Současný ministr vnitra, který problematiku bezpečnosti zná poměrně důvěrně ze své činnosti investigativního novináře, slíbil občanům, že policie bude důsledně dbát o jejich bezpečí a že bude uplatňovat i slogan jednoho ze svých předchůdců – Pomáhat a chránit. Obávám se však, že sliby na boj s podsvětím a kriminálními živly zdaleka nebudou stačit. Je přece všeobecně známo, že zatímco zločinci jsou vybaveni přímo ukázkovou moderní technikou, policie musí šetřit na telefonech a na mnoha služebnách jsou další úsporná opatření. Mají omezený limit i na benzín a hoň pak lumpa pěšky či MHD, stejně bude mít pořád před zákonem náskok. Nejsem ekonom, abych rozebíral příčiny a důvody, které nutí policejní šéfy k nadměrné šetrnosti, ale přiznám se, že mi velmi vadí policejní manévry k ochraně fotbalových či hokejových fanoušků. Nechodím na fotbal, kde místo sportu jde často o život, nenavštěvují ani srocení extremistů, kde se propaguje fašizmus či bolševizmus a kde by přiměřený policejní zásah byl zcela na místě, ale žiji na vesnici, kde výskyt policisty je podobný výskytu polárního medvěda na Sahaře. Bojím se, že nikoho příliš nevzrušují malé krádeže (které se stejně jen zřídkakdy vyšetří) ani nepřiměřená rychlost vozidel uvnitř obcí. Nežije tu ani žádný ústavní činitel, který by se těšil mimořádné ochraně a tak běžný občan zahlédne muže zákona jen jednou za čas za volantem bystře projíždějícího policejního vozu. Pochybuji, že by grázlové páchali svou nebohulibou činnost právě před nimi. Pokud je už policie nucena zasáhnout, následuje řetěz vyšetřování a výslechů, ze kterých bývá nevolno spíš poškozeným a svědkům než skutečným pachatelům, kteří se v tomto podivném prostředí cítí jako ryba ve vodě.
Pamětníci první republiky si možná vzpomenou na malé četnické stanice se třemi či čtyřmi četníky. A četníci, pokud právě nestříleli do dělníků (jak se do nedávno učilo ve školách), obcházeli denně pěšky nebo objížděli na kole všechny obce ve svém rajonu. Neřešili odposlechy, ale zabývali se i docela obyčejnými maličkostmi, které běžným občanům dovedou pořádně zkomplikovat život. Občané své četníky znali a mohli se na ně s čímkoliv obrátit. Také oni znali bezúhonné občany stejně jako „své“ hříšníky a zlodějíčky a s přehledem řadu věcí vyřešili na místě. Nejsem přítelem policejního státu, ale vřele se přimlouvám za to, aby každý občan znal svého (dnes už na úrovni vybaveného) policajta, který by byl jeho andělem strážným a ochraňoval ho v každé denní i noční době.
V závěru tohoto fejetonku se chci omluvit strážníkům obecních policií, kteří se ze všech sil snaží suplovat práci policie republikové, i když zlé jazyky o tom ví stejně své. Na zkušenosti prvorepublikových četníků však – jak jsem dozvěděl od jejich velitele nadporučíka S. – navázalo zcela nedávno i oddělení Policie ČR ve Slaném. Rozvíjení místních znalostí a spolupráce s občany prý má už své první výsledky. A to je jedině dobře!
Vladimír Rogl
14. 09. 2010, 12:30
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
43.07%
Spíše ano
17.74%
Spíše ne
15.28%
V žádném případě
23.91%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01