Když se ateistka pustí do vyznání...

Napsala jsem mnohé o tom, v co věřím a v co ne. Stále jsem ale ve své podstatě nezodpověděla otázku, zda v Boha věřím, či ne a proč. I přes to, že mi nejsou nadpozemské věci docela cizí a věřím, že ne vše se dá naprosto přesně popsat a vysvětlit, zdaleka nevěřím v Boha.

 Vyrůstám v ateistické rodině a v mém širším okolí jsem věřící nikdy nenacházela. To všechno přišlo až časem. Jako malému stvořeníčku, dožadujícímu se informací mi bylo vždy zodpovězeno vše, bylo-li to jen trochu možné. Všechno mělo svůj důvod, své kořeny v něčem jiném. Mnoho dětí, dovolím si říct, že většina, má takzvané “pročové“ období, tedy období, kdy se neustále dožaduje podrobného vysvětlování za otázky proč. Tohle období mne zcela minulo a přikládám to právě tomu, že mi bylo všechno vždycky podrobně vysvětleno.

 Neměla jsem tedy ani jako starší potřebu přisuzovat cokoliv Bohu. Vzpomínám si, že ve třídě jsme měli asi rok spolužačku, která byla věřící, ale do našeho, dost netolerantního kolektivu úplně nezapadla. Byli jsme nepřátelská třída už jako úplní prcci. Tím jsem ale chtěla jen říct, že se mi tedy myšlenka víry dost vyhýbala. Nezajímalo mne to. Později mi byly ve škole poskytnuty základní informace a já byla spokojená, že přikládám veškeré své poznání rozumu.

 Mám-li být úplně upřímná, musím říct, že považuji církev za jakýsi přežitek. Nerada bych urazila kohokoliv z věřících, a pokud se tedy právě vás týká bezmezná víra v Pána, přehlédněte mé názory jen jako vyjádření  ateistky, která se nechce dotknout kohokoliv z vás.

 I přesto, že v současné době se dostávám mezi věřící a vnímám jejich myšlenky i přesvědčení, nikdo mi nevymluví, že je to (opravdu promiňte) naprosté vymývání mozků.

Navštívila jsem i nedělní kázání a opět jsem se jen utvrdila o všem, co si myslím. Vždyť ti lidé věří slovům muže, co tam v hávu cosi přednáší. Zpívají písně o tom, jak všechno je jen Ježíše pána a že nebýt právě jeho, ničehož nic by nefungovalo. Promiňte, ale mně to nepřipadá normální.

 

Už před stovkami let existovaly nejrůznější kritiky církve a v různých obdobích se do popředí dostával rozum, člověk a myšlenka objevování. Když pak přišel k moci neschopný panovník, lid se obracel k Bohu. Ano. Při tehdejší mentalitě chudších lidí je docela logické, že pro ně byla víra tím nejjednodušším řešením.

Proč ale dnes, v době, kdy se dostává lidem vzdělání i podnětů k pochopení všeho, víra přetrvává? Proč dokonce věřící lidé zasílají své děti do škol, kde jim ani nedají možnost jiného rozhodnutí?

 

Jistě by se teď našly stovky lidí, kteří by mi lily do hlavy názor jiný a měli by nesčetně vysvětlení i zdůvodnění. Já jsem ale o tomhle názoru dost pevně přesvědčena a myslím, že nejsou důvody, které by mne snad dovedly k myšlence víry.

 Nerada bych ale, aby to teď vypadalo, že když nevěřím já, nemá věřit nikdo. Jsou lidé věřící, přesvědčení a jim víra pomáhá. Pak prosím, neberu jim to ani trošku. Jen ať nechtějí oni po mně, abych věřila…

Dnes má svátek Marcela

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021