K nejodpornějším trestným činům patří trestné činy, jejichž obětí jsou staří a bezbranní lidé. O jednom skutečném případu, který se odehrál před 14 lety nedaleko Slaného, nechejme hovořit pracovníka kriminální policie ve Slaném – kriminalisty poručíka F.
Na okraji klidné obce Želevčice žili v rodinném domku starší manželé aniž tušili, že nad jejich pokojným domovem se stahují černé mraky. Onoho osudného květnového večera se sedmdesátiletý Josef Vonderka s manželkou Marií chvíli dívali na televizi a protože je program nijak zvlášť nezaujal, šli poměrně brzy spát. Předtím se ještě pan Vonderka přesvědčil, že vchodové dveře jsou zamknuté na klíč.
Drsné probuzení
Krátce po půlnoci je probudilo silné bušení na okno i na dveře. Pan Vonderka vstal z postele a aniž by rozsvěcoval světlo, šel se podívat k oknu. Na dvorku zahlédl dvě tmavé mužské postavy a vytušil i třetího muže, protože rány na dvéře neutichly. Mezitím vstala i paní Marie a oba manželé začali usilovně přemýšlet co mají dělat. Moc času jim nezbývalo, telefon neměli a mobily v té době ještě ani neexistovaly. Stačili si ještě přes pyžama přehodit nějaký kus oblečení, když se ozvalo z předsíňky zařinčení skla a vzápětí se rozsvítilo v domě i světlo. Do domku vnikli tři maskovaní chlapi s kuklami přes obličej a vzápětí jeden ze zakuklenců uhodil starého pána bez výstrahy pěstí do obličeje. Paní Marie se instinktivně vrhla muži na pomoc, ale druhý muž ji hrubě odstrčil až upadla na kredenc. V tu chvíli bylo oběma jasné o co nočním návštěvníkům jde.
Dejte nám peníze
Tento zcela jasné formulovaný příkaz opět doplnili bandité dalšími ranami, proti kterým oba přepadení marně nastavovali ruce. Vše se odehrávalo závratně rychle jako ve špatném filmu, ale další hororová scéna na sebe nedala dlouho čekat. Na stole vzplály zmačkané noviny a od nich vzápětí i ubrus. To už další pachatel načechrával v ložnici peřinu, která rovněž po chvíli začala štiplavým plamenem hořet. Třetí pachatel mezitím začal horečně prohledávat nábytek, kde tušil že by mohly být peníze ukryty. Ze skromné knihovničky vyházel a protřepával knížky, které pak házel na doutnající peřinu. Surové ruce se bezstydně hrabaly v pečlivě poskládaném prádle a mezitím kdosi hodil na koberec hodil pytlíky s moukou a rozbil sklenici marmelády. Pan Vonderka se marně snažil této živelné pohromě bránit a protestoval, ale byl znovu umlčen ranami do obličeje. To už oba hluboce otřesení staří manželé pochopili, že mají-li zachránit alespoň zbytek svého bytového zařízení, musí takové brutalitě ustoupit. Třesoucíma rukama vytáhla paní Vonderková z „tajného“ úkrytu pod nočním stolkem útlý svazeček bankovek, které ušetřili ze svých skrovných důchodů. Peníze ji jeden z lapků prudce vytrhl a vzápětí všichni tři vyběhli z domku ven. Bylo ještě slyšet prásknutí dvířek a nastartování motoru auta. Zdecimovaní důchodci ještě uhasili doutnající bytové zařízení a pak v naprosté letargii tiše usedli do popálených křesel. Ve skrytu duše doufali, že se jedná jen o hrůzostrašný sen ze kterého se ráno probudí. Bohužel, realita byla daleko horší než ty nejbujnější sny.
