Víra v lepší zítřek

Mnoho z nás svojí víru do konce svého života nenajde. Každý se k ní propracováváme pomalu, krůček po krůčku. Sem tam nás to strhne zpět, když narazíme na překážku, která nám vyvrátí naše původní jistoty, ale vždycky pokračujeme v cestě. Pokračujeme v cestě… A právě to je myšlenka dalšího střípku mé víry.

Musíme přejít přes mnoho těchto malých střípků. Začít věřit v realitu, ujasnit si, co považujeme za správné. A potom by to chtělo alespoň malou věc, ve kterou budeme věřit. A já jí našla. Bylo to ve mně dlouho, jenom vytrysknout. Jenom to, jak my dospívající říkáme, vyventilovat.

Tímhle důležitým střípkem, dalším krokem vpřed, který je delší, než by jste si mohli myslet, je má víra v lepší zítřky.

Jsem vlastně optimista. Naivita je mým rysem od mládí. Vidím všechny okolo sebe v nejlepším světle, nikdy si o nikom nemyslím nic špatného a neumím někoho nemít ráda, ať ho znám, nebo ne. Mám vztah ke každému, protože každého znám. Vidím tě poprvé, ale už jsi v mé mysli, znám tě. Slyšela jsem o tobě zlé pověsti. Ale já na drby a klepy, nebo „informace“ nikdy nedám. Vždycky tě musím poznat sama a tomu, co mi říkají ostatní mohu věřit, ale nebudu na to brát zřetel, až si tě budu přehodnocovat.

Sama do sebe se dívám a vidím myšlenky plné tmy, ale líbí se mi. Jsem zažraná do svého černého světa a vidím v něm radost. To je převrácený optimismus, ale je to tak.

Díky tomuhle optimismu jsem začala před několika týdny věřit. Začala jsem věřit, že i když se zdá všechno ztracené, bude lépe. Vždycky bude lepší chvíle, než je ta teď. Bude to možná trvat roky a staletí, nežli ta chvíle nadejde, ale já k ní upírám svou víru a naději, kterou nic nezlomí. Ani čas. Bude to chvíle, kdy ze mně spadnou všechna trápení, všechno bude pryč a já nebudu mít myšlenky, které mě budou ubíjet. Bude to chvíle, kdy budu smířená se vším, co život doteď přinesl a nebudu čelit novému problému. Bude to snad alespoň den dlouhý úsek, já tomu fakt věřím. Věřím, že přijde dobrý, dokonalý den. Budu mít „good day“. A budu šťastná na jeden malý moment. Věřím tomu, protože už takových dnů bylo v mém životě (respektive dětství do dvanácti let) doopravdy mnoho, věřím a že zase přijdou. Bude jich stokrát méně, ale budou. Věřím!

A tahle víra mě drží pryč od zdi, do které moje hlava poháněná zatíženou duší chce bušit. A tak se podívám z okna na šedou tmu a budu se z ní těšit. Nežli ta chvíle přijde, vydržím. Budu věřit a budu žít kvůli tomuhle lidskému momentu života, dobíjet si energii drobnými radostmi a potýkat se s tím, co mi život nadělí. Konečně, konečně mám jednu jistotu. Mít víru, které věříme naprosto a bezvýhradně je neuvěřitelně úžasný pocit. Je to zvláštní, ale ani moje víra v lásku není tak dokonale silná a ovládající mne, jako víra v lepší zítřky. Asi proto, že tahle víra energii dává, ne ubírá. Budu jednoduše čekat, nic víc.

Dnes má svátek Marek

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024