• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Rogloviny: Ve znamení kotvy

Přestože má naše republika pověst coby nejateističtější země Evropy, většina lidí – a to i těch, kteří se prvoplánově považují za bezvěrce - má někde v hloubi duše zasunutou myšlenku, že zcela určitě něco existuje mezi nebem a zemí. A k tomuto „cosi“ se pak obracejí v okamžicích úzkosti, strachu o milovanou osobu či beznadějného žalu. Jakoby hledali vlídné slovo nebo pomoc u té nejvyšší instance, na kterou je jakákoliv světská moc a spravedlnost krátká. Ostatně, pan profesor Halík tyto lidi trefně pojmenovává jako „něcoisty“. Samozřejmě, že správný ateista ostentativně nevěří v Boha, jeho všemohoucnost či dokonce na zázraky. Skutečnost, doloženou nestrannými vědeckými kapacitami, že čas od času dojde k podivným událostem, které nejsou selským ani jiným rozumem uchopitelné, bagatelizuje. Proč také ne, když už máme tu svobodnou vůli? Jenže, kde jsou ty hranice mezi logickým (tedy tím správným) uvažováním a něčím, co se vymyká člověčímu chápání? Pokud všechno funguje ve společnosti či v rodině tak, jak by mělo a jak si představujeme, je to „o.k.“ a není nad čím přemýšlet a co řešit. Avšak v momentu, kdy se až dosud vyšlapané cestičky tak nějak zaklikatí, může být najednou všechno jinak. V takovém okamžiku pravdy snad nejlépe dokážeme ocenit rodinné zázemí či dobré přátele - které jinak často ani nevnímáme - a kdo ví, zda se ve skrytu duše neucházíme i o přízeň kohosi tam nahoře.

V tomto odstavci se znovu vracím nejen na začátek tohoto fejetonku, ale přímo do Slaného, kde letošní první srpnovou neděli se v chrámu sv. Gotharda sešlo spolu s věřícími, kteří navštěvují sváteční bohoslužby pravidelně, též několik desítek lidí, které jinak běžně v kostele nepotkáte. Proč tomu tak bylo? Slánský děkan P. Táborský totiž sloužil mši svatou, která byla obětována na dobrý úmysl - za uzdravení jejich společného přítele. Pokud se vroucí slova modlitby splývající ze rtů upřímných přátel - věřících i nevěřících - dostala jako přímluva na ta nejvyšší místa, určitě stála Všemohoucímu za uvážení. V každém případě však doložila, že dobrý člověk, který má přátele, není nikdy sám. S láskou, vírou a důvěrou se však úzce snoubí i naděje – znamení kotvy. A právě o tuto naději šlo!

Vladimír Rogl
30. 08. 2011, 22:47

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.