Kliknte zde
Dobré odpoledne, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je pondělí 16. července 2018 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Tomáš Liska z Kokovic putoval po Jižní Americe

Kliknutím zvětšit
Tomáš Liska v Argentíně se svými úlovky.

Snad každým rokem se Tomáš Liska v zimních měsících rozloučí na několik týdnů se svým zahradnictvím v Kokovicích a vydá se na dlouhou cestu. Místa, která pro většinu z nás jsou jen pojmy ze zeměpisu či dobrodružných knížek, si Tomáš prohlédl na vlastní oči.

Zatím během svých cest navštívil Mexiko, Čínu, Jihovýchodní Asii, střední Ameriku, a i řadu vzdálených exotických ostrovů. K těm nejzajímavějším patřila předposlední cesta, která směřovala přes Blízký východ do Indie. Její podstatnou část s kamarádem Petrem absolvovali až do Dillí suchozemskými dopravními prostředky. Cestou se na pár dnů zastavili v Turecku, Íránu i Pákistánu a v samotné Indii pobyli týden. Když už byli tak daleko na východě, odskočili si i do Barmy a trochu si odpočinout do  Bangkoku.

Není to tak trochu riskantní putovat po těchto exotických zemích?

Z mého pohledu tato oblast nebezpečná není. I lidé jsou tam přívětiví a až neuvěřitelně přátelští. Dokonce i v pákistánském Baluchistánu, který je charakteristický svými kmenovými nepokoji, bylo všechno v pohodě. V Íránu jsme se skamarádili s jedním studentem veteriny. Ten nám ukazoval spousty věcí, který běžný turista rozhodně nemůže vidět. Podívali jsme se i do íránské domácnosti, do školy i mezi rybáře. Na Indii nemám nejlepší vzpomínky, protože tam byla jednak zima a naprosto nepředstavitelný nepořádek a špína, chaos v dopravě – lidé cestují i na střechách vlaků a dokonce jsme viděli cestujícího, který za jízdy z vlaku vypadl. V Barmě bylo potom velmi hezky a velmi přátelští lidé, kteří žijí v nepředstavitelné chudobě a jsou sužováni vládnoucím vojenským režimem. Kapitolou samy pro sebe jsou barmské silnice, které jsou neuvěřitelně rozbité a maximální rychlost autobusu, dá-li se dopravní prostředek tak nazvat, je 30-40 km za hodinu. Tyto silnice pak opravují většinou děti a dorost, kteří jsou takto nasazeni na nucené práce a pracují v naprosto nepředstavitelných podmínkách.

Proto jste to v prosinci vzali na opačnou stranu zeměkoule...

No, je pravda, že na americký kontinent jsme jeli už počtvrté, po Mexiku,Venezuele a střední Americe jsme se vydali do Jižní Ameriky. Z Prahy přes Paříž jsme letěli do Buenos Aires, kde jsme se chvíli rozkoukávali – odtud jsme se vydali do Uruguaye, která je na poměry Jižní Ameriky poměrně malá země a kterou jsme téměř celou objeli vypůjčeným autem. Odtud jsme se vrátili do Buenos Aires a jeli až úplně na jih do Ohňové země k Magallanesovu průlivu do Ushuaie, což je nejjižnější město na světě – úplný konec světa. Za zmínku rozhodně stojí ledovec Perito Moreno, který v rozporu s teorií o globálním oteplování Země neustále roste, což je ale způsobeno tím, že v horách více sněží. Z Ohňové země zpátky na sever až do Mendozy, která leží v centrální Argentině pod Andami. Přestože je obklopena pouští, je to významná vinařská oblast, která je zavlažována důmyslnými zavlažovacími kanály, které svádí vodu z And. Viděli jsme tam spousty vinic a ochutnali mnoho druhů vína. Odtud jsme se vrátili do Buenos Aires a pak už do Brazílie, kam za námi do Ria de Janeira přijela naše děvčata. 

Ani nechci počítat ty kilometry. Jaké jste používali dopravní prostředky?

Jelikož je tam málo vlaků a ke všemu jsou ještě velmi pomalé, tak jsme převážně cestovali autobusem a několikrát jsme si půjčili také auto. Nejdelší cesta byla z Buenos Aires do Rio Gallegos, která trvala celých čtyřicet hodin..

Obávám se, že na tuhle cestu vám dva týdny určitě nestačily... 

