• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Čas sklizně

Co si budeme namlouvat, zvláště na vesnicích se kdekdo snaží leccos vypěstovat na zahradě nebo odchovat v kurníku či králíkárně. Někdy je to sice spíš hobby, ale radost z vlastnoručně vypěstované ředkvičky či okurky má také svou cenu. Nastal podzim a pomalu tedy i čas, kdy příroda má zúročit snahu a námahu pěstitele. Stále častějším problémem však je skutečnost, že horlivě sklízí i ti, kteří nesili, nezalévali a neokopávali v potu tváře ani náhodou. Prý je veliká bída, a proto se na vesnicích hodně krade, a to nejen na poli. Občas někdo vybílí kurník, tu králíkárnu a jsou mezi námi i spoluobčané, kteří při té nouzi nepohrdnou ani psíkem. O krizi a bídě, kterou zavinil prezident s vládou, parlamentem, senátem i znesvářenými předsedy těch velkých poltických stran, pak živě v hospodě besedují nad plným půllitrem a přemýšlí o další zlodějně u toho, kdo byl tak hloupý, že se přičiňoval.

Své by mohli vyprávět i majitelé zahrádek v chatových a zahrádkářských koloniích našeho města a nejedna vypleněná zahrádku čekala i zahrádkáře pod „Božákem“, kam si pro čerstvou zeleninu občas odskočili samozásobitelé až z Mexika. Jeden z tamních zahrádkářů mi vyprávěl, že škody už ani nehlásí, jelikož zpravidla nepřesáhnou několik stovek – takže to vlastně není ani trestný čin. „A nedej Bože, abych zlodějíčka přistihl, protože bych o něj asi něco přerazil a ještě s tím měl popotahování,“ dodal.

Velmi dobře jsem mu rozuměl, protože jsem před časem získal velmi podobnou zkušenost. To bylo tak: Když se nám kdysi brambory, zakoupené k uskladnění, roztekly na podivnou břečku, rozhodl jsem se pěstovat tuto poživatinu vlastními silami. Ochotný soused mi tehdy zoral u svého pole kousek úhoru a rodina začala produkovat vlastní, zaručeně ekologicky čistá zemčata. Téměř zahradnické obdělávání políčka přineslo své ovoce (vlastně brambory) a na několik roků jsme se stali samozásobiteli. Před několika lety jsme však s touto bohulibou činností museli přestat: Toho roku se daleko více dařilo plevelům než kulturním rostlinám a mandelinkou obalená bramborová nať připomínala svým vzhledem spíš brusinkový keř. Přesto jsme se díky nadměrné péči o políčko mohli těšit na skromnou úrodu. Jenže ouha, stačilo pár dnů dovolené a po návratu jsme zjistili, že brambory z celé plochy už někdo pečlivě sklidil. Začínat znovu jsem se už ani nepokoušel, přestože je smutnou skutečností, že dnes jsou brambory pomalu stejně drahé jako pomeranče. Ale stejně tak jsem už neměl v úmyslu podporovat některého místního lenocha a nakonec i zloděje.

Když jsem nedávno zahlédl na trhu malý pytlík keřkovských salátových rohlíčků (přesně takové, jaké nám svého času na našem políčku rostly) za pouhých 49 Kč, vzpomněl jsem si i na „své“ brambory, které jsem komusi vypěstoval. A tehdy jsem si upřímně přál, aby zlodějíčkům bramborový salát z ukradených brambor náležitě zhořkl, nebo mu zaskočily v krku.

Vladimír Rogl
17. 10. 2009, 13:12

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.