Slaný ze Slánské hory. Foto Zdeněk Tvrdek
Zkusili jste se projít svým městem? V klidu při chůzi se porozhlédnout kolem, jak vyhlíží? Co se změnilo od doby, kdy jste v té a té ulici nebyli? Co je ve městě nového, hezkého, nebo třeba i to, co se nelíbí? Zveme vás na takovouto procházku, prohlédneme si Královské město Slaný.
Velká proměna ulice Pod Horou
Putování začínáme za železničními kolejemi v ulici Pražská. Vyrostla zde i moderní budova firmy TOI, TOI, jejíž mobilní záchodky najdeme po celé republice. Na druhé straně vozovky si nelze nevšimnout rozložité budovy s velkou firemní tabulí BATERIA. I odtud lze spatřit dominantu města, 326 m vysokou Slánskou horu.
Pojďme se úvodem podívat do zajímavé ulice. Nese název Pod Horou a ještě před několika lety byla většina domů ve špatném stavu. V některých přespávali bezdomovci. Dnes jsou její stavení jako nová. Platí to především o bývalém chudobinci. Zásluhou nedaleko bydlící občanky paní Tlusté byl značnými investičními prostředky dům na spadnutí zachráněn. Z ulice Pod Horou je přímý pohled na zadní stěnu židovského kostela, kde v jeho obytné části za války žila paní se synem. Oba nosili židovskou Davidovu hvězdu. Od koncentráku je zachránilo, že manžel byl Němec bojující na frontě.
Podivná zahrádka a tři tygři před vilou
V místech, kde končí ulice Pod Horou a začíná ulice Nezamyslova, odbočuje směrem ke kostelu sv. Gotharda, nejstarší a nejpamátnější stavbě města, úzká ulička Na Kopečku. Hned při prvním stavení je zvláštní zahrada. Z cestiček i zeleně se dívají podivné obličeje. Jakoby pravěkých lidí. Podivuhodností zahrádky je i náhrobek s křížem, na němž stojí: „Zde leží ladem země česká, domov můj.“
Pod Slánskou horou v Nezamyslově ulici je několik pěkných vil. Jedna poslance Vlastimila Tlustého. Po rozpuštění parlamentu si zřejmě bude muset hledat práci. Možná, že už ji má. Před domem nás zaujal silný bourák, jehož karosérie nesla zvláštní výzdobu: tři tygry ze ZOO Dvůr Králové.
Slaný pramen už není slaný, ale…
Pokračujeme v cestě Nezamyslovou ulicí s cílem dosáhnout pamětihodnosti. Slaného pramene. Jsme před domem č. 877, jehož součástí je zahrada plná růží a jiných květin. Dům chrání zděný plot. Uprostřed ze zdi na chodník vykukuje kovová trubka a kyvadlo. Jsou součástí pumpy, jíž je možné ze studny v zahrádce i venku čerpat vodu. Nápis nad pumpou prozrazuje, že: „v roce 750 za knížete Nezamysla byl zde objeven slaný pramen, při němž kníže přikázal osadu pod horou založit a z vody sůl vyvařovat.“
Pramen je stále vydatný, slaný již ale není. Olga Dufková, která v domku bydlí, nám prozradila, že se údajně dávno ztratil při sesuvu podloží hory. Nicméně, voda z 10 m hluboké studny, kterou na vlastní náklady vyhloubil a pumpu ven zavedl tehdejší majitel domku Bohumil Kejla, je stále kvalitní a žádaná. Osvěžují se s ní četní turisté, školní výpravy, jež k památnému místu přicházejí, berou ji i motoristé, kteří sem přijíždějí s velkými plastovými nádobami. Nicméně, kdyby někdo měl pochybnosti, že Slaný nemá správné jméno, lze je snadno vyvrátit. Když byl v osmdesátých letech minulého století na Hájích hlouben nově vznikající důl, sfáral dolů i jeden z členů našeho dnešního redakčního kolektivu. Dobře si pamatuje, jak na něj crčely pramínky hodně slané vody. Není sám, kdo to může potvrdit.
Hodiny na věži šly na minutu přesně…
Z Nezamyslovy ulice kolem Hasičského domu odbočujeme do Lázeňské. Začíná nepříjemné stoupání. Krátké zastavení u gotické Velvarské brány, postavené kolem roku 1460 a pokračuje naše cesta do vrchu se zastávkou na Hlaváčkově náměstí. To jakoby symbolizovalo, jak jde život… Sídlí zde mateřská škola, integrovaná střední škola, Domov Slaný, poskytovatel sociálních služeb starým a nemocným občanům, i pohřební ústav.
Kolem hudební školy stoupáme ulicí Politických vězňů na Háje. Po levé straně rozlehlý areál městské nemocnice. O pracovištích nemocnice informuje tabule u vchodu. Návštěvníci se dovídají, že je zde Interna, ARO, RTG, JIP, LDN, Chirurgie, Ortopedie, Chirurgie JIP, Laboratoř, Porodnice, Gynekologie, Pediatrie i soukromé ambulance lékařů.
