Slaměné závody - našel jsem odpověď na smrt

Bude se vám to zdát zvláštní, ale já si myslím, že to tak je! Než se mi stal tento zážitek, tak jsem měl strašný strach ze smrti. Kladl jsem si různé otázky,, co bude po tom ?“Ale tento nejhorší, ale zároveň nejlepší zážitek mi dal jistotu v tom, že smrti by se člověk neměl bát.

Stalo se to v létě krátce po žních. Určitě jste už někdy na polích viděli takové ty kulaté balíky. Dobrá věc je ta, že jsou velké a dají se s nimi dělat různé zábavné věci. S partou tří kamarádů jsme si na takové pole vyrazily.

Největší zábavou pro nás byli tak zvané ,,slaměné závody“. Jeden člověk si vyleze na kulatý balík a ten druhý ten balík kutálí. Takže si připadáte jako křeček v točícím kolečku. Musíte na balíku běhat a dávat pozor na to, aby jste z něj nespadly. No a tady nastal ten problém. Zrovna jsem byl na balíku když se balík rozjel přímo z velkého kopce dolů. Nejdříve jsme z toho měli všichni srandu ale po malé chvíli se mi z toho stala noční můra. Křičel jsem na kluky, aby to nějak zastavily. Všichni balík předběhli a ze strany se ho snažily zastavit, ale marně. Už jsem skoro nestačil, ale hnala mě ta představa, že spadnu přímo do cesty tomu rozjetému balíku. Je to sice jenom sláma, ale my jsme tu ,,slámu“ nezvedli ve čtyřech lidech. Nevím jestli to bylo správně rozhodnutí. Ale v poslední chvíli jsem skočil. Měl jsem naplánováno, že dopadnu na nohy, ale nějak se to nezdařilo. Dopadl jsem snad nejhůř jak jen to šlo. Spadl jsem přesně na bok. Ani ruce nedokázaly zmírnit sílu pádu. Po dopadu jsem si vyrazil dech. Ale zdaleka nejhorší byla bolest žeber na boku. Se strašnou bolestí a bez vzduchu jsem se převaloval ze zad na břicho a zase zpátky. Ani nevím proč jsem to dělal, asi to byl nějaký reflex. Snažil jsem se na kluky zavolat aby mi pomohli ale jak zavoláte bez vzduchu ??

S velikou námahou ze mě vyšlo pouze tiché ,,éééé“. Jak jsem tam ležel bez vzduchu a z bolestí, tak jsem si něco uvědomil. ,,Tak to je asi můj konec“. A zavřel jsem oči. Najednou jsem necítil žádnou bolest a dříve ostrá sláma se mi zdála jako hebký koberec. Přestal jsem vnímat čas, nevím jestli jsem tam ležel pár vteřin, nebo pár minut. Byl to ten nejkrásnější pocit, jaký jsem kdy zažil. Najednou jsem otevřel oči a během vteřiny jsem bolest pocítil znovu. Ale naštěstí jsem už mohl dýchat. Žebra mě bolela ještě měsíc po této události.

Od té doby si smrt přestavuji jako ten krásný pocit, který jsem zažil když jsem měl zavřené oči. Věřím že by se člověk neměl bát smrti , je to přirozená věc a každý bez rozdílu jednou zemře.

NAŠE ANKETA:
Jaké nové rubriky byste od nového roku ve Slánských listech uvítali nejvíce ?

Sportovní zpravodajství

23.33%

Putujeme po vesnicích

17.33%

Příběhy zdejších lidí

26.00%

Více zpravodajství z regionu

16.67%

Žádné, stačí nám to, co je nyní

16.67%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 150