Jakmile na jaře vlivem prvních slunečních paprsků sejde sníh a oschnou meze, začíná s železnou pravidelností na mnoha místech hořet stará suchá tráva. Ostatně, právě minulý víkend červené plamínky bystře poskakovaly poblíž ovocných sadů u Blahotic.
Právě v tuto dobu totiž propadne - zvláště na venkově - část občanů pradávnému atavismu pračlověka Janečka, vzrušujícího se plameny ohně, nad kterým opékal mamutí kýtu či kterými klučil pralesní houštiny. Je zajímavé, že tomuto pudu našeho dávného předka propadají většinou osoby důchodového věku, které pak se zanícením v oku a s hrabičkami v ruce zálibně (často však přímo „svěřepě“ - protože, kdo jim má co poroučet, když se to tak dělá odjakživa) obzírají spáleniště, kterým se rozhodli poopravit přírodu. Člověk by téměř očekával, že ve svatém nadšení zanotují i starodávnou obrozeneckou píseň „Hranice vzplála“. Obětí jejich žhářství jsou většinou meze, palouky či příkopy, kde po celý předchozí rok vesele bujela lebeda s kopřivami, aniž to kohokoliv příliš vzrušovalo. Jen díky pokročilé artróze a tím i omezené pohyblivosti nepřeskakují jako Jánošík vysoké plameny ani netančí kolem ohně s hrabičkami nad hlavou odzemek. Je zbytečné jim něco vykládat o mikroorganismech, spálených koloniích čmeláků či o každoročních milionových škodách na lesních porostech a přilehlých nemovitostech. Skutečnost, že jarní vypalování staré trávy je zakázáno zákonem, snad nezajímá už vůbec nikoho. Přesto, že se naši dobrovolní žháři jinak považují za rozumné lidi, hovoří statistika neúprosně nejen o škodách na majetku, ale stroze konstatuje i to, že při těchto jarních hrátkách s ohněm utrpí každým rokem několik, převážně starých lidí vážné popáleniny a v černé kronice se čas od času setkáváme i s lidskými oběťmi. Snad netřeba podotýkat, že naprosto zbytečnými!
Vladimír Rogl
30. 03. 2010, 15:00
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
43.08%
Spíše ano
17.74%
Spíše ne
15.30%
V žádném případě
23.89%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01