• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Sčítání aneb vážíme si našeho národního symbolu?

Říká se, že se lidé s přibývajícím věkem stále častěji vrací do svého dětství. Neubránil jsem se tomu ani já, když jsem se v květnové dny, připomínající konec druhé světové války, prošel Slánskou Londou a zavzpomínal na první poválečný osmadvacátý říjen. Tehdy jsme s kamarády počítali prapory a vlajky na našich domech. Mnohé z nich nahonem spíchly maminky z toho, co dům dal, a jiné zas byly pošramocené několikaletým ukrýváním kdesi na půdě. Přesto jsme jich napočítali v naší malé obci, která čítala 179 domů, rovných 180. To proto, že na škole visely prapory dva. Zkuste hádat, kolik jich vlálo na zdejší slánské hlavní třídě letos! Kdyby nevykukoval prapor ze staré radnice, byla by to bída a žal.

Poválečné nadšení dávno vzalo za své, a i ti mladší si budou pamatovat na domovní důvěrnice, které pečlivě rozdávaly po jednotlivých bytech praporky či plakátky, aby pak po kontrole mohly podat hlášení, kdo svá okna zdobí či nezdobí – především na 1. máje. A prapory? Ty se o státních svátcích věšely jen na státní budovy a dávno zmizely i v mé rodné vsi.

Určitou renesanci prožily vlajky v listopadové euforii, kdy, řečeno slovy básníka, byl opět ‚na praporu prapor‘. Také tehdy jsme jich i ve Slaném měli přehršel. Od té doby se do červenomodrobílých vlajek zabalí jen hokejoví či fotbaloví fanoušci při mezistátních utkáních, kteří však s nimi často zacházejí jako s kusem hadru, aniž by komukoliv vadila tato evidentní neúcta k našemu národnímu a státnímu symbolu. O hymně, kterou při svých sportovních vítězstvích vyřvávají naši zlatí hoši v přímém přenosu jako klátící se parta opilců, raději nemluvě.

Je smutnou skutečností, že v jiných zemích, kde se osnovy dějepisu v druhé polovině minulého století šestkrát nezměnily jako u nás, mladí lidé toho vědí o vlastních dějinách nesrovnatelně víc, než naše mladá a střední generace, a televizní záběry vyzdobených ulic v památných dnech hovoří i o něčem jiném.

Neubráním se však závěrečné poznámce. Určitě jste si i vy všimli zvláštní výzdoby oken v našich ulicích (nejen ve městech, ale i v těch nejmenších vesničkách), která se zaplnila hvězdami. Ne těmi pěticípými rudými – k oslavě výstřelů z Aurory nebo vítězného máje, ale modrými, které stejně pečlivě jako kdysi plakátky a vlaječky domovními důvěrníky, byly doručeny do každé domácnosti. A rodiny, s vidinou pofidérní výhry, pokud si jejich ozdobeného okna náhodou všimne tým této hvězdné firmy, svá okna horlivě zdobí. Prý pro děti. Management této nejmenované firmy si jistě dobře spočítal efekt reklamy, kterou zcela dobrovolně obstarají sami občané. Nemusí stavět obří bilboardy, protože její logo září z okna mnohého bytu.

Jen se obávám, že náš prapor o říjnovém státním svátku, kdy naše republika oslaví devadesát let od svého založení - bude vedle nich opět chybět!

Vladimír Rogl
20. 05. 2008, 17:05

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.