Pátrání
Druhý den ráno si všimla sousedka rozbitého skla u vstupních dveří a proto na majitele domku zazvonila. Po dlouhé chvíli zahlédla za oknem vyděšenou a zkrvavenou sousedovu tvář a protože byla ženou činu, zamířila na Obecní úřad odkud zavolali sanitku a Policii ČR. Přepadení manželé byli po přepadení značně desorientovaní a zvláště z nočního řádění, ničení a pálení jejich věcí byli stále velmi vyděšeni a naprosto rozrušení. Jejich duševní stav byl natolik závažný, že i následné dva dny po přepadení jsme s nimi mohli jen velmi obtížně komunikovat. Přesto jsme od nich získali první informaci o uloupení hotovosti – jednalo se 25 tisíc korun. Tento závažný případ byl kvalifikován jako loupež a začali jsme proto na něm velmi intenzivně pracovat. Na vyšetřování se podílela skupina pracoviště kriminální policie ve Slaném, což je odloučené pracoviště kladenské kriminálky. Přímo na místě činu byly zajištěny stopy a to především stopu věcnou v podobě pletené kukly, kterými se pachatelé maskovali a které při útěku odhodili ještě na dvorku. Bylo z nich možno odebrat i stopy pachové, které byly použity na pachovou identifikaci. Jelikož předmětem zájmu pachatelů byly peníze, nemohli jsme další vyšetřování provádět přes bazary, ale o to víc jsme se snažili o případu získat poznatky a informace i z podsvětí. Díky této operativně pátrací činností jsme poměrně brzy získali poznatky o skupině čtyř pachatelů – tři z nich byli přímí aktéři loupežného přepadení v rodinném domku, kde přepadené manžele patřičně vystrašili a následně oloupili. Čtvrtý spolupachatel se na této akci podílel tím způsobem, že poskytl svoje vozidlo, kterými pachatele na místo loupeže dovezl a pak opět odvezl.
Známé firmy
Dá se říci, že všichni čtyři podezřelí nebyli žádní beránci. Zvláště pětatřicetiletý Desider Horváth se svým čtyřicetiletým bratrem Davidem patřili mezi velmi známé slánské firmy a jejich trestní rejstřík vypovídal o bohaté trestné činnosti z minulých let. Rovněž třicetiletý Petr Kovral měl již záznam a ani osmnáctiletý benjamínek Karel Pařík nebyl žádným neviňátkem. Jelikož jsme potřebovali získat i důkazy, které by vedli k obvinění pachatelů a zamezení jejich další trestné činnosti, požádali jsme státního zástupce o souhlas zadržet tyto podezřelé osoby. Po získání tohoto souhlasu byli ve svém bytě zatčeni bratři Horváthové a ve stejný den i Karel Pařík. Čtvrtý pachatel vytušil, že se nad ním stahuje smyčka a kvapně opustil město. Vzápětí bylo po něm vyhlášeno celostátní pátrání a prozatím byl z případu vyloučen. Zatímco co Desider Horváth tvrdošíjně zapíral, k činu se přiznal jeho bratr David, stejně tak jako mládenec Pařík. Oba pak svorně u soudu Desiderovu přítomnost v domku Vonderkových dosvědčili. Bratři byli okresním soudem odměněni pěti a šesti lety odnětí svobody nepodmínečně a s přihlédnutím k věku byl třetí účastník loupeže Pařík odměněn jen třemi roky. Po třech letech byl dopaden i uprchlý Kovral a byl dodatečně odsouzen k trestu ve výši pěti let pobytu v nápravném zařízení.
Všichni čtyři jsou už dávno z vězení doma aniž by se dalo hovořit o jejich nápravě. S jejich jmény se opět často setkáváme a shodou okolností jeden z odsouzených bratrů figuroval i v přepadení pracovníků Komerční banky, ale to už je zase jiný příběh.
(Poznámka redakce: jména „hrdinů“ tohoto příběhu i jejich obětí byla z pochopitelných důvodu pozměněna.)
Vladimír Rogl
23. 10. 2007, 15:55
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
43.07%
Spíše ano
17.74%
Spíše ne
15.28%
V žádném případě
23.91%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01