• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Čumba

S příchodem nového roku přichází i masopust a doba plesů, šibřinek i tancovaček, které si v mnoha obcích stále ještě udržují neopakovatelnou masopustní atmosféru. Donedávna patřila – a mnohde snad ještě i patří - k masopustním venkovským zábavám na Kladensku a Slánsku také „čumba“, která krátce po půlnoci bývala vyhlašována prvními takty známého sprostonárodního „šroubováčka!“ Po této znělce přispěchaly na taneční parket ženy a dívky, aby se zde uchopily za ruce a vytvořily tak kruh, ve kterém se v rytmu hudby pohupovaly tanečním krokem, zatímco muži a chlapci utvořili druhý – vnější kruh, který kroužil kolem krásnější poloviny lidstva v protisměru. Při přerušení hudby, které bylo umocněno mohutným úderem do bubnu, uchopili se muži té dívky či ženy, kterou měli po ruce a páry pokračovaly v tanci. Je třeba podotknout, že mnozí chlapi se i ve svém zralém věku snažili přitulit k podstatně mladší tanečnici a byli celí nesví, když se na ně někdy nedostalo. Po krátkém tanečku se tanečníci znovu zapojí do pohupujícího se kruhu a staří kocouři znovu alespoň očima vyhledávají své příští partnerky.

Společně s muzikou – a je třeba poznamenat, že nejlepší to bývalo s dechovkou - zpíval zpravidla celý sál a řekněme si rovnou, že to většinou bývaly písně, jejichž texty by ani zdaleka nebyly právě vhodné pro chovanky klášterních škol. Jejich protagonistkou bývala zpravidla Anča („Po silnici jedou vozy, nemá Anča, nemá ...“, nebo „Ančo, Ančo, ty se nevdáš, povídají že ju nemáš... “), zatímco v prvním případě Aničku zpěváci svorně utěšovali: „Však ony ji narostou - až já budu starostou...“, v druhém se emancipované Aničky brání samy: „Však já si ju ušiju - z krepového papíru“ a písničková diskuze pokračuje dál o tom, že papírová to nic není a že není nad tu koženou ...

Na Aničky však nemají monopol jenom u nás, protože se o nich zpívá například také na Hané, kde se ale do děje zapojuje i Janek: „te seš Janko, te seš blázen, žes to Anko doprovázel...“., kdežto na Chodsku bývá protagonistkou popůlnočních písniček, kterým tam říkají písně daremné – nejčastěji Božka: „Naše Božka ta má šestky, protože jí ráda švestky, a kdo tomu nevěří, ať si Božku přeměří...“ či Marjánka, kterou chasník láká k odpočinku po protancované noci: „Marjánko, pojď se mnou, já mám postel ustlanou, já mám postel u okýnka, na ní se to pěkně spinká“, ale cudná Marjánka jeho nabídku s díky odmítá: „Tvoje postel ta je tvrdá, na ní se to špatně hajá ...“ Že se to nerýmuje? Ale vždyť je masopust a do rána ještě daleko!

Vladimír Rogl
12. 01. 2010, 15:42

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.