• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Zuzana Dolejší ze Slaného jede v březnu na mistrovství světa

Zuzana Dolejší na snímku Slávy Pilíka.

Reprezentovat Českou republiku na mistrovství světa je jistě jeden z vrcholů snažení těch nejlepších sportovců. Po dlouhých letech tréninků a odříkání se této cti dostalo mladé ženě ze Slaného. V lednu tohoto roku vyhrála Zuzana Dolejší se svým týmem synchronizovaného krasobruslení USK Praha Mistrovství České republiky, které se odehrálo v T-Mobile aréně v rámci mezinárodní soutěže Prague Cup. V březnu bude Zuzana společně se svými kolegyněmi hájit červenomodrobílé barvy naší vlasti na mistrovství světa v Budapešti.

Zuzana Dolejší začínala s bruslením v šesti letech ve Slaném. Trénovala ji tenkrát Renata Ondrášková. Jak sama říká, bylo tehdy hodně důležité, že nešla do neznámého prostředí. V tréninkové skupině začínajících krasobruslařek byla již její kamarádka Majka, což Zuzaně hodně pomohlo. V páté třídě, když ještě chodila na první slánskou základku, jezdila s tatínkem do Prahy na odpolední tréninky a začala dělat velké pokroky. Hlavně proto, že na pražské Nikolajce byly méně početné skupiny a trenérky se mohly dětem více věnovat. Hrála také v úspěšné dětské revue. Do pražské skupiny Olympia – synchronizované krasobruslení, přešla už jako dobrá krasobruslařka před rokem. A o rok později se stala společně s ostatními mistryní republiky. Jak se podařilo dvacetileté krasobruslařce ze Slaného prosadit se mezi nejlepšími, jaká jsou úskalí a radosti krasobruslařského sportu, o tom jsem mluvil se Zuzanou Dolejší v krátkém rozhovoru.  

Mohla bys přiblížit mistrovství republiky, a s kterými družstvy jste soutěžily?

Bruslím za oddíl USK Praha. Celá sezóna každým rokem směřuje k jedinému cíli, kterou bývá právě Prague Cup. Letos tam bylo deset družstev – sedm z ciziny a tři nejlepší skupiny z České republiky. Naše z Prahy, další z Pardubic, a také z Brna. Prague Cup vyhrály Finky, druhé skončily Rusky. My jsme jen o pár bodíků byly šesté, ještě za Švédkami, Kanaďankami a Američankami, ale porazily jsme obě další české skupiny. V lednu jsme všechno obětovaly bruslení, hodně zapálených lidí nám pomáhalo. Při závodě samotném byla nepopsatelně nádherná atmosféra. Před fanoušky jsme měly obrovskou chuť bojovat a všechno, co jsme se naučily, dát do čtyř minut strávených na ledě. Když jsme vyhrály, byl to pro mne nezapomenutelný zážitek. 

Krasobruslení je známý a tradiční sport, skupinové bruslení již tak známé není. Co tě na něm tolik přitahuje?

Já od malička bruslím sólově. Poté, co jsem se dostala do krasobruslařské skupiny, začalo mne to ještě víc bavit. Trénování je jiné než individuální. Tréninky jsou také delší. Chceme-li umět nějaký skupinový krok, musí se to nejdříve naučit každá z nás, pak teprve se jede podle počítání v řadách a nakonec v celém bloku. Je tu důležitá velká přesnost, musíme znát každý pohyb na hudbu. Není možné se splést, je to totiž velmi vidět. V sólovém bruslení přeci jen můžete improvizovat, když se něco nepovede.

Je to tedy těžší než sólové krasobruslení, které také trénuješ. Co máš vlastně raději?

Nedá se říci, co je těžší. Mne skupinové bruslení od začátku hodně upoutalo. Výhody týmové spolupráce, skupinu vede profesionálně výjimečná australská trenérka Kathy Hammond, která je i dobrá psycholožka. Naučila jsem se tam lepšímu držení těla, ale hlavně umět „prodat“ to, co člověk natrénuje. Myslím, že pro dráhu sólové krasobruslařky je skupinové bruslení výborná průprava. Skupinové krasobruslení není tak známý sport, ale je obrovsky divácky zajímavý. Sestavy a provedení na ledě jsou velmi efektní a naše skupina je často zvána na různé exhibice, což je pro nás velmi užitečné. Nádherné je také semknutí všech v čase těsně před nějakým závodem. Jsme dobrá parta, panuje tu při závodech výborná atmosféra. Jedna druhé při trénincích a v předzávodní přípravě pomáháme, znovu si vysvětlujeme obtížnost prvků a pro tým každá z nás udělá všechno. To se v sólovém krasobruslení samozřejmě nedá zažít.

