Dobrý den, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je pátek 26. prosince 2025 Přesný čas: 00:00:00

PŘIHLÁSIT SE

Katalog míst. firem

Diskuse

Aktuálně

Společenský servis

Kulturní servis

Zábava

Inzerce

Školní soutěž

Sekce Můj den

Čtenářské noviny

Z okolí Slánska

S kamerou za fotbalem

Světe, děsíš mě

Je doopravdy možné, že život se zrychluje? Je doopravdy možné, že všechno má neuvěřitelně rychlý zmatený spád popírající existenci opravdové chvíle pro odpočinek, pro opravdové zamyšlení, pro opravdový klid? Ano, zdá se mi to tak. Ano, zdá se, že kdysi dávno to bylo pomalejší a jednodušší. Ale ta chybka je spíše ve mně, ne? To já se měním, to já objevuji věci, o kterých jsem dříve nevěděla a které mi přivozují tohle šílenství, to já mám čím dál tím méně času. Jenom já.

Poslouchám smutnou písničku, přemýšlím o svých osobních věcech, o minulosti, přítomnosti, budoucnosti, realitě, světě, osobní naivitě, brouzdám po internetu, prohlížím si email, dívám se, co mi kdo kde napsal, píšu si nějakou osobní úvahu, organizuji si pořád dokola čas, zda můžu, nebo nemůžu ven, zda nemám nějakou akci, zda nemám zrovna školu, nebo jsou snad prázdniny..? Co je vlastně za den? Ztrácím se, ztrácím… Není to šílené? Všechno je to šílené!

Čistý příklad: V dětství pro mě bylo slovo internet cizí. Dneska už to tak děti nemají. Takže zpochybňuji minulou odpověď tímhle malým střípkem. Možná je to vážně tím do záhuby se ženoucím světem. Takže jak?! Cože, otázka bez odpovědi? A víte, že mě to ani nepřekvapuje?

Okolo mě je tolik námětů na to, o čem lze přemýšlet, co lze dělat, pro co se rozhodnout. Já poletuji mezi tím vším, vlastně nedělám nic pořádně, až na to, že jsem to pořád já, i když zmatená, ale pořád stejně naivní, idealistická a vědoucí, co chci dělat a jaká chci být. Mám tak málo času na to, abych všechno okolo sebe zvážila pořádně a poctivě. Letí to se mnou fakt moc rychle, jako v horečce. Naštěstí to obvykle nevidím a zabývám se jenom tou „běžnou a obyčejnou“ bolestí, krutostí, krásou a světlem toho všeho okolo. Tak jako každičký človíček, kterého znám. Jenom to každý bere a říká tomu jinak.

A teď už jistě cítíte ten zmatek, co všude lepkavě lpí na věcech, a je i v tomhle textu. Ve všem, na všem, pod vším, všude. Co na to říci? No přece „klídek, lidi!“. Co jiného..?

Takže fajn. Jsem smířená. Mám snad jinou možnost? No, tak vidíš, zase jsi mě přechytračil, světe. Jó, a bacha na škrkny, to nezapomeň. Nerozumíš? To nevadí.

A teď mě omluv, jdu do postele, spát, relaxovat a zapomenout na všechny povinnosti. Znáš ta slova? Snad ano, pokud ne, je mi tě líto, realito má drahá a krutá, nezodpovědnost v malé míře sem tam neuškodí. Posílám přání dobré noci, malé puberťácké „muck“.