Klikněte zde
Dobrý den, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je pátek 29. března 2024 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Miloslav Stingl (cestovatel):
Na Nové Guineji se setkával s kanibaly

foto
Cestovatel a spisovatel Dr. Miloslav Stingl. Foto Vladimír Rogl

Kdo z nás někdy nezatoužil po dálkách neznámých ostrovů plných dobrodružství a exotiky, navštívit Eskymáky, Indiány či Papuánce, nebo obeplout zeměkouli? Významný český cestovatel, etnograf a spisovatel Dr. Miloslav Stingl tyto své klukovské sny, doslova a do písmene, uskutečnil a cestu kolem světa absolvoval dokonce šestnáctkrát.

Dr. Stingl celkově napsal téměř čtyři desítky knih, které vyšly ve třiceti jazycích ve více než osmnácti milionech výtisků. Hovoří více než deseti jazyky a v exotických zemích strávil třetinu svého života. Přestože se cítí jako doma stejně u indiánů či u Papuánců, zůstává českým badatelem a spisovatelem, který v prvé řadě chce oslovit českého čtenáře. K jeho láskám patří Eskymáci stejně jako obyvatelé exotických ostrovů v Tichomoří. Loni mu byla za celoživotní dílo při příležitosti Filmového festivalu v Karlových Varech udělena prestižní cena KANTUTA.

Kdy jste se rozhodl, že se stanete cestovatelem?

To je strašně dávná historie. Ocituji zde svého oblíbeného autora Malého prince - Antoine de Saint Exupéryho, který řekl, že vše, co má, pochází z dětství. Už jako devítiletý kluk jsem opravdu chtěl cestovat, ale protože tehdy byla i cesta k babičce na Šumavu velké dobrodružství, tak jsem si takové cesty plánoval jen ve svých představách a jednou jsem si dokonce udělal i podrobný plán cesty kolem světa. A z jakési touhy po ztraceném dětství jsem po mnoha letech jednu ze svých cest kolem světa vykonal přesně podle takto vytýčené trasy. Jako kluk jsem si dokonce namaloval atlas se sto padesáti mapami, které jsou velmi vyčerpávající a zeměpisně věrohodné.Lásku k cestování, zeměpisu a poznávání světa u mne pěstovaly především knihy.

Co vašim snům říkali rodiče?

Musím jim poděkovat, že se na mne nedívali jako na blázna a že mě v této zálibě podporovali. Kupoval jsem veškeré cestopisy, které u nás vycházely, a byly pro mne cenově dostupné. Velmi pečlivě jsem je studoval a z jedné takové knížky jsem si vypisoval slova maorského jazyka, což je jazyk, kterým se mluví na Novém Zélandu. Představte si, že po dvaceti letech jsem tento slovníček, který obsahoval asi sto padesát slov, použil.

Nabývaly vaše sny konkrétnější podoby v době studií?

Bez učení není mistra, a proto už na gymnáziu jsem se jako samouk naučil několik světových jazyků. Po maturitě jsem jich ovládal šest. Po studiu mezinárodního práva jsem pak ještě studoval etnologii - což je studium cizích národů a jejich kultur.

Na co jste se specializoval?

Specializoval jsem se především na americké indiány a obyvatelstvo Oceánie. Studie jsem ukončil disertační prací o jihoamerických indiánech - Arokánech. O těch jsem napsal i první knížku pro děti. Když jsem byl později přijat do Akademie věd, zabýval jsem se tam mimoevropskými národy.

Kam vedla Vaše první cesta?

První velká cesta - nepočítám-li Jugoslávii - směřovala do Číny. Pokud se týká indiánů, tak nejdříve jsem navštívil indiány v Mexiku a dlouho pobýval na hranicích Guatemaly v pralesích, kde existují zbytky Mayských měst. O rok později jsem se věnoval Eskymákům v Kanadské Arktidě. Těmito cestami a bádáním jsem se snažil dokázat, že tyto kultury jsou stejně hodnotné jako naše a že stojí za pozornost. Dokládá to právě jejich umění, a právě proto jsem psal o umění těchto exotických národů. Tyto knížky jsou svým rozsahem tak velké a nákladné, že většinou vyšly pouze cizojazyčně. K severoamerickým, jihoamerickým, ale i středoamerickým indiánům jsem se vrátil ještě třicetkrát.

