• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Za minutu dvanáct

Když se v roce 1968 ve stínu okupačních tanků oslavovalo padesáté výročí vzniku tehdy ještě československé republiky, objevili se na veřejnosti i prošedivělí legionáři. Generace sklonku šedesátých let vnímala jejich vybledlé uniformy z doby první světové války málem jako něco exotického. Jejich řady prořídly nejen věkem, ale mnozí z nich zahynuli na bojištích 2. světové války a v důsledku nacistické i následné komunistické perzekuce.

Zdá se, že i o čtyřicet let později se historie opakuje. Zásluhy desetitisíců našich zahraničních vojáků, stejně jako příslušníků domácího odboje, jsou často zlehčovány. Našim otcům se navíc přisuzuje jen pasivní očekávání osvobození od spojeneckých armád. Léta zamlčování, falšování či přímo gumování našich dějin sklízí své ovoce. Obávám se, že čas a historie jednou všechno zhodnotí, ale pro hrstku zbylých hrdinů už asi jen posmrtně. Vzpomínková setkání jsou stále početně slabší. Živé legendy našeho národního osvobození pomalu odcházejí a je smutné, že to málokdo vůbec zaregistruje. Špalír uniforem u krematoria či na hřbitově, oslavné proslovy, poduška s medailemi a čestná salva spolu s vojenskou hudbou jsou už jen špatným svědomím, které nemůže zakrýt pramizerné chování k veteránům v době jejich života.

Je smutné, že komunistické Československo bylo také jedinou zemí, která trestala své vlastní hrdiny, kteří za ni neváhali nasadit své životy.

A jak je tomu u nás, na Slánsku? Vím, o čem mluvím, protože mám vzácnou příležitost čas od času zajít na schůzku Československé obce legionářské, která sdružuje veterány druhé války i příslušníky domácího odboje. Jejich počet z našeho města a jeho okolí bychom dnes spočítali už jen na prstech rukou a všichni z nich už překročili osm křížků svého pohnutého života. Ať už se jedná o tankistu 1. armádního sboru v SSSR, dělostřelce z Karpat, příslušníka západní jednotky, spojaře od Dukly, italského partyzána či odbojáře vězněného na Pankráci. To všechno jsou lidé, pro které vlastenectví nebylo jen prázdným pojmem. Važme si jich, dokud jsou mezi námi!

Vladimír Rogl
17. 02. 2009, 17:36

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.