Nepotřebujete pomoc?

Také znáte taková ta děcka, která s ničím nepomohou, práci se vyhýbají a záhadně ohluchnou, když se z kuchyně ozývá : „Mazánku, pojď vynést koš!“ ?

Nikdy se mi takový přístup nelíbil. Představovala jsem dítko vyžadující spravedlnost. A tak je logické, že pokud jsem něco chtěla, musela jsem pomáhat. Ráda a dobrovolně. Poněkud divné se mi zdálo, že maminka mou pomoc kolikrát ani nevyžadovala…

 

Ráda jsem též pomáhala svým “adoptivním“ prarodičům ze sousedství. Zejména pak babičce. Ta se mnou všechno ochotně dělala, učila mne cokoliv jsem si zamanula a podobně.

Pomáhala jsem zejména v kuchyni. Takové vánoční pečení byla ideální příležitost jak prosadit svůj talent. Na seznamu byly jako první vanilkové rohlíčky. Babi začala utvářet nepochopitelně malé kousíčky připomínající rohlík. Nezdálo se mi to příliš rozumné…

„A babí, proč děláš takový malý?“

„Ty se Kačenko upečou a obalí v cukru.“

„No jo, ale proč tak malý? Uděláme jeden velikej a pak se nakrájí, jó?“

 

Není mi sice jasné proč, ale můj návrh neprošel. A tak jsem válela… Chudinka babička nad rohlíčky stála ještě o hodinu déle, když každý můj výtvor musela vzít a předělat. Byla jsem nicméně pochválena za výbornou práci a patřičně odměněna první várkou cukroví. Cítila jsem se tak hrdá, jak jsem hezky pomáhala… Ráda jsem také ochucovala různá jídla. Když vidím nádobku s nápisem sůl, logicky ji vezmu do ruky a polévku osolím. Nemohla jsem přeci tušit, že babi zákeřně nasypala do nádobky cukr… Celá polévka tedy byla naprosto zmařena. Za tento čin si ale vinu nepřikládám, opravdu nebylo pochopitelné mít ve slánce cukr!

 

I mamince vždy ráda pomohu. Mýt okna se stalo mou oblíbenou činností. Bohužel však přes ně následně téměř nebylo vidět. Popřípadě jsem uklízela. Uklizeno je podle mého názoru tehdy, když nikde nic není vidět. Otevřete-li ovšem skříň, za nic neručím.

A tak jsem uklízela, když byli naši někde na návštěvně. Maminka mne neinformovala o tom, že by snad měla kdesi v obýváku důležitá lejstra. Uklidila jsem tedy “dočista do čista“. Nikde nic neleželo. Ani maminčiny důležité papíry…

Celý týden je bezradně hledala a pak dodala :

„Copak já se na ní můžu zlobit? V dobré vůli uklidila a když něco řeknu, nechápavě koulí těma svýma velikýma hnědýma kukadlama…“

 

Z těchto a mnohých dalších historek jsem usoudila, že k mým neobvyklým schopnostem patří nepopiratelně i neúmyslné přidělávání práce. Nepotřebujete někdo s něčím pomoc?

Dnes má svátek Alexandra

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021