Kliknte zde
Dobré odpoledne, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je sobota 16. října 2021 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Ladislav Županič (herec):
Létá již od tří let

Kliknutím zvětšit
Ladislav Županič obdivuje letadla i jejich modely. Foto Drahomíra Srbová.

Herce Ladislava Županiče není třeba zvlášť představovat. Hrál v řadě našich filmů i televizních inscenací a jako skvělý dabér propůjčil svůj charakteristický hlas nejednomu cizímu chlapáckému herci. Jeho umělecký život byl po dlouhá léta spojen s Hudebním divadlem v Karlíně, kde působil 33 let - z toho deset roků jako jeho ředitel.

Za „Županičovy“ éry se v „Karlíně“ dařilo nejkrásnějším muzikálům a divadlo získalo neskutečných osm prestižních cen Thálie. Ostatně, jednu z nich si v roce 1999 odnesl za roli Albína v Kleci bláznů i sám ředitel Županič. K jeho nejvýraznějším, ba přímo parádním rolím na této scéně patřili mj. Horác Vandergelder v Hello, Dolly, Billy Flyn v Chicagu nebo profesor Higgins v My Fair Lady. V současnosti můžeme Ladislava Županiče vidět v Divadle na Fidlovačce a nejnověji v divadle Broadway, kde hraje hlavní roli v hudební komedii Ginger a Fred po boku Božidary Turzonovové.

Jen málokdo však ví, že tento umělec je i velkým milovníkem letadel a dokonce sám sportovní letadla pilotuje. Letadla jsou jeho velkou láskou od dětství možná i proto, že jeho otec byl vojenským pilotem, a tak vlastně létal od svých tří let.

Jaká to byla letadla, na kterých jste tehdy létali?

Létali jsme na letadle Praga-Baby, i na strojích, které tu nechali Spojenci, a nechyběla ani letadla řady Trenér a Sokol. Některá neměla ještě ani hydrauliku a podvozek se ručně zatahoval klikou.

Nechtěl jste se stát letcem, jako Váš otec?

Chtěl, ale musel jsem si vybrat mezi JAMU a leteckou školou. Přestože jsem létal od patnácti na větroních - to jsem si na rozdíl od současnosti léta přidával - musel jsem si přiznat, že inklinuji přece jen o něco víc k umění. Na letišti jsme tehdy měli ještě větroně Pionýr, a to bylo krásné létání. Pionýr nikdy nešel do vývrtky a stačilo pustit knipl, aby si letadlo samo krásně sedlo. Pokud se týká motorových letadel, tak napřed jsem létal s tatínkem a někdy ve dvanácti se mnou provedl celou akrobatickou sestavu žák mého tatínka Miloš Přikryl, který létal na Trenéru a byl prvním neoficiálním mistrem světa. Ten se mnou dělal úplně všechno, včetně „kopané“ vývrtky. A když po přistání vylezl z letadla, řekl tatínkovi: „Láďo, bude to dobrý pilot, nepoblil se!“ Stejně tak byl tatínkovým žákem i jeden z nejslavnějších pilotů v bitvě o Anglii - Josef František, který byl v 303. polské peruti a ve svém Huricanu zahynul.

Stavěl jste jako kluk modely?

Víte, já mám trpělivost jenom v určitých oblastech, a protože nejsem manuelně dost nadán, tak moje pokusy postavit model letadla skončily tak, že jsem jej o něco rozbil. Pokoušel jsem se i o kit Avie 534, která má navíc takové ty drátěné výztuže, ale skončilo to obdobně. Praštil jsem s ním o zem. To mne může vzít čert, ne proto, že to nejde, ale že si připadám nešikovný.

Které období letecké historie Vás nejvíce přitahuje?

Rozhodně to není éra inženýra Kašpara, i když Blerioty byly pěkné stroje. Zaujaly mne až ty pozdější, které létaly v období druhé světové války. Já vím, že to byla hrozná doba, ale mne opravdu nadchly stroje jako Mustang, Spitfire, Hurican, Thunderbolt, Lavočkin, i řada dalších spojeneckých letadel. Pozdější supersonická nadzvuková letadla mi spíš připomínají roury s křídly, a to mne už tak nebralo. S hlediska estetiky považuji za nejkrásnější letadlo na světě stíhací dvouplošník Avia-B 534, kterými bylo vyzbrojeno naše předválečné letectvo. Letadlo sice nemělo pancéřování, ale mělo neuvěřitelnou stoupavost a vynikající manévrovací schopnosti. Ještě ve Slovenském povstání jeho pilot sestřelil Junkerse. Stejně krásné byly i další jednoplošníky Avia-B 135, které chtěl dokonce Göring zařadit do německého letectva.