Čím cestujete nejraději. ?

Nejraději cestuji kupodivu lodí. Jednak proto, že mám lodě rád a vyhovuje to i mým romantickým a nostalgickým představám. Jsou zde ale i praktické důvody. Za přepravu tak náročného technického vybavení, jako jsou kamery a stativy, se v letadle draze platí, kdežto na lodi to dám do kajuty. Navíc, loď jede poměrně pomalu a mohu psát. Jednou jsem cestou z Evropy do Austrálie napsal celou knížku.

O čem jste psal nejčastěji a nejraději?

Především o těch oblastech světa a národech, které mne zajímaly. Nejrozsáhlejší práci jsem nazval Země, národy, lidé a kultury Oceánie. Má čtyři díly: Očarovaná Havaj - o severní Polynésii, Poslední ráj - o jižní Polynésii, Ostrovy lidojedů - o Melanésii a Neznámou Mikronésií. Napsal jsem hodně knížek o indiánech a starých indiánských kulturách. Patří k nim Synové Slunce o říši Inků, Uctívači hvězd o ztracených peruánských kulturách nebo Za poklady mayských měst. Patří sem i knížky Indiáni bez tomahavků, Siouxové bojují dál, Války Rudého muže nebo Indiánský oheň. K indiánům jsem jezdil často, a proto mne indiánský kmen Kikapu dokonce zvolil svým náčelníkem a dal mi i válečné jméno – Okima, což znamená „Muž, který vede“. K tomu jsem dostal jmenovací dekret psaný na bizoní kůži a náčelnickou čelenku. Psal jsem ale i o jiných částech světa a napsal například knížku Černí bohové Ameriky, která je o pramenech černošských kultur a příchodu Afričanů do jižní Ameriky. Jedna z posledních je opět o Havaji – Havaj je nejlepší.

U kterých národů, kromě indiánů, jste pobyl nejdéle?

Často jsem se vracel k Papuáncům na Novou Guineu, kteří v době mé první cesty ještě žili na kulturní úrovni doby kamenné a dožíval tam i kanibalismus. Tam jsem se vracel celých třicet pět let. Když tak dlouho někam jezdíte, získáte řadu zkušeností, ale také o těch lidech mnoho víte a máte mezi těmi jednoduchými lidmi i spoustu přátel. Kdybych si měl vybrat, kam bych se chtěl ještě vrátit, určitě bych jel k indiánům a na Novou Guineu. Mnoho času jsem strávil v Polynésii, na Velikonočním ostrově, na Havaji i v Pearl Harboru, a o těchto cestách by se dalo vyprávět celé hodiny.

Nedávno jste vydal knížku „Sex v  pěti dílech světa“…

Tentokrát jsem zvolil poněkud jiný pohled a svých cestovatelských zkušeností jsem využil k vyprávění o milostných a sexuálních praktikách na pěti kontinentech. Myslím si, že pro českého čtenáře je bezesporu zajímavé vydat se do exotických míst a nahlédnout do tajemství tak intimního, jako je sex. Ještě dnes existují některé indiánské kmeny a africké národy, nad jejichž svatebními či zásnubními rituály člověk doslova žasne. Jako by necestoval pouze prostorem, ale i v čase. Jak a s kým se milovali staří Řekové a Římané, co všechno je v sexu dovoleno, kam až sahá lidská fantazie a kde už musely zakročit příslušné orgány.

Vladimír Rogl
15. 01. 2008, 19:16


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  4 b. = dobrý  3 b. = ujde  2 b. = nic moc  1 b. = slabý

Počet hlasujících: 2. Čtenáři celkem udělili: 10 bodů. Průměrný počet bodů: 5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Arnošt
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

43.26%

Spíše ano
graf

17.60%

Spíše ne
graf

15.21%

V žádném případě
graf

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3005
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát