Věrný přítel Alois

Od té doby, co jsme se přestěhovali do Plchova se dějí "neuvěřitelné věci". Nebo, že by mě občas navštívila lidská hloupost? Pane Bože, jen ať to není pan Alzheimer. Doufám, že mi Alois v pokoji neuklízí. Víte co? Teď jsem na to přišla. Chodí mi tam schválně. To je ale uličník. Ale nevzpomínám si, že bych ho někdy zvala. Tomu se říká výtečná paměť.

    V mém pokoji se najde téměř vše, od plyšáků po haldu oblečení, časopisů, ale i ten darebný prach, vždyť to znáte. Můj pokoj, moje království a já jsem se v něm rozhodla kralovat. Postel beru jako trůn, protože je to moje nejoblíbenější věc v celém tom zmatku. Uprostřed pokoje se poflakuje rozkládací křeslo, které bývá spíše složené, protože se na něm usadila metrová plyšová žabka, kterou jsem dostala k osmnáctým narozeninám. Někomu to přijde jako fórek, ale není. Ostatní dostávájí k plnoletosti auto, ale já ne, prostě mám žabku, která mi udělala větší radost než  "požírací monstrum benzinu".

    Každý den poslouchám od mamky, že je můj pokoj jako střelnice. Ale proč? Kvůli tomu, že se mi tam nic nevejde a já nemám věci kam ukládat? To přeci není binec, ale tvůrčí nepořádek, chaos v kterém objevím vše, co zrovna potřebuji, teda pokud neřádí můj věrný přítel Alois.

    Velký malér byl, když jsem odjela do Itálie a mamka se rozhodla vymalovat můj pokoj a ještě k tomu ho uklidit. Ježiš, nic nemůžu dodnes najít a to už jsou tomu dva roky. To by ale nebylo to nejhorší, když jsem uviděla světle žluté stěny a světle modrý strop, tak mě málem ranila pepina. Já to přeci takhle nechtěla. Připadá mi, že mamku také Aloisík navštívil, aniž by si toho všimla...chtěla jsem teplé barvy, a ne takovou ledárnu. Ale tak, vykoumala jsem to dobře, jednu stěnu jsem si popsala citáty...aspoň se mi hezky probarvila, na tu druhou jsem namalovala faraona s hieroglyfy a ta poslední patří Garfieldovi. Čtvrtá stěna je zastavěna skříní, takže s tím nic nenadělám, stejně mi došla barva. No, ale když to uviděla mamka, tak zrudla zlostí, ale koutky úst jí cukaly a já poznala, že to tak zlé zase nebude. Co jiného by taky ode mě mohla očekávat? Jsem přeci její trdýlko, kterému stokrát řekla, že po stěnách čmárat nebude, ale Alois to chtěl jinak. Na někoho se to přeci svést musí, ne?

     Pokud vás Alois Alzheimer navštěvuje jako mě, tak ho rychle vymeťte koštětem ven, protože dělá pořádné zmatky. Klidně ho pošlete k nám, já se s ním už nějak vypořádám.

   Stejně si myslím, že lidská paměť je největší záhadou pro svět, někdy slýchám, že si pamatuji jen to, co chci. Ale proč je tomu tak?
    
   

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%