Při mých cestách do Slaného občas potkám průvod dětí z některé mateřské školy. Hejno kuřátek bedlivě střeží jako dvě kvočny jejich paní učitelky a téměř pravidlem bývá to, že děti z mateřinek svorně a téměř sborově zdraví kolemjdoucí. A je celkem lhostejné, zda jsou to děti ze školek U labutí, od divadla, Pánka nebo od Bětušky. Ostatně, podobné je to i v okolních obcích. A tak mne v této souvislosti napadlo, jak důležitou roli v našem životě hraje právě pěkné pozdravení.
Kdykoliv jsme ještě jako děti ráno odcházeli do školy, vždy nám rodiče říkávali: „Chovej se slušně, ve škole poslouchej a každého pěkně pozdrav!“ Jeden ze sousedů, jehož manželka bývala možná poněkud veselejší, než bývalo tehdy v obci zvykem, navíc po straně dodával: „Vždyť to může být i tvůj tatínek!“ Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal na moravské dědině, kde jsme se navzájem všichni dobře znali, bylo pozdravení něčím samozřejmým a nepozdravit dospělého se rovnalo společenskému přečinu i jistému pokárání ve škole. Aniž četli společenský katechismus - zdravili se s naprostou samozřejmostí i dospělí mezi sebou a protože toho času snad dříve bývalo přece jen o trochu víc, zpravidla nezůstalo jen u toho pozdravení.
To, že ve městě platí společenské normy zcela jiné, je zcela logické. Žijí-li však vedle sebe v paneláku dlouhá léta sousedé, aniž by se znali a nabádali své děti ke zdravení dospělých, je to sice divné, ale je to skutečnost, která vystihuje současnou realitu městského bydlení i s jeho anonymitou. Naivně jsem se domníval, že na vesnici je to aspoň trochu podobné jako za mých dětských let. Brzy však po přistěhování do jedné z vesnic v tomto regionu jsem byl velmi rychle vyveden z omylu. Děti z mateřské školky sice zdraví stále způsobně a zřetelně, ale velká část těch jen o fous větších by si raději překousla jazyk, případně cigaretu, co má v puse, nebo spolkla nerozlučný mobil, než by dospělého pozdravila. Ostatně, ony se vesměs nezdraví příliš ani mezi sebou a i navzájem spíše komunikují jazykem, který tak hezky našim čtenářům přiblížil v jednom z předchozích čísel Slánských listů ve svém fejetonu kolega Tvrdek. Přes to všechno se nemohu zbavit dojmu, že pozdravení patří mezi ta kouzelná slůvka, která dokážou prozářit celý den.
Vladimír Rogl
01. 03. 2011, 15:12
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
43.06%
Spíše ano
17.76%
Spíše ne
15.29%
V žádném případě
23.89%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01