• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Krátká lidská paměť

Jako kluci jsme si dělávali legraci z veteránů první světové války, kteří vzpomínali na zákopy kdesi v Karpatech či na Pijávě. Čas neúprosně běží a ubývá i pamětníků té války druhé. Mladší generaci, která už devatenáctý rok žije bez komunistického kádrování a šikanování, začínají blednout i vzpomínky na dobu nepříliš vzdálenou. Ti, kteří dnes stojí na prahu plnoletosti, nemají o tzv. reálném socialismu nejmenší představu. A právě jim je potřebí každým rokem připomínat smutné srpnové dny s potupnou okupací republiky před dávnými čtyřiceti lety, které krutě poznamenaly celou zem.

Jsou u nás lidé, kteří by rádi zapomněli a říkají, že nemáme minulost připomínat, ale raději žít pro současnost a budoucnost. Jistě - srpen byl loni a bude jistě i příští rok, ale ten srpen v osmašedesátém byl natolik výjimečný, že ho nelze zapomenout ani vygumovat. A zvláště ne proto, že přímí pokračovatelé partaje, která proti vlastnímu lidu pozvala cizí vojska, aby utopila v krvi jeho touhu po svobodě, zvedají hlavy a volají po revanši. Jejich sliby o světlé budoucnosti znovu nalézají živnou půdu, ale naštěstí nemají dnes už koho pozvat k internacionální pomoci. I když čerstvé události v Gruzii mohou leccos napovědět!

Jako pamětník srpnových událostí roku 68, které jsem prožíval v Praze, a jako redaktor Slánských listů, jsem považoval za svou povinnost sehnat co nejvíc informací o tehdejším dění ve Slaném. Naivně jsem se domníval, že první cenné informace získám v muzeu, archívu nebo dokonce v městské kronice. Bohužel všechny tyto instituce, které by měly být zrcadlem doby, těžce zklamaly naprostou absencí materiálů. Jakoby měsíc srpen toho roku snad nebyl ani v kalendáři. Nenašel jsem zde jedinou fotografii a kromě několika výstřižků z běžných novin, nic co by dokumentovalo život slánských občanů v onom srpnovém týdnu, kdy bylo město okupováno. Našli se naštěstí pamětníci, kteří byli ochotni se podělit o své vzpomínky.

Horší to bylo s obrazovou dokumentací. Na rozdíl od Prahy, kde se fotilo celkem dost běžně, to ve městě, kde každý zná téměř každého, už tak jednoduché nebylo. Nehledě k tomu, že i tu hrst fotografií pořízených v srpnových ulicích Slaného, jejich autoři často raději v době normalizace zničili nebo mají dodnes obavy snímky zveřejnit a raději je pečlivě ukrývají. Co kdyby se to znovu obrátilo?!

Přeju proto upřímně svým následovníkům, aby při dalším kulatém – padesátém – výročí okupace objevili i tyto utajené obrázky, protože fotografie na rozdíl od lidí – mají dobrou paměť.

Vladimír Rogl
26. 08. 2008, 17:17

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.