Naproti, o něco výš, se nalézá budova 1. ZŠ Slaný. Půjdou hodiny na školní věži hodně napřed nebo pozdě? Takhle špatně ukazovaly čas celá léta. Tentokrát šly na minutu přesně! Na druhé straně, přes vozovku, je Letní kino. Plakát prozrazoval, že hraje denně. Ale až když padne tma po půl desáté. Hraje se za každého počasí.
Pan Hulinský by se divil
Jsme na Hájích. Na bývalém hřišti Slavoje pět mladíků čutalo do míče, vzadu na U – rampě trénovali „skejťáci.“ Jdeme po Hájích, největším slánském parku. Kdyby žil Jindřich Hulinský, městský archivář, autor nesmírně vzácných publikací o Slaném a okolí, divil by se. V jedné ze svých publikací „Slánsko turistické a památkové“ v roce 1935 píše: „Slaný se může pochlubit rozlehlými upravenými sady „na Hájích“ , spojenými s parkem okresním a nemocničním, které poskytují mnoho příjemných procházek, jakých má málokteré město“. Tak to, pane Hulinský, již neplatí. Na Hájích zarůstají už i cesty; kdysi udržovaný park se mění v džungli.
Slaný roste na mnoha místech
Opouštíme Háje. Letmo nahlížíme do elegantního sídliště, kde se říká V Ráji; pouštíme se Fügnerovou ulicí dolů k Sokolovně. Míjíme uznání hodnou Galerii Antik, jejíž majitelé se nebojí prezentovat hodnotné výtvarné umění. Zaznamenáváme halas a pohyb na hřišti Sokolovny, probíhal tam Den malých sokolů. V restauraci Na Střelnici jsme se osvěžili a pokračujeme v cestě.
Nyní již jen stručně. Severní a západní část Slaného vykazuje značnou výstavbu. Město roste. Staví se pod starými Hájemi, nové elegantní rodinné domy vyrostly na ploše bývalých kasáren i při ulici Petra Hrubého směrem k marketu Billa. Staví se i jinde. Od komplexu sportovišť se dáváme Lacinovou a Tyršovou ulicí do centra města. Za železničním přejezdem alespoň pohled na v povzdálí stojící tovární budovy bývalé Českomoravské Kolben Daněk, kde generace Slaňáků a lidí z okolí nacházely práci. Dnes v továrních halách působí několik firem. Před námi železniční nádraží, kde vidět nákladní vlak je vzácnost. Uhláky z Mostu na Prahu jezdí přes Ústí a Roudnici.
Divadlo i Grand žijí
Wilsonova ulice se může pyšnit významnými historickými budovami. Nám nejmilovanější je budova divadla, kde na prknech, které znamenají svět, se představily celé generace slánských divadelníků i četní přední umělci.
Škoda, že televizní stanice zapomněly na oblíbené zábavné pořady, které se zde natáčely, a místo nich naplňují večerní programy lacinými seriály a krváky. I přes to je divadlo v plné permanenci. Využívají ho jak slánští ochotníci, tak zájezdová divadla.
Wilsonově ulici dominuje budova bývalého okresního úřadu, kde sídlí pobočka Úřadu práce v Kladně a část hudební školy. V ulici Edvarda Beneše jsou k vidění i velká okna Grandu, jeho sálu, kde se mnozí Slaňáci protančili až ke svým trvalým láskám. Po generální rekonstrukci budovy městským úřadem dál její zařízení slouží veřejnosti. Blížíme se k cíli cesty, odbočujeme do Husovy ulice, jinak také „Londy“, jež byla a zůstává korsem města. Jsou zde četné obchody.
Tady se psala a píše historie města
Jsme v cíli cesty. Vítá nás půvabné náměstí T.G. Masaryka. Tvoří ho povětšině historické budovy, v nichž sídlí nejdůležitější instituce, zabezpečující chod města. Působí zde městský úřad, městská policie, Policie ČR, pošta, muzeum, knihovna, infocentrum; jsou tu i významná pohostinství. Na jaře a v létě při pěkném počasí jsou lavičky zaplněny hlavně matkami s dětmi. Děti si hrají na volném prostranství, důchodci debatují o politice, sportu, co zítra vařit. Středem obdivu je kašna, kde z kamenných hlav lvů stříká voda. Vzrostlé stromy dávají v parnech vítaný chládek. Náměstí bylo a je dějištěm významných událostí, slavností, velkých trhů, koncertů hudeb. Všemu zpovzdálí spokojeně přihlíží socha našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka.
Naše putování Slaným končí. Nemohli jsme si všimnout a zaznamenat všechno, co se města týče. Tak velký rozsah naše oči nemají. Jedno jsme ale poznali. Že je Slaný pěkné město, že dál roste do krásy. Nemusíme se bát pozvat k jeho návštěvě kteréhokoliv turistu.
Zdeněk Tvrdek
05. 08. 2009, 13:30
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
43.05%
Spíše ano
17.75%
Spíše ne
15.29%
V žádném případě
23.91%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01