• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Nejdelší běh světa na lyžích zvládl závodník ze Slaného

František Tichý (vpravo) před startem Vasova běhu.

Zima skončila, z hor ale ještě sníh zcela nezmizel, dál za ním přijíždějí stovky lyžařů. Lanovkou se dávají svézt na vrchol sjezdovky a odtud pohodlně sjíždějí dolů. Na lyže do Krušných hor v uplynulé zimě jezdil i František Tichý ze Slaného. Lanovku nepoužíval. Dole připevnil běžky a pustil se do kopců. Takhle s kamarádem Víťou Pelcem z Nouzova naběhali stovky kilometrů. Týdně 12 až 15 hodin. Než napadl sníh, trénovali na silnici na kolečkových bruslích. Najezdili dobrých 1000 km. Proč ta dřina?

Hlavním sportem Františka Tichého je silniční cyklistika. Úspěšně absolvoval řadu závodů. I dnes, byť již ne s takovou vervou, pouští se na okruhy. Patří mezi platné, hlavně zkušené závodníky agilního cyklistického oddílu TOI TOI Slaný. Říká skromně, že běh na běžkách bere jako doplňkový sport, jenže: má odběhnutých 22 Jizerských padesátek, Šumavský maratón, závod Bílou stopou, Orlický maratón, Jemnickou sedmdesátku.

Jeho letitým snem bylo zúčastnit se nejdelšího dálkového závodu světa na lyžích, Vasova běhu. Ten se od roku 1922 každoročně běží ve Švédsku. Trať ze Sälenu do Mory měří 90 km. Nese název švédského krále Gustava Vasy, jenž v severské zemi vládl v 16. století. Údajně přibližně stejnou cestou, kudy závod vede, prchal před vojáky dánského krále Kristiána II. Proto Vasův běh…

Na start proslulého závodu se každoročně staví tisíce závodníků z mnoha zemí světa. Letos jich bylo 13 762. Mezi nimi i František Tichý ze Slaného. Proto ty mnohé kilometry na kolečkových bruslích, dřina na běžkách do kopců v Krušných horách. Jak se stalo, že se jeho vytoužený sen splnil?

„Snažil jsem se dostat na Vasův běh již několikrát,“ prozrazuje. „Pokaždé se ale parta, kterou jsem dával dohromady, postupně rozpadla. Jeden po druhém odpadal, samotnému se mi tam nechtělo. Až letos…“ Měl před oslavou padesátin a přítelkyně se ho zeptala, co by chtěl k narozeninám. Nemyslel to nijak vážně, jen se zmínil, že jeho snem je jednou se zúčastnit Vasova běhu. O to větší bylo jeho překvapení, když jako dárek dostal přihlášku na start vysněného závodu. Nešlo snad jen o nějaký blanket, přihláška stála pět tisíc korun.

Takový dárek nemohl odmítnout. Hned začal shánět ty, o nichž věděl, že se rádi rvou na běžkách. Čtyři zájemce o závod ve Švédsku našel v jižních Čechách. Nakonec pro něj toho nejlepšího, dlouholetého kamaráda Víťu Pelce z Nouzova u Unhoště. Spolu absolvovali nejeden cyklistický závod. Víťa byl jednou šestý v populárním cyklistickém závodě Praha - Karlovy Vary – Praha, který se jezdil i přes Slaný. Česká výprava do Sälenu nakonec čítala deset účastníků, včetně dvoučlenného doprovodu.

O tom, jaký to byl závod, František Tichý ve zkratce říká: „Na start v Sälenu jsme přišli již v šest ráno. Měli jsme za to, že budeme mezi prvními, že lyže položíme do dobré stopy, jenže … K našemu překvapení už tam bylo na pět set závodníků.

Přesně v osm zazněl startovní výstřel, masa lidí se v mnoha vlnách dala do pohybu. Počáteční tempo brzy opadlo. Několik set metrů po startu čekal všechny výšlap úzkou sjezdovkou. V ní místa pro tři závodníky vedle sebe. Každou chvíli někdo upadne, ostatní ho ale ochotně zvedají. I tomu se říká solidarita. Následuje převážně rovinatá trať. Nekonečně dlouhá. Při trati plno lidí, hlasitě fandí. Pozdravit nás přijela dokonce celá kapela…

První vesnice a s ní kontrola času. Pokud závodník nepřiběhne v limitu, má smůlu. Cestu mu zatarasí provaz natažený přes cestu a do cíle již jede autobusem. Kilometry přibývají, s nimi také únava. Depresivně na trati působí zejména cedule oznamující počty ujetých kilometrů. 75,70, 65… Čím blíže cíli, tím těžší jsou nohy… Je to neuvěřitelné, ale nejhůř mi bylo, když cedule ukazovala číslo 87. Tři kilometry do cíle a najednou přišly pochybnosti, zda vůbec doběhnu. Nohy i ruce se mění v kámen…“

František Tichý absolvoval nejdelší světový závod na lyžích, 90 km dlouhou trať, v čase 6 hodin 46 minut. Umístil se na 4130 místě. Víťa Pelc z Nouzova v čase ještě lepším: 5:59. Povolený limit do cíle činil 12 a půl hodiny. Přitom, někteří ho stihli opravdu na poslední chvíli, i oni se potom radovali. Smutní byli jen ti, kteří nedojeli a do Mory je přivezl autobus.

Česká republika měla po skončení závodu zastoupení i na „bedně“. Vasův běh vyhrál Švéd Tynell, český běžec Řezáč byl třetí.

Zdeněk Tvrdek
12. 04. 2009, 15:28

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.