• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Černí baroni

Letos na podzim uplynulo šedesát let od zřízení tzv. Pomocných technických praporů, do kterých byla komunistickým režimem nahnána podivná směsice rekrutů. Do těchto Čepičkových vojenských táborů nucených prací narukovali sedmnáctiletí kluci, stejně tak jako pánové téměř důchodového věku, studenti vyloučení z vysokých škol, kněží, řeholníci, živnostníci i sedláci, kterým předtím často sebrali jejich rodné grunty. Namísto pušek či samopalů však dostali do rukou lopaty, sbíječky a krumpáče, protože těžkou prací měli být jako nepřátelé socialismu převychováni. I to byla jedna z metod jak chtěli komunisté zastrašit, potrestat, zdeptat, ba přímo zlikvidovat své skutečné i domnělé politické odpůrce.

V letech 1950 až 1954 prošlo těmito zvláštními vojenskými útvary téměř šedesát tisíc mužů, kteří jako levná pracovní síla pracovali v nejrůznějších oblastech průmyslu, stavebnictví i v dolech, zvláště na Ostravsku a Kladensku. O bezpečnosti práce se často nedalo ani mluvit a proto také pracovní úrazy byly na denním pořádku. Celá řada pétépáků se vrátila do civilu s podlomeným zdravím a zdravotní potíže je pronásledovaly i po celý další život. Nelidské pracovní podmínky zaplatilo svými životy čtyři stovky mužů. Už samotná existence PTP patří ke smutné historii Československé armády a je dokladem toho, že komunisté se neštítili ve své třídní nenávisti žádné špinavosti. Smutnou skutečností je i to, že za tyto represe vůči vojákům PTP se komunisté nikdy neomluvili a nikdo z jejich iniciátorů nebyl nikdy potrestán. Ostatně, stejně tak jako za jiné zločiny.

Také v našem regionu se počátkem padesátých let vystřídalo v sedmi rotách 57. praporu PTP kolem tří tisíc vojáků. Většina z nich byla ubytována na zámku ve Smečně. Z těchto „kasáren“ pak každodenně vyjížděli fárat do okolních dolů kladenského uhelného revíru, především na „Schoellerku“, která se tehdy jmenovala důl Nejedlý I. nebo na Majrovku – neboli Fierlinger II. Několik pétépáků dosud žije ve Slaném a okolí a v posledních letech jsme shodou okolností uveřejnili rozhovory i o jejich službě v těchto podivných jednotkách. I když více než půlka století mnohé zahladila a tito staří pánové se snaží vybavit spíš ty méně stinné stránky svého vojančení, všichni se svorně shodují v tom, že až taková „sranda“ jak službu u PTP popisuje Miloslav Švandrlík ve své knize, to doopravdy nebyla.

Vladimír Rogl
07. 12. 2010, 12:30

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.