• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: „Značkové“ oblečení

S postupujícím jarem zjišťuje nejen ta krásnější polovina lidstva, že opět nemá co na sebe. Alespoň tak jsem to zaregistroval z nechtěně odposlechnutého rozhovoru dvou maminek v autobuse. Přiznám se ale bez mučení, že tyto a podobné rozhovory v linkových či městských autobusech patří k časté inspiraci autora právě této rubriky.

Ale vraťme se k cestujícím dámám, o kterých už byla řeč: Vzájemně si stěžovaly na to, kolik stojí oblečení jejich školáků. My dospělí – zvláště muži – nejsme totiž někdy v obraze. To mi velmi živě připomenulo trapas, který se mi přihodil kdysi dávno při oslovení dívenky, kterou její maminka přivedla do práce: „No, ty máš ale pěkné texasky, kdopak ti je koupil?“ A čtyřletá princezna se na mne podívala pohrdavým okem jak na retardovaného foxteriéra a se suverenitou sekretářky generálního ředitele odsekla: „To nejsou žádné texasky, ale džíny z tůzu.“ Maminky tehdejších malých parádnic to v časech reálného socialismu nemívaly lehké, protože sehnat tuzexové bony každý neuměl a děti se musely spokojit s tím, co náš textilní průmysl vyrobil a obchod nabídl. Dnes značkové zboží nabízí kdekterá prodejna se smíšeným zbožím ve všech velikostech, barvách i střihu. To samozřejmě nehovořím o asijských tržnicích, kde se mnohý textilní aušus tváří jako pravý Adidas či Nike. Problém je jediný - bohužel zdaleka ne nezanedbatelný - peníze. Tričko s patřičným nápisem stojí tisícovku, značkové džíny dvě tisícovky, bunda a adidasky s kšiltovkou další čtyři. Nehledě k tomu, že ani školákův mobilní telefon nepatří k nejlevnějšímu zboží. Mnohý rodič proto musí velmi rychle přehodnotit pořadí potřebnosti rodinných nákupů, pokud chce, aby jeho ratolest byla „IN“. V každé třídě se vždy najde několik dětí z tzv. „lepších“ rodin, které udávají tón a vzbuzují u dětí s méně solventními rodiči komplexy. Pokud se k drahým riflím a vysokému kapesnému přidruží ještě arogance a ponižování spolužáků, jejichž rodiče na drahé oblečení nemají a oni – chudáci - musí jako „socky“ chodit v „nemožných hadrech“, má pedagogický sbor zaděláno na docela slušné problémy. Ve staré dobré královské Velké Británii žáci a studenti i vysoce prestižních škol nosí i dnes jednotné uniformy a jsou na ně dokonce náležitě pyšní. Obávám se však, že kdyby se něco podobného zavedlo u nás, určitě by někteří rodiče svým výjimečným a dokonalým dětem i ty uniformy dali ušít z extra materiálu v nejdražším krejčovském salonu.

Vladimír Rogl
11. 05. 2010, 12:50

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.