• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Strach a vztek

Před šesti lety na Nový rok promyšleně zavraždil a znásilnil třináctiletý Robin u Kmetiněvse svou spolužačku. Podle lékařů si svůj čin do posledního detailu naplánoval. Dodnes vyčítám kolegům – novinářům, že zatímco zabiják byl coby mladistvá osoba vlastně v utajení, jeho oběť (včetně fotografie) byla doslova vláčena dlouhé týdny a měsíce všemi možnými médii.

Třináctiletý vrah nemohl být – jako mladistvý - odsouzený do vězení, ale (jak jinak to nazvat?) uklizen do speciálního ústavu v Boleticích u Děčína, kde o devět malých zločinců (z toho pět vrahů) pečoval 32členný tým vychovatelů a dalšího personálu. Děti v ústavu mají přístup k televizi, dobrou stravu, spí ve dvoulůžkových pokojích, sportují, chodí na vycházky, jezdí na kole, chodí do divadla, hrají v kapele. Je všeobecně známo, že ve většině případů ale ani dojemná péče spojená s obrovskými náklady, které v ústavech pro normální děti zoufale chybí, k ničemu nevede a výsledky výchovy se blíží nule. Ve svých patnácti letech opouští Robin fešácký dětský kriminál v Boleticích, aby přešel do výchovného ústavu v Klíčově na Praze 9, kde se musel podle rozhodnutí kladenského soudu dál podrobovat ochranné léčbě a měl zde i možnost vyučit se kuchařem. Poslední rok měl dokonce i relativně volnější režim.

Jenže! Náš vrah oslavil letos druhý lednový pátek své devatenácté narozeniny, ústav ho musí propustit a skončí mu i ochranná léčba. Trest – dá-li se pobyt ve výše jmenovaných ústavech nazvat trestem – mu končí a stát už není povinen se o něj starat ani ho přinutit k další léčbě – a to přestože má v lékařských a soudních záznamech černé na bílém, že je nebezpečný sadista a nedá se úplně vyléčit. Naše zákony nepamatují na situaci, kdy se nejedná jen o dětského vraha, ale o nemocného sadistického vraha, který může udeřit znovu – kdekoliv a kdykoliv. Jeho trestní rejstřík je čistý jak čerstvě napadlý sníh a teoreticky se může přihlásit třebas i k policii. Podle svého vychovatele je prý připravený v normálním životě obstát a může se tak zařadit do normální společnosti. Bydlení už má zajištěné a prý si našel i slečnu. Přestože se Robin zřejmě nechystá vrátit na místo svého činu, musí toto konstatování pana vychovatele občanům Kmetiněvse i Hospozína připadat jako cynický a nejapný žert. Kdo jej přinutí dál se léčit? Co když „to“ na něj znovu přijde nebo si umane pomstít se těm zlým a nepřejícným tamním lidem! Kdo jej zastaví? I když nevolám - jako mnozí jiní spravedliví - po absolutním trestu, podobná lidská zrůda už neměla nikdy okusit normální svobodu a měla být od lidské společnosti navždy isolována.

Robin se druhý lednový pátek dožil devatenácti let a naše podivné zákony mu dávají šanci na nový život. On tu šanci Barborce nedal!

Vladimír Rogl
19. 01. 2010, 12:30

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.