• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Jak se máte?

Zatímco lidé jiných národů se rádi pochlubí svými úspěchy, patří naříkání k českým národním vlastnostem a na otázku „Jak se máte?“ náš člověk většinou odpovídá: „Nestojí to za řeč.“ Kdyby totiž odpověděl, že dobře, stal by se automaticky podezřelým. Je mezi námi hodně nespokojených. S platem, šéfem, tchýni, televizí, cenami a poměry vůbec.

Dnes je velkou módou naříkat a hlavně nadávat, ale podívejme se střízlivě na skutečnosti, které se nedají oddiskutovat. Je faktem, že rostou příjmy a také rozdíly mezi nimi. Je jen otázkou, zda ty rostoucí příjmy jsou jen výsadou několika tzv. horních tisíc. Kdysi se stávaly fronty před Čedokem na Balaton či Zlaté písky. Dnešní cestovky nabízejí cestování po celém světě a mohou potvrdit, že největší zájem je především o nejdražší a nejluxusnější zájezdy. Přesto se naříká. Právě o letošních vánocích vycestovalo za teplem do jižních exotických krajin více než sto tisíc lidí a každoročně na drahé dovolené jezdí přes milion lidí. Letošní dlouhá zima svědčí i zimním sportům a horská střediska, ne právě laciná, jsou přeplněna.

I ve Slaném, kde si lidé stěžují, že se nedá kde zaparkovat, roste počet nových aut. To samé je i v okolních obcích, o Praze raději nemluvě. Podívejme se na vybavení domácností za posledních dvacet let. Chybí někde barevný televizor, lednička či mikrovlnka? Běžným vybavením domácností je i počítač a jen málokteré dítě školou povinné nemá mobilní telefon. Nejen ve městě, ale v každé okolní obci vyrostly desítky a možná i stovky nových domků. A nestaví si je zkorumpovaní politici či horních deset tisíc, ale mladé rodiny, které věří v budoucnost této země a ve vlastní schopnosti.

O tom, jak se mají obyvatelé České republiky špatně, slyšíme denně nejen v autobuse a na ulici, ale dočteme se v nejedněch novinách. Z naříkání na krizi a na drahotu se pomalu stává jakýsi celonárodní sport a bude jistě i předvolebním hitem. Bylo by pochopitelné u lidí, kteří skutečně bez vlastního zavinění přišli o práci. Těžko však lze sympatizovat s nadávajícím důchodcem, kterému padá z vozíku u Kauflandu či Lidlu zboží, jaké před lety znal jen z doslechu. Ostatně, už při pohledu na vozíky je na první pohled zřejmé, že se nejedná pouze o základní potraviny. Slyšel jsem jednu paní, jak se nahlas divila: „Kde na to ty lidi berou, když mají takovou bídu?“ Častým terčem nespokojenosti jsou poplatky u lékaře. Přitom půllitr piva už dávno nestojí kačku a nezdá se, že by se pípa přestala točit a také podstatně dražší cigarety se vesele prodávají dál., ale třicetikoruna je pro ně likvidační.

Přesto se nadává na daně i na vládu, která tuto „chudobu“ zavinila a mnozí vzpomínají s láskou na socialismus, kdy bylo všechno zadarmo. S tím ostře kontrastují přecpané kontejnery na sídlištích, které jsou němými svědky naší „bídy“!

„Jak se máte?“ – „Ále, ani se neptejte, nestojí to ani za hovor!“

Vladimír Rogl
16. 02. 2010, 10:18

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.