělají starosti. Zvláště ve Vašem povolání Vám musí značně komplikovat každodenní pracovní život. Pokud následkem toho vyhledáváte samotu, můžete se cítit často i osamělý a to Vám na psychické pohodě jistě nepřídá. Na Vašem místě bych se návštěvě odborníka z oblasti psychoterapie tolik nebránila.
Potíže, které popisujete se léčí metodou zvanou psychoterapie, pro tento typ obtíží je zvláště vhodná skupinová psychoterapie. Ta by Vám mohla jednak pomoci porozumět příčině Vašich obtíží a též zažít ve skupině kromě pocitů ponížení, které popisujete, že zažíváte v kontaktu s ostatními, i pocity přijetí a pochopení. Pokud byste měl o takovouto léčbu zájem, v mé ordinace aktuálně skupina pro lidi s takovýmito a podobnými problémy probíhá.

Odpověď:
21. 09. 2009, 23:06

Dobrý den Terezo,

každé dítě si vytváří nějaký způsob vlastního zklidnění, který je pro konkrétní rodiče více či méně přijatelný – typickým způsobem je uklidnění pomocí dudlíku. Jak popisujete, Vaše dcera si našla způsob s vlasy. Nemyslím si, že to musí znamenat cokoli o tom, že Vaše dcera je neurotická. Nevím zcela přesně z Vašeho popisu, zda-li toto Vaše dcera dělá například i během spaní tj. ne v plném vědomí nebo zdali to dělá pouze za vědomí. Podle toho je třeba postupovat. Máte-li pocit, že jde o konání do jisté míry vědomé, nebála bych se dceři nabídnout nějaký náhradní objekt tj. například panenku. Otázkou nicméně zůstává Váš pocit, že se dceřino chování stupňuje. Zde je zcela jistě třeba se ptát, s čím to souvisí, tj. s čím aktuálním souvisí potřeba Vaší dcery po větším uklidňování se. Takových důvodů může být mnoho, např. opětovný nástup do školky, nějaká změna, která se z pohledu dospělého nemusí jevit jako zásadní, ale viděno čtyřletýma očima zásadní být může. Zde bych se na Vašem místě spolehla na Váš mateřský instinkt a snažila se příčinu zjistit. Pokud byste měla pocit, že se vše více stupňuje, nebránila bych se na Vašem místě návštěvě dětského psychologa, který by Vám mohl poskytnout pohledu z úhlu, z kterého se vy jako rodič nedíváte.

Odpověď:
14. 09. 2009, 12:03

Dobrý den Moniko,

změny nálad mohou mít velmi různou příčinu. Pro bližší posouzení je určitě třeba znát o Vašich potížích více detailů – o jaké nálady jde, kdy během dne se vyskytují, jestli někdy s něčím souvisí, jak dlouho potíže trvají apod. . Změny nálad mohou souviset jak s tím, co se aktuálně děje ve Vašem životě, tak například s takovými záležitostmi jako jsou hormonální změny během těhotenství nebo například i během užívání antikoncepce. Stejně tak mohou být projevem onemocnění v oblasti poruch nálady, které pak vyžaduje i medikamentózní léčbu. Pro bližší zjištění příčiny bych Vám doporučovala osobní návštěvu v ordinaci nějakého klinického psychologa, kde byste mohla probrat Vaše potíže detailněji a podle toho se rozhodnout pro řešení.

