• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Výjezdní doložka

Jen nerad se vracím k dříve napsaným fejetonkům, ale tentokrát mne k tomuto do určité míry přiměl telefonát jednoho čtenáře, který se představil jako pan Kučera a snažil se mne přesvědčit, že to s tím cestováním dříve nebylo až tak hrozné, jak jsem prý psal. Měl zřejmě na mysli „Zapomenutá slova“ z posledního čísla Slánských listů, ve kterých jsem hovořil o vyplňování tzv. celního prohlášení při každém vycestování za hranice. A že prý to nebylo ani tak složité si vyjet do zahraničí. Nevím, jak pan Kučera, ale já a myslím, že velká řada občanů máme zkušenosti zcela jiné, protože získat tzv. „výjezdní doložku“ nebylo jen tak.

Dnešní mládež si nepamatuje a pamětníci rádi zapomínají, že pokud nešlo o dovolenou v tuzemsku či v některém lidově-demokratickém státě, nebylo bez tohoto dokladu možné vycestovat. O tento dokument bylo třeba požádat obvodní či okresní správu pasů a víz na speciálním dotazníku se spoustou okének a rubrik, ne nepodobných stránce filatelistického alba. Místo známek se však do jednotlivých chlívků sbírala razítka a podpisy. Získat souhlas závodního výboru ROH nebyl až tak velký problém, ale o to víc se o vaši cestu zajímal závodní výbor KSČ a to bez ohledu na to, že jste jejich rudou legitimaci nikdy nevlastnili. Soudruzi, nejdřív ze stranické skupiny, později pak na celozávodním partajním výboru podrobně prodiskutovali, zda jste uvědomělý občan schopný reprezentovat socialismus v prohnilé kapitalistické cizině, a dokonce i v socialistické Jugoslávii, a zda tam někde nemáte náhodou strejčka nebo případně vzdáleného příbuzného, u kterého byste mohl zůstat. Jako poslední instance se k žádosti muselo vyjádřit tajuplné ZO. Toto zvláštní oddělení bývalo ukryto za dveřmi s železnou mříží, kde soudružka referentka měla pod dalšími zámky uzamknutou speciální kartotéku všech duší. Pokud vám pak tato soudružka milostivě předala cenný dokument s příslušným razítkem a důrazným ponaučením o chování v cizině, měli jste vyhráno. A jestliže jste se předtím rozčilovali, proč vám do vašich záležitostí kafrá kdejaká kádrovačka, pokorně jste ještě poděkovali. To jste ovšem ještě zdaleka neměli vyhráno, protože ve hře byl ještě (pokud jste nechtěl vycestovat s Čedokem) potřebný devizový příslib z banky. Pokud vám banka těch mizerných pár dolarů či marek nepřislíbila, bylo po žížalkách, vlastně po cestování. Pokud jste ale vše stihl v termínu, mohl jste se začít modlit, aby vás za železnou oponu laskavě vypustili, protože konečné slovo měli bdělí pohraničníci a celníci. To, že celníci nechali vystoupit a znovu nastoupit všechny lidi ze zájezdového autobusu, aby mohli vykonat „namátkovou“ kontrolu turistů i autobusových prostor, bývalo téměř pravidlem.

Nemusím snad líčit, jak je to s cestováním dnes, protože to si snad už většina lidí odzkoušela na vlastní kůži, a ví, o čem je řeč. Ostatně, je právě čas dovolených a srovnávat nesrovnatelné jaksi ani dost dobře nelze!

Vladimír Rogl
07. 08. 2009, 23:55

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.