• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Zapomenutá slova

Před pár týdny jsem dělal rozhovor s žačkou 3. Základní školy ve Slaném o partnerství jejich školy se školou v Pegnitz. Patnáctiletá Eliška se může pochlubit nejen slušnou znalostí cizích jazyků, ale i počtem zemí, které už navštívila. Na můj dotaz, zda si dovede představit zadrátované hranice nebo žádost o povolení vycestovat, byť jen na dovolenou, jen nevěřícně zakroutila hlavou. To jsem se už raději ani neptal, zda ví, co to byl devizový příslib či celní prohlášení. A nejde ani jen o patnáctiletou dívku, protože zapomínáme i my ostatní – dříve narození.

Před půl stoletním byla populární scénka, ve které si povídal taťulda Spejbl se synátorem Hurvínkem o kdysi velmi frekventovaných pojmech, která však po letech už jen málokomu něco říkala. I z našeho slovníku se vytrácejí dříve zcela běžné pojmy jako fronta na banány či toaletní papír, ústřední výbor strany, soudruh tajemník, účast na prvomájovém průvodu, kádrovák nebo právě ten devizový příslib nebo celní prohlášení.

A tím jsem se dostal k jádru pudla. Kdykoliv jsem pohlédl na svůj pracovní stůl, koukal se on na mne nějak vyčítavě. Neodolal jsem a při jeho úklidu se ze spodních „kulturních“ vrstev vykulil nevelký formulářík právě s tímto názvem – „Celní a devizové prohlášení“. Papírek, který ještě před dvaceti lety dokázal otrávit každého, kdo překračoval socialistickou hranici. Na čtyřech stranách musel občan chtivý vycestování dopodrobna vypsat, co vyváží pro svou potřebu a co jako dar domorodcům v navštívené zemi. Nesmělo se zapomenout na hodinky, snubní prstýnek, fotoaparát, holící strojek i množství vyvážených valut. Následovala obsažná rubrika na vypsání toho, co a především za kolik dováží občan zpět. Vzhledem k „závratné“ výši přidělených valut to byla spíš legrace a formalita, která však dokázala znepříjemnit i pobyt na Zlatých pískách. Zato dotek s kapitalistickou cizinou, který se prostému občanu podařilo uskutečnit tak jednou za kus dlouhého života, se stával celním hororem. Bdělí strážcové hranic se nespokojili s vyplněným formulářem, ale pátrali na vlastní pěst po převáženém tovaru či stomarkové bankovce zapečené v kuřeti. Dodnes si vzpomínám na rozhořčení kolegyně, kterou dvacetiletá celnice v Rúsovcích (a to byl přechod do socialistického Maďarska) podrobila ponižující osobní prohlídce včetně „dřepů“ s ohledáním nejintimnějších míst. Hlavní smysl potupného zastrašování velmi často vyšel, protože mnohý občan se raději dobrovolně přiznal, že „pašuje“ celých 13 forintů, které mu zbyly ze zájezdu na Balaton před čtyřmi roky.

Zaplať Bůh, že se podobná slova z našeho povědomí vytrácejí – ostatně, máme je nahrazena zcela novými – dříve neznámými: jako privatizace, manažer, lustrace, daňové přiznání, tunelování, regulační poplatky, šibal, Marťané nebo papaláš roku. Možná, že i z nich se za pár let stanou zapomenutá slova, na které se naše děti budou dívat jako Hurvínek na 2. světovou válku

Vladimír Rogl
25. 07. 2009, 11:30

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.