Zlonická fotbalová přípravka: Horní řada zleva - trenér Demeter , Míla Fenik, Veronika Kleinová, Nikola Koutná, Martin Vintr, trenér Hrůnek, Pavel Souček, Miroslav Hrůnek ml., trenér a metodik Havel a Martin Brůna. Spodní řada zleva - Saša Ficaj, Karel Nedvěd, Jirka Havlíček, Jarda Vaic, Lukáš Chochola, Zdeněk Růžička, Pavel Souček, Jan Havlíček, Lukáš Pískač a Matěj Vaic. Foto Sláva Pilík
Není lehké vést a trénovat jakýkoliv mládežnický tým. Vedle velikého elánu a nadšení trenérů i hráčů chybí peníze, tréninkové možnosti, ale někdy i hráči. Právě problémy z počtem hráčů v jednotlivých kategoriích jsou nepříjemné v malých klubech, podobných tomu zlonickému. Před dvěma lety se ale Zloničtí přesto odvážně rozhodli, že svou vlastní přípravku mít budou.
Za nápadem stál nestor zlonického fotbalu, dlouholetý hráč a také trenér František Havel. Vysoký muž, kterému bude v dubnu příštího roku již 80 let, už se nemohl dívat na to, jak se malí a příliš mladí - šestiletí či i devítiletí hráči - těžko prosazují v jednom týmu mezi staršími fotbalisty. Usmyslel si tedy, že je třeba ze žákovské kategorie oddělit ty příliš mladé a vést je samostatně. „Já už moc trénovat nemohu, už se hůř hýbu, ale sehnal jsem mladé kluky, kteří do toho šli,“ říká František Havel, když jednomu z nich, devětatřicetiletému Mírovi Hrůnkovi ukazuje tréninkový plán, který pro malé fotbalové špunty připravil. Trenéři Míra Hrůnek, Michal Demeter či David Kotěra autoritu zkušeného starého fotbalisty Havla uznávají a řídí se jeho pokyny. Již před těmi dvěma a půl lety měli kolem patnácti nejmenších fotbalistů a byly mezi nimi i dívky. Letos již mají kádr v počtu 24 a v příštím roce uvažují, že by se přihlásili do soutěže. To ale chce mít hodně času a jsou s tím také náklady a starosti spojené s dopravou k zápasům. Fotbalových přípravek totiž není v regionu zrovna hodně, tak se jezdí k utkáním dokonce až k Praze. Městys Zlonice ale trpělivou práci zlonické přípravky kvituje s radostí a jak říká Míra Hrůnek, přislíbil jim dokonce na soutěž pro příští rok autokar, kterým by děti k zápasům pohodlně mohli odvážet.
Když jsem byl na hřišti ve Zlonicích, byl zrovna nepříjemný říjnový chlad. Trenéři i ti, kteří jim z řad rodičů pomáhají, ale na nic nezapomněli. Zatímco jejich svěřenci ve dvou družstvech zaníceně bojovali a měřili své síly formou štafetového závodu, poblíž kabin byl již připraven vřelý čaj, aby se do sportovců při přestávce mezi tréninkovými jednotkami nedala zima. Přípravka, ve které hrají dokonce dvě dívky, ale také hraje zápasy. „Snažíme se, aby alespoň jednou za 14 dní sehráli nějaký přátelský zápas. Již jsme hráli ve Smečně, hodně hrajeme se Zichovcem, kde vedou také přípravku a dvakrát jsme hráli dokonce se Slaném. U nich jsme vysoko prohráli, ale doma vyhráli 4:2,“ chlubí se oprávněně jeden z trenérů.
Nadšení malých fotbalistů je až neskutečné a je jedno, že někdo je ze Zlonic, další z Jarpic, Vyšínku, Pálečku či Kmětiněvsi. Jejich rodiče je rádi do klubu, ve kterém se nebáli do složité výchovy nejmenších fotbalistů pustit, rádi dovezou. A děti se jim a rovněž svým trenérům při každém tréninku odvděčí tím zvláštním úsilím a nadšením, které je vlastní asi právě a pouze těm nejmladším sportovcům.
Sláva Pilík
13. 11. 2009, 15:32
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
43.07%
Spíše ano
17.74%
Spíše ne
15.28%
V žádném případě
23.91%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01