Celá cesta trvala tentokrát celkově 74 dní, a to od začátku prosince do půlky února. V samotném Riu jsme s několika přestávkami pobyli asi dva týdny.

Kde jste tedy trávili Vánoce a Silvestra?

Vánoce jsme tím pádem slavili v Ohňové zemi, kde bylo zhruba takové počasí, jako u nás. Zima byla, ale protože je to nízko u moře, tak tam nesněžilo, ale hory jsou zasněžené celý rok. I když jsme neměli vánoční stromeček, tak nám bylo docela dobře. Štědrý den jsme slavili v restauraci, kde připravovali speciální vánoční menu a kde se také scházejí místní obyvatelé s rodinami a se svými přáteli. Silvestr jsme trávili v menším argentinském městě Puerto Madryn, kde se noční nebe rozzářilo spoustou rachejtlí a bylo veselo. 

Nezastihl Vás v Brazílii jejich proslulý karneval?

Především jsme ho stihli my, ne sice přímo v  Riu, protože to už za námi přijely přítelkyně a trošičku jsme se báli. Proto jsme odejeli na čas karnevalů do jednoho menšího města., kde karnevalové křepčení probíhalo rovněž v celé parádě a byla to skutečně pastva pro oči. Hodně masek, spousta lidí, spousta hudby a především krásných holek. Říká se, že Brazilky jsou jedny z nejhezčích žen na světě, což mohu plně potvrdit. Zvláště na karnevalu jejich oblečení více odhalovalo než skrývalo a to ani nemluvím o plážích. Samba tam zněla na každém kroku, pořád a neustále. Karneval se naplno rozpoutal ve večerních hodinách a tanec trval až do ranních hodin, kdy tanečnice i tanečníci doslova padali únavou. Představte si, že jde ulicí padesát bubeníků, kteří tlučou do bubnů v rytmu samby. To se třese země jako při zemětřesení a celé tělo v tomto rytmu také vibruje. Bylo to natolik strhující, že jsme neodolali a zapojili se alespoň trošičku také, i když k jihoamerickému temperamentu máme hodně daleko. A samozřejmě, že se tam hodně pije caipirinha – brazilský národní alkoholický nápoj, jehož hlavní ingrediencí je pálenka z cukrové třtiny. Ochutnali jsme jich celou řadu druhů, některá byla velice ošklivá, jiná svérázná, což se nedá ani popsat, a některé zase byly přímo lahodné.

A po karnevalu?

Dost času jsme trávili na nedalekém ostrově Ilha Grande, kde jsme se seznámili s místními rybáři. I v samotném Riu jsme se setkali s profesionálním rybářem, který nás vzal sebou na ryby. Ryby jsme lovili ale i na jiných místech, zajímavé to bylo v Ohňové zemi, kde jsou v řekách a jezerech pstruzi . V Argentině jsme si pronajali loď s profesionálním rybářem a chytali ryby na moři. Lovili jsme ale i v  Uruquayi. 

Zažili jste nějaké dobrodružství?

Zatímco v Mexiku jsem narazili na nefalšované bandity, kteří přepadávají auta či autobusy, v Riu jsme zase zažili přímo na ulici přestřelku, při které zahynul jeden člověk. Jak jsme se později dozvěděli, bylo to vyřizování sourozeneckých účtů. 

Kdysi se ptávali lidí, kteří se vrátili z ciziny, ne na jejich zážitky, ale na to, co si dovezli. Co jste si dovezl Vy?

Víte, já už mám z předchozích cest doma tolik krámů, že už téměř nic nevozím. Snad jen pár maličkostí, které mi připomínají navštívené země. Hodně ale fotografujeme a nad fotografiemi se pak s kamarády mohu vrátit znovu do těchto míst. A nesmím zapomenout mamince přivézt pár náprstků, které sbírá a kterých jsem jí už dovezl snad stovku. 

Vladimír Rogl
22. 04. 2008, 21:50


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  4 b. = dobrý  3 b. = ujde  2 b. = nic moc  1 b. = slabý

Počet hlasujících: 1. Čtenáři celkem udělili: 5 bodů. Průměrný počet bodů: 5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Luboš
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

49.33%

Spíše ano
graf

17.39%

Spíše ne
graf

14.37%

V žádném případě
graf

18.90%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 1127
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát