Na návsi je statek paní Šuškevičové a kaplička. Foto Zdeněk Tvrdek
Kdybychom byli na počátku 90. let minulého století, asi bych návštěvu Sak, osady nalézající se v údolí mezi Třebichovicemi a Pcherami, ani nedoporučoval. Saky té doby byla víc než desítka ne zrovna vábných stavení s téměř zbořeným statkem na návsi. Dnes osada vyhlíží jinak. Pojďme se tam podívat…
Dominují jí dva zrekonstruované objekty. Bývalý Klapkův statek, o němž panovalo přesvědčení, že ho již nikdo nezachrání. Kdysi byl rozkvetlou zemědělskou usedlostí, za bývalého režimu zcela zchátral. Naštěstí se našla movitá podnikatelka, paní Šuškevičová – někdo říká, že je to Ukrajinka, jiný Ruska. Koupila ho a kompletně dala do pořádku. Přání památkářů zachovat vzhled českého statku respektovala, jen vchodová vrata do dvora a zahrady, skvělá práce uměleckých kovářů, mají podobu těch, co se otevírají a zavírají třeba v Petrohradě. Chtěl jsem si prohlédnout sklepení hlavní budovy, v podzemí prý vyvěrá studánka se znamenitou pitnou vodou. Žel, nikdo nebyl doma.
Exkluzivně vyhlíží i bývalý Novákův statek, který vlastní česko-kanadský podnikatel Thomas Chlumecký. Při rekonstrukci objektu došlo k zajímavému objevu. Zedníci našli pod omítkou nejstarší roubenku v Čechách. Nový majitel ji nezboural, naopak, pečlivě nechal ošetřit. Odborníci ji zachraňovali dokonce vpichy injekcí.
Zajímavostí je i bývalý Klapkův hotel. Typické hotelové služby v něm ale poskytovány nebyly, zato příjemné posezení u velmi dobrého pivečka. Prostorný sál sloužil k bujarým tancovačkám, schůzím sedláků z okolí, ke svatebním hostinám a jiným rodinným oslavám. Dnes osiřelý dům je opatřen novou střechou, okna a dveře silnými mřížemi. Nahlédl jsem oknem: jakoby tam byl něčí sklad.
Zvláštností jsou nápisy na venkovní zdi, jež stále drží na zbytcích omítky. Na čelní straně stavení honosný název Klapkův hotel; na straně západní je možné přečíst: „Ať děláš co děláš, všem se nezachováš. Proto nic nedbej, dle svého jednej.“ Neschází ani oznámení: „Postaveno nákladem pí. Marie Klapkové, statkářky v Sakách, léta Páně 1913.“
Navštívil jsem Saky za nepříjemného studeného zimního odpoledne. S úmyslem rychle najít někoho, kdo mi něco o osadě poví. S tímto rozhodnutím jsem zastavil u prvního stavení. Zabušil na vrata, přišla otevřít žena, jež se představila jako paní Krocová. Vyprávět o tom, jak se v osadě žije, se jí ale nechtělo. Nebydlí tam dlouho. Odkázala mě na paní Kottovou, a jak se později ukázalo, byl to dobrý tip. První ale, kdo mi o osadě něco pověděl, byla Lenka Grundzová. Přijela autem s dcerkou Nikolkou. V Sakách prožila mládí, teď bydlí ve Slaném. Tady na chalupě je víc než doma.
Je ze zdejšího starobylého rodu Valentů. Vzpomíná hodné babičky Sylvie, která v roce 1940 při opravě zdejší kapličky vzala lahvičku od francovky a dala do ni údaje o životě místních. Když v roce 1996 byla kaplička opravována, na lahvičku s cenným obsahem se přišlo. Také si ho přečetla. Paní Grundzová spočítala, že dnes v Sakách žije na 40 lidí. Bydlí zde Foldynovi, Poncarovi, paní Kuzmová, Novákovi, Kottovi, Horovi, Veselých, Sýkorovi, Bartíkovi, Šuškavičovi, Chlumeckých, Valentovi, Krocovi a Slávek Rovný. Ten je šikovný umělecký kovář, objevil se i v několika filmech. Třeba ve známé komedii „Kurvahošigutntag“.
Paní Evu Kottovou jsem objevil před barákem, zrovna sbírala prádlo. Zdejší rodačka potvrdila, že v Klapkově hotelu bylo jak se patří živo. Může to říci, vždyť tam s rodiči bydlela. Majitelka hostince paní Klapková byla její teta. Na pivo přicházeli nebo přijížděli štamgasti z Třebichovic, Hrdlíva, Jemník, dokonce i ze Pcher. Jednu dobu se v hostinci objevil také obchod s potravinami.
Obcí projížděl vlak ve směru Kralupy nad Vltavou – Kladno a zpět; když byla vlaková doprava ke škodě celého táhlého údolí zrušena, asi tři měsíce do osady zajížděl autobus ze Pcher. Šlo o linku Slaný – Kladno. To všechno již ale patří minulosti, železniční kolej připomínají jen stopy v betonu přes silnici. Kolejnice rozebrali a odvezli zaměstnanci dráhy, částečně zloději.
Občané, i když přišli o výhodný dopravní prostředek, ani moc neprotestovali. Vždycky byli zvyklí rvát se s tvrdými podmínkami. V dešti, za mrazu, ve velkém sněhu chodili nahoru do Pcher k lékaři, na poštu, děti do školy. Mámy, když jen to trochu šlo, s kárkou pro nákup. A byly spokojené, hlavně že nohy sloužily. Teď je v každém stavení auto, stalo se výhodnou životní nutností.
Saky dnes spravuje Obecní úřad Třebichovice. Osadou protéká Svatojiřský potok, blízko jsou dva bývalé mlýny: Paninský a mlýn v Podhájku, který patří spisovatelce Zoře Dvořákové. Nedaleko nad osadou se temná hrdlívský lesík, dříve plný borových hřibů. A také výtečných muchomůrek růžovek, kterým se lidově říká „masák.“ Je dost těch, kteří se je bojí sbírat, proto opravdový houbař měl těchto hub za pět minut košík.
Na houby do Sak vás však nezvu, ale na příjemnou procházku do tiché, hezké, zajímavé osady. Jak se tam dostanete? Ze Slaného přes Hrdlív je to asi 5 km. Kdyby to snad pro vaše nohy bylo málo, dejte si okruh: ze Slaného přes Kvíček, Kvíc, Hrdlív na kraj Třebichovic, potom do leva na Saky, odtud do pcherského Podhájku a vozovou cestou do Jemník. Dále zkratkou do Netovic, kolem letiště a již spatříte nám všem milé město Slaný. Trasu odhaduji na takových 12 km. Šťastnou cestu přeje
Zdeněk Tvrdek
30. 03. 2009, 19:24
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
43.07%
Spíše ano
17.74%
Spíše ne
15.28%
V žádném případě
23.91%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01