Záhadné myšlenkové pochody

Včera večer před spaním, jsem jako obvykle myšlenkami zhodnocovala uplynulý den, zážitky, lidi a zabývala se filozofickými otázkami menší či větší váhy.

Vždycky mě fascinovalo to, že vlastně celé to naše bytí je závislé na chemii. Že všechny ty skutky, ať už pravé nebo vymyšlené, které jsou nám takovými vzory a které jsou drženy v takové úctě vyprodukovala mysl, která pracuje na principu bílkovin a chemikálií. Že všechno lze chemicky odůvodnit a že všechny ty naše nápady a činy vytváří ta slizká a (podle mého názoru) možná trochu smradlavá věc v naší lebce. Ten pulsující orgán. A co všechno z něj vzniká a co všechno je moje mysl dát dohromady.

Začalo to myšlenkami na islandské legendy. Přes jistý film na motivy jisté ságy na prosluněné podzimní lesy. A potom ihned Mšec – nejkrásnější lesy, jaké znám. Pak to pokračovalo k tomu, co jsem tam prožila mimo to – zlaté víkendové výpravy se skautem. A poté to hned přeskočilo k jistému mluvenému slovu „Deníček dopívající dívky“, protože tu chata o které se mluví si představuji dost podobně. Hned na to jsem si přehrála ten příběh a myšlenky se rozdvojily. Jedny šly k medvídkům (v tom textu byla zmíněna procházka do zoo za medvídky), které jsem snad v druhé třídě jezdila s táborem krmit a následně k policistům (cesta na to krmení byla veselá). A druhá myšlenka patřila hře flaška. Přemýšlela jsem nad těmi úkoly a vzpomněla si na jeden magazínový článek o zážitku z jiné chaty, kde flašku také hrály a čistě si pamatuji větu „…a protože jsem neměl dost odvahy dát občanku na deset vteřin do mikrovlnky…“. A to mě přivedlo samozřejmě k myšlenkám, zda by se ten úkol dal zvládnout bez poškození tohoto průkazu. Tak mě napadlo dát to pod ten umělohmotný poklop, který se používá při ohřívání jídla. Další nápad byl, dát to mezi dva chleby, které by vstřebali to teplo. A potom už jsem myslela na toasty – jak dlouho by občanka vydržela, dána do toastovače místo sýru mezi ty dva chlebíky?

V tu chvíli jsem se zarazila a vzpomínala, u kterého tématu jsem vlastně začala. A potom jsem se v duchu hrozně rozesmála. Od islandských ság až k občance v toastovači. Vím, tohle se nemůže stát každému. Ale takovému exotovi jako jsem já to v hlavě šrotuje po večerech velice zajímavě.

Stejným způsobem se může stočit samozřejmě i nějaká diskuze, nebo rozmluva – kdo z nás to nezažil, že? Na poslední skautské schůzce jsme probíraly a opakovaly (asi po dvou letech) státní symboly. A vskutku netuším, jak se ta přednáška stočila k vývoji člověka v lidském těle. Ale bylo to velice plynulé, tím jsem si jistá.

A je to jenom chemie.

Dnes má svátek Jaroslav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.29%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.95%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3031