V minulých dnech a týdnech jsem podstatnou část své „novinářské“ kapacity věnoval kauze týkající se „Distribučního skladu chloru v obci Pchery – část Theodor“, která velmi úzce souvisí i s povědomím lidí o životním prostředí a možnostmi, jak si toto prostředí uhájit. Samozřejmost, o které se nám ještě před dvaceti lety – za totáče – nesnilo ani náhodou. Vím, o čem mluvím, protože těsně před „plyšákem“ jsme v obci, kde žiji, vedli téměř beznadějný boj s tehdy všemocnou Poldovkou, která s tvrzením, že republika potřebuje ocel, zamořila část okresu a na jejich skládce se ukládaly jedy ze všech koutů země. Kalich trpělivosti přetekl teprve tehdy, když se na haldě přiotrávily děti.
Právě v těchto dnech jsem vzpomínali na listopadové události a co všechno se od té doby změnilo. Stačí, abychom se zaměřili jen na zmíněné životní prostředí, které se za dvě desítky let dramaticky vylepšilo. Ne, že by vykukové, kteří si chtějí udělat výnosnou živnost z kšeftování s lidským zdravím, vymřeli. Ti byli a budou za každého režimu a jestliže dříve se oháněli potřebami socialistické společnosti, dnes klidně vystupují třebas ve jménu všezaklínajícího tržního hospodářství. A v tomto svatém nadšení jsou ochotni hazardovat s lidským zdravím. Cožpak neznáme „podnikatele“, kteří zakládají černé skládky, nebo k nám nechávají přivážet domovní odpad z té - stále bohatší – ciziny?
Ale vraťme se k nepříliš bohulibému záměru umístit do stařičké haly, stojící na poddolovaném území, uprostřed obydlené zóny, skladiště chloru, který deklarovali jako neškodný prostředek na údržbu bazénů. Přes snahu o utajení této rošťárny se informace o záměru dostala mezi lidi, kteří si to nenechali líbit. Vzniká občanské sdružení, píší se petice, požadují se odborná posouzení o vlivu na životní prostředí i o všech možných vlivech na bezpečnost uložení. Kontroversním záměrem se zabývá Krajský úřad i Magistrát nedalekého Kladna, lidé mají možnost své názory veřejně a svobodně ventilovat. Dnes už jsem přesvědčen, že lidé z Theodoru se skladu chloru, který by ohrožoval jejich domovy, ubrání. Jsem tomu rád a moc jim fandím.
A teď zkusme srovnávat: Pokud by podobný záměr měl nějaký národní či státní podnik před čtvrt stoletím, nikdo by se s lidmi o tom nebavil, zvláště když by tak rozhodla „strana a vláda“, která přece vždy vše konala ve prospěch lidu. Zdaleka není dnes vše ideální a koumesové budou i nadále žít mezi námi. Dál budou hledat postranní cestičky a zaklínat se třebas svobodou podnikání. Důležité však je, že máme možnost – alespoň někdy – zamezit přílišnému hazardu s přírodou a lidským zdravím a dát jim přes prsty. A o to jde!
Vladimír Rogl
02. 12. 2008, 17:28
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
43.07%
Spíše ano
17.74%
Spíše ne
15.28%
V žádném případě
23.91%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01