Nyní jsi členkou mistrovského týmu, nemůže to zabrzdit tvoji výkonnost jako sólové krasobruslařky. Jak si vedeš v tomto sportu?

Snažím se obě disciplíny skloubit a samozřejmě i se studiem. Letos jsem proto nebyla ani na mistrovství republiky v krasobruslení, kam jsem se konečně po dlouhých letech probojovala v roce 2006 (České Budějovice) a v roce 2007 (Liberec) ještě v kategorii juniorek. Nedávno jsem dokončila přípravu krátkého programu na hudbu West Side Story a volné jízdy, kterou jedu na hudbu z dalšího muzikálu Dracula. Muzikálovou hudbu mám moc ráda a právě trénink ve skupinách mne naučil pro svou sólovou jízdu dobře cítit hudbu, umět se správně tvářit, jelikož choreografie a výraz je ve skupinách jednou z nejdůležitější věcí.

Jaký tedy bude tvůj příští závod, a jak myslíš, že to dopadne na příštím mistrovství republiky?

První závod s novou volnou jízdou bych chtěla jet na konci března, a to již jako seniorka. Mistrovství republiky v roce 2009 nedokážu odhadnout. V juniorkách jsem byla naposledy již v první polovině startovního pole. Považuji ale za úspěch i to, že jsem se probojovala mezi nejlepších 24 krasobruslařek v republice.

Co trénuješ nyní nového a co umíš při jízdě skočit?

Nyní ještě vylepšuji kombinace dvojitých skoků, trojité skoky a učíme se nové variace piruet, například se změnou hrany a podobně. Umím skočit dvojité skoky a také dvojitého Axela, který je pro svou obtížnost považován za trojitý skok. Má dvě a půl otáčky. Kdo umí skočit dvojitého Axela, má dobrý výhled na zvládnutí trojitého skoku. Zvládnu trojitého Salchowa a některé další někdy vyjedu, jindy nikoli. Chce to další trénink (úsměv).

Trénování skoků jistě přináší pády. Odrazovaly tě někdy od tréninku?

Důležité je nebát se upadnout, protože strach z pádu vás nutí nejít do skoku naplno. Krasobruslaři však musí umět padat a zdánlivě těžký pád dobře zvládnou. Také je důležité dobře se před tréninkem rozcvičit, protáhnout a pak při pádu hrozí menší nebezpečí zranění.

Bylo ti při závodech někdy tak zle, že jsi s tím chtěla praštit?

Vím, že jsem někdy závody obrečela, ale nebylo to ze vzteku, že by se mi něco nepovedlo, ale spíše z toho, že jsem nedokázala překonat trému. Tréma je na závodech velkým problémem a překážkou. Ztuhnou nohy, nedokážete předvést nacvičené pohyby, najednou chybí uvolněnost. Jsou ale závodnice, které umí snad předvést i víc, než dokáží v tréninku.

Máte tři bratry, vodili vás v mládí třeba na tréninky. Pomáhali radou?

Při závodech mi hodně pomáhá samozřejmě od malička hlavně mamka. Z bratrů mi nejvíc přispěl radou nejmladší Filip. Studoval FTVS a nyní učí na dvou středních školách ve Slaném. Když jsem měla problémy s nervy na závodech, byl to on, kdo mne nejvíc podržel. Věděl, jak na mne zapůsobit, snad ani ne proto, že to studoval, ale on je prostě natolik dobrý člověk, že vždy dokázal vycítit, jak mi pomoct.

A co Zuzaně její sport přinesl nejvíc? „Obecně vzato, a myslím, že také konkrétně u mne, vidím největší přínos v tom, že sport učí další věci - bojovnosti, umění předvést, co se naučím. Učí člověka vůli, smyslu pro trpělivost, cvičí vytrvalost a přináší schopnost překonat bolest a překážky. Poznávám, že sport ze mne dělá silnějšího člověka,“ říká studentka architektury a logiky, krasobruslařka a mistryně republiky Zuzana Dolejší. I přes náročné studium dvou vysokých škol má zpravidla devět tréninků týdně. Pět individuálních pod vedením trenérek Diny Babické a Nory Nedvědové a čtyři se skupinou, které trvají vždy tři hodiny.

Nyní ji čeká další tvrdá příprava, série tréninků, úprava jízdy skupiny a velká touha uspět na jejím prvním mistrovství světa. To se koná 28. března v maďarské Budapešti. Přejme jí a všem našim reprezentantkám dobrý výkon a výborný pocit z jejich vystoupení.

Sláva Pilík
26. 02. 2008, 20:34

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.