I v neštěstí

Mnozí lidé si říkají před důležitými životními situacemi, že jde pouze o štěstí. Ale není to tak, je to o tom, jak věříme v sebe samé a o tom, co děláme. Pohled na rčení mladé dívky na jednom internetovém serveru v jejích komentářích mě rozesmál, ale vlastně jsem si z toho odnesla svoje.

   Bylo tam napsáno asi toto: Přišlo ke mně štěstí, řeklo uhni a šlo dál. Je to k pousmání, ovšem není to doslova směšné. Spousta z nás takto uvažuje. Spoustě lidí přijdou šťastné i maličkosti, dokáží se z nich radovat, ale spousta z nás tohle neumí. Já osobně zastávám přísloví: ,,Každý svého štěstí strůjcem.“ Všechno je jen o tom, jak my chceme.Někoho potěší maličkost, nové džíny, jednička z matematiky, že napadl sníh,že venku prší, že vysvitlo sluníčko. Každého to potěší jinak, někoho méně, někoho víc, jiného zase vůbec. Tyhle stereotypní věcí spousta lidí ani neregistruje.

    Čeká mě důležitá zkouška. Je to o štěstí. Mám čisté svědomí? Připravila jsem se? Každý si odpoví sám a o tom je i moje životní zkouška.

Vždycky jsem uzavřela kapitolu  já a matematika. Moje slova byla prostě: ,,Jsem hloupá a nemám šanci se to nikdy naučit!“  A tak se mi právě matematika stala osudnou. I sama tato ,,věda“ totiž věděla, že není nenaučitelnou. Ve druhém ročníku na střední škole, jsem měla koncem prázdnin předstoupit před profesorskou komisi na opravnou zkoušku z matematiky. Moje svědomí bylo naprosto čisté, ano připravovala jsem se.

   I Přesto jsem zkoušku neudělala a nezbývalo tak nic jiného než zopakovat druhý ročník. A proto si myslím, že každý svého štěstí strůjcem. Vynikám v hodně ohledech, když chci. V tom je ten problém, když chceme, zvládáme spoustu věcí, ale mnohdy je právě problém v tom, že nechceme. Moje slabší stránka je matematika a chemie a moje chyba byla jasná. Neumím to, nebudu tomu věnovat svůj volný čas, ono to nějak dopadne.

   Problém byl jinde. Smířit se s něčím, co je vám proti srsti, je mnohdy strašně složité. Ale když se budete zaobírat jen tím, jak vás určitá věc nebaví, nikdy nebudete vlastně v závěru šťastní. Já jsem nyní znovu ve druhém ročníku. Nejsem tam proto, že bych se nenaučila matematiku, ano když se chtělo, tak to šlo. Jsem zde z jiného důvodu. Smířit se s tím, kde vlastně jsem, bylo nad moje síly. Hájila jsem se tím, že je všechno těžké a že to nezvládnu, přitom v mnoha věcech dokážu vyniknout. A tak se stalo menší neštěstí. Najednou jsem nevynikala v ničem, byla jsem ta nejhorší a když už mezi nejhoršíma, tak jsem si řekla: , Tak ať to alespoň stojí za to!“  Dostat takzvaně za uši se někdy vyplácí. Jsem teď spokojená , protože můžu ukázat co ve mně je, můžu napravit chybu a mám příležitost začít vlastně úplně na novo. Ale pozor, všichni takové štěstí nemají.

   Poznala jsem spoustu skvělých lidí a našla jsem spoustu věcí, které mě baví a ve kterých dokážu být dobrá, ale pouze když sama chci! To je to důležité! Naučila jsem vnímat sama sebe, vědět, že když chci, nic není nemožné. Ani naučit se matematiku. Uvědomění si věci je asi tím nejdůležitějším krokem, který můžete udělat, protože pokud si sami neřeknete: ,, Mám špatné svědomí z toho co dělám a jak to dělám, nebo nepřipravoval (a) jsem se dostatečně, a proto mám teď čtyřku.“ Dokud si nepřiznáme to, co vždycky uvnitř tušíme nebo dokonce dobře víme, nikdy nebudeme šťastní. Proto já se raduji i z maličkostí a štěstí vidím i v neštěstí.

   (Ono tohle všechno bylo vlastně jedno velké nedorozumění. Všichni se proti mně spikli a já jsem do toho dala všechno- tímhle okolo sebe kopat nemůžete, pokud ve skrytu duše víte, že jak jste si postrojili, tak si taky sníte.) A to je první správný krok ke štěstí, vědět alespoň ve skrytu duše, že jste mohli udělat víc. Ale tím největším krokem je si to přiznat a bojovat proti tomu.

Dnes má svátek Marek

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024