Občas mi přijde, jako by tenhle text byl napsán přímo pro mě. I když je tahle písnička tak nádherná, poznala jsem jí teprve před pár měsíci. Sice jsem věděla, že nějaké Zvonky štěstí existují, že je nazpívala tehdy dvanáctiletá Darinka a pan Karel Gott, ale nikdy mě nenapadlo si tu písničku najít a poslechnout. Až díky jedné dvojici, která jí zpívala na castingu do Superstar, jsem jí konečně slyšela. Text mě naprosto uchvátil a hned druhý den už jsem si zpívala ženský part neustále dokola.
Občas mě až mrazí z toho, jak ta slova dokonale sedí – vždyť ano, zpívání mám ze všeho nejradši, ano, zpívání jsou moje nejkrásnější chvíle a opravdu si připadám jako v pohádkovém snu!
A to si nemusím zpívat pouze tuto písničku. Samozřejmě, mám několik favoritů, které hlasově produkuji úplně nejradši, ale štěstím kypím vlastně v každé chvilce, kdy můžu otevřít ústa a vydat ze sebe alespoň několik tónů. Ať už je to tiché pobrukování v autobuse, zpívání na jevišti nebo hlasité řvaní Davidovských hitů se spolužačkami na záchodě.
Vlastně nezpívám ani tak dlouho – řekla bych rok, maximálně rok a půl. Ono to vlastně celé začalo spolu s muzikálovou mánií a jde to ruku v ruce se mnou pořád dál a dál. Od té doby, co jsem si jen potupně zpívala v obýváku a se svým minirozsahem se pokoušela o nějaké výšky, uplynula už řada dní. Teď tu stojí mé o něco lepší já – já, které pravidelně chodí na zpěv, já, které už párkrát i stálo na prknech, co znamenají svět a snažilo se ukázat, co v něm je. Mé já, které jakmile má chvilku času a soukromí, už otevírá ústa a zpívá si buď jen tak, nebo vezme CD s podklady a snaží se dát písním alespoň nějakou úroveň. To já, které už si bez zpěvu nedokáže představit život. Ano, skutečně tu teď stojím já, otevírám ústa, rozechvívám hlasivky a cítím se maximálně šťastná. Konečně jsem našla něco, co pomáhá v každé situaci – ať už kypím štěstím, jsem smutná, nebo naštvaná. Pro každou příležitost se najde písnička, která do oné situace dokonale zapadá a to právě ona mi pomáhá zase se vracet do normální nálady. A to je něco, co bych nikdy v životě nevyměnila ani za poklad světa – konečně už mám cosi, co dovede vždycky ukonejšit a není to lidská ruka nebo vhodné slovo. Je to právě ona správně zvolená písnička, při které můžu vyřvat do světa své emoce a nemyslet na to, že bych tím někoho pohoršila. Každý si přece může říct – ach ano, ta jenom ráda zpívá, takže si tu pěje právě tenhle part. Ale ono to ve většině případů není tak úplně pravda…
Nikola Sedloňová, 2.ZŠ Slaný, 8. ročník
14. 01. 2010, 11:15
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
43.07%
Spíše ano
17.74%
Spíše ne
15.28%
V žádném případě
23.91%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01