Odpověď:
01. 09. 2009, 22:52

Dobrý den Petro, omlouvám se za pozdní odpověď, trefila jste se přesně do mé prázdninové pauzy. Jak popisujete svojí situaci je vidět, že to opravdu nemáte jednoduché. Vztahy mezi rodiči a dětmi nebývají vždy snadné  a nekonfliktní a v období odchodu dětí z domova se mohou vyhrotit,  což se zřejmě přihazuje momentálně u vás. Osamostatnění dětí může v rodičích vyvolávat různé nepříjemné pocity, mohou se obávat, že zůstanou sami, že partner dítěte si s nimi nebude rozumět, mohou projevovat velkou obavu o to, aby jejich dítě dobře vybralo a bylo v životě spokojené a pak jako reakci mohou dělat to, co popisujete u své matky. Připadá mi rozumné, že jste se rozhodla se s přítelem nenastěhovat k matce. To by situaci zcela jistě nijak nepomohlo, jen by to zřejmě zvýšilo napětí vás všech a osamostatnění se z původní rodiny, které je koneckonců životním úkolem každého z nás a které přirozeně cítíte, že Vy sama potřebujete, by Vám to jen zkomplikovalo. Chápu, že si kladete otázku, co vy můžete v dané situaci dělat. Nicméně konflikty mezi dvěma lidmi jsou vždy záležitostí obou a na řešení se též oba musí podílet. Nebude tedy  záviset pouze na Vás, jestli  se Vaše maminka rozzlobí nebo ne, až jí řeknete o svém záměru se odstěhovat. Její reakce je zcela v její kompetenci, vy můžete maximálně ovlivnit způsob jakým jí vše sdělíte. Napětí situace by možná pomohlo snížit nějaké vaše  vyjádření empatie k ní ve smyslu, že chápete, že si dělá o vás a vaši budoucnost starosti a že to, že budete bydlet jinde například neznamená, že se nebudete vídat. Je nicméně možné, že pro Vaší maminku bude vše natolik konfliktní, že ani Vaše snaha nebude příliš platná. Paradoxně se ale též může stát, že jistý odstup tím, že budete bydlet jinde povede ke zklidnění Vašich vzájemných vztahů a že například pomůže Vaší mamince najít i jiné životní radosti, než na které měla dosud čas. Pokud by se Vám zdálo, že Vám situace přerůstá přes hlavu, neobávejte se vyhledat nějakou psychologickou pomoc, která by Vám mohla pomoci porozumět vztahům, které doma máte. Držím Vám  palce.

Odpověď:
18. 05. 2009, 13:47

Dobrý den. Chápu, že jste asi znepokojena, když se Vaše dcerka vzteká. Nicméně z tohoto pohledu Vás mohu uklidnit, vztekání dítěte je přirozená reakce, kterou dítě dává najevo nesouhlas, když si začíná uvědomovat, že zkrátka není vždy po jeho. V období kolem třech let patří vztekání k běžnému repertoáru dětského chování. Je obtížné dát Vám nějakou univerzální obecnou radu, co dělat, protože vždy je třeba zvážit konkrétní situaci, v které se Vaše dcera vzteká. Obecně není vhodný ani přístup jak píšete - vše povolit ani ji vždy plácnout. Je třeba trvat na požadavku, pokud ho považujete za oprávněný, ale zároveň v dítěti zbytečně vztek nepodporovat a nedělat mu při něm publikum - tj. spíše ho například nechat být v pokoji samotné dokud se vzteká a poté trvat na požadavku. Je vcelku možné, že Vaší situaci značně komplikuje druhá skutečnost, kterou uvádíte- tj. že Vaše dcera příliš nekomunikuje ani s dětmi ani s dospělými a že ve 3 letech hovoří pouze pár slovy. Zde by podle mého bylo opravdu vhodné vyhledat odborníka- dětského psychologa, který by dceru vyšetřil a zjistil příčinu tohoto stavu. Je pravděpodobné, že pak by se Vám mohlo ulevit i okolo chování dcery.

Dnes má svátek Gita

NAŠE ANKETA:
Které rubriky máte ve Slánských listech nejraději?

Zpravodajství

9.82%

Společenský servis (narození, úmrtí)

22.24%

Příběhy zdejších lidí

8.82%

Kultura

7.82%

Sport

7.01%

Putujeme po vesnicích

9.02%

Historie

7.21%

Včera a Dnes

8.62%

Významná výročí

9.52%

Na Slánsku před sto lety

9.92%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 998