Velmi mne zajímá i historie našich letců v zahraničí, zvláště historie stíhacích a bombardovacích perutí, i osudy pilotů. Znal jsem snad všechny žijící letce, kteří se zúčastnili bitvy o Anglii. Oni znali mou zálibu a občas mi dali nějaký model, například tento telefon je kopií Mustangu a mám ho od pana generála Aloise Šišky. Jsem snad jeden z mála, který tyto „staré pány“ zvával k nám do Karlínského divadla. Tito hrdinové patřili k živým legendám našeho odboje a je jich už bohužel jen velmi málo. Vhledem ke svému věku i prodělaným životním útrapám odcházejí další a další. Naposledy generálové Peřina a Fajtl. Je to smutné, ale daleko smutnější je to, jak se k nim zachovali komunisté. Jsme jediná země, která „potrestala“ své vlastní hrdiny. Jakmile se totiž dostanou k moci totalitní vládcové, a je jedno jaký „ismus“ vyznávají, tak stínají hlavy všem, kteří vyčnívají z řady, protože se jim líbí pouze stádo. Západní letci doplatili na to, že si vybrali „špatnou“ světovou stranu. I když v době, kdy se Stalin kamarádil s Hitlerem a dělili si spolu Polsko, jinde bojovat ani nemohli.

Láká Vás letecké muzeum ve Kbelích nebo technické na Letné?

Ježíšmarjá, to Kbelské muzeum znám zpaměti. Mám tam, zaplať Pánbůh, známé, a tak jsem seděl v kokpitu snad všech letadel, včetně Spitfire nebo Avie-B 534, která je ovšem těžko přístupná, protože stojí na takovém piedestalu a museli mi k ní přistavit žebřík. Ale ten pocit, když si tam sednete, je nádherný. Vždycky, když mám „nervy“, tak se jdu uklidnit buď do přírody nebo do leteckého muzea.

Vraťme se ještě na moment k divadlu. Vzpomenete si někdy na Hudební divadlo?

Lhal bych, kdybych řekl, že jeho osud nesleduji. Je to přece logické, jestliže v tom divadle prožijete třicet let života a z toho deset let jako ředitel. Bylo to strašně vyčerpávající, protože jsem hrál ve čtyřech představeních, tedy skoro každý druhý nebo třetí den, a do toho dělal dramaturgii, řediteloval, chodil na Magistrát, připravoval zahraniční zájezdy, atd. Byly to opravdu krásné kratochvíle. To všechno dohromady bylo velmi vyčerpávající, ale na druhé straně i velmi přínosné. Na jednu stranu jsem snad to divadlo svým způsobem obohatil tím, co jsem tam dělal, ale na druhou stranu to divadlo velice obohatilo mne. To vám pronikne – stejně jako dlouholeté manželství – hluboko pod kůži. Pro mne Karlín znamená deset nejkrásnějších let mého života, ale život běží dál a jakmile člověk, v mém případě herec, přijde do nového divadla, měl by „kopat“ za jeho barvy. Je pravda, že po odchodu z Karlína jsem byl poněkud degustovaný, ale Fidlovačka a řada kolegů mi vrátila chuť do práce a především důvěru. Důvěru ve slušnost.

Říká se, že v nouzi poznáš přátele …

Přátelství pro mne znamená velice mnoho a bez něho si vůbec nedovedu představit život. A přátelé? To jsou nejbližší příbuzní, které si vybíráme sami. Krásné přátelství proto každému z celého srdce upřímně přeju i v novém roce, protože život bez přátel by byl strašlivě chudý.

Vladimír Rogl
30. 01. 2007, 15:25


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  4 b. = dobrý  3 b. = ujde  2 b. = nic moc  1 b. = slabý

Článek ještě nebyl hodnocen

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Havel
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

44.75%

Spíše ano
graf

17.53%

Spíše ne
graf

14.27%

V žádném případě
graf

23.46%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 2208
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát