• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Poupata

Tak nám, vlastně dětem, skončily před týdnem prázdniny a začal nový školní rok, zvláště pro prvňáčky plný očekávání a nadějí. A – alespoň soudě podle příprav ve všech slánských základních školách, které se na jejich příchod připravovaly už od jara a pořádaly dny otevřených dveří - mají se nač těšit. Vymalované a vyzdobené třídy, ale především krásné učebnice se spoustou obrázků. Myslím si, že musí být radost se z nich učit.

Vím, o čem mluvím, protože patřím ke generaci, která 1. září dostávala v první třídě obecné školy slabikář s poetickým názvem Poupata. Říkadla o komárovi, který sekal otavu i s pohrabující liškou, jsme si zamilovali stejně jako půvabné ilustrace M. Fischerové-Kvěchové. Díky Emě, která měla maso na míse - jsme se poměrně rychle naučili číst a mohli spokojeně říkat: „Ó, my se máme!“

Po vítězném únoru však české školství dostal lénem rudý děda Nejedlý a stará dobrá Poupata ze škol zmizela. Nehledě k tomu, že bylo třeba ideologicky působit na děti už od kašičky. Ba, dokonce ještě dřív, jak o tom svědčí básnické veledílo od jistého J. Doliny, vydané před šedesáti lety a které bylo určené dětem mateřských (!) škol. Ostatně, posuďte sami:

„Čtyři židle, jeden stolec, z Péti bude komsomolec.

Z Ivana a Jaromíra uděláme pionýra.

Naše Zina, chytrá holka, bude dobrá komsomolka.

A my čtyři a my všici budem jednou bolševici.“

Nebo jiná, stejně stupidní - pardon ideově zaměřená:

„Já jsem Standa Provazník, bude ze mne kolchozník.

Z tebe Franto, vem to hrom, bude třeba agronom.

Z Honzy, to je jistá věc, bude nejspíš pastevec.

Koupíme si kobyly, budem síti obilí.

Koupíme si traktory, budem orat brambory.

Koupíme si, já a ty, pěkný krávy strakatý.

Franta koně odstrojí, Honza krávy podojí.

K večeři nám Marie, teplé mléko nalije.“

To, že čeština dostávala pořádně na frak, nebylo asi to nejdůležitější, protože šlo o to - zblbnout děti už v nejútlejším věku. Jak jinak by mohla být dětem v mateřince předkládána „Píseň o Leninovi“. Ostatně, pokrokový veršotepec se netajil tím, že bude ještě hůř a nenapodobitelným jazykem troglodyta, který naši mateřštinu připomínal jen zpovzdálí, pokračoval:

„Sedla bába na buku, učila se azbuku.

Sed si dědek vedle ní, dali se do učení.

Vlk se z lesa vyřítí, že se chce též učiti.“

Následně se z lesa vyřítila ještě další lesní a vodní havěť a dokonce i pan starosta (ačkoliv to už vlastně byl zcela určitě soudruh předseda MNV), ale:

„Ze všech jich však nejvíce, přišlo dětí z vesnice.

Pod bukem i na buku, učily se azbuku.“

A pak že nejsme vzdělaný národ!

Vladimír Rogl
08. 09. 2009, 12:09

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.