Kliknte zde
Dobré ráno, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je středa 14. listopadu 2018 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Dana Bartůňková (majitelka divadla):
Postel jako zdroj inspirace principálky Dany

foto
Režisérka a herečka Dana Bartůňková. Foto Vladimír Rogl.

Metropolitní divadlo Praha hraje nejen večerní představení pro dospělé, ale zaměřuje se především na dětské diváky, kterým nabízí oblíbené dětské muzikály. Majitelkou, režisérkou, autorkou i herečkou v jedné osobě je absolventka Státní konzervatoře, Dana Bartůňková.

S dětským divadlem Dana kdysi začínala u Pavla Trávníčka v divadle Skelet. Jednou z prvních inscenací byl Čertův švagr, ale hlavně muzikál Mrazík. Ten byl sice původně určen dětem, ale dobře se bavili i dospělí diváci. Málokdo z diváků tušil, že lví podíl na realizaci kostýmů od návrhů až po jejich ušití měla na svědomí právě Dana, která doslova „obšila“ všechny protagonisty do ruských národních krojů. Sama sebe představila v roli matky a čarodějnice, která byla tak ošklivá, až byla krásná.

Dětské muzikály se staly jejím osudem. Píše je jak pro svoje divadlo, tak i pro Pohádkové divadlo JUJU Julie Jurištové...

Kdybych byla neskromná, mohla bych se pochlubit tím, že Julinka provozuje právě moje muzikály. Napsala jsem ji Tři čarodějnice, Hastrmana Tatrmana a předělali jsme i Pejska a kočičku od Karla Čapka. Muzikály jsem začala psát u Pavla Trávníčka a protože se jim dařilo, tak mne spousta lidí oslovila, abych se osamostatnila, když umím psát, hrát i režírovat. A tak jsem si založila toto divadlo, nebo chcete-li divadelní společnost., která hraje převážně v divadle Metro nebo U hasičů.

Vy jste ve svém životě fungovala jako herečka, kostymérka, autorka, režisérka – v čem se cítíte nejlépe?

Já mám pocit, že asi jako Jan Neruda - ve všem.

Jak jste vlastně dlouho u divadla?

Jako profesionálka jsem v roce 1982 dostala své první angažmá v Kolínském divadle, kde jsem pak hrála dlouhých jedenáct let a dostávala ty nejkrásnější role. Jednu za druhou.

Na kterou vzpomínáte nejraději?

Určitě na Kačenku v Shakespearově Zkrocení zlé ženy.

Vy jste si ale zahrála i v několika seriálech a pohádkách...

Kromě divadla mne poměrně dost obsazovali i do filmových pohádek a do televizních seriálů. Hrála jsem blonďatou třídní sexbombu Mirinu Moutelíkovou ve Zkouškách dospělosti, doktorku v Návštěvnících nebo partyzánku v Rodácích. Přestože nemám řidičský průkaz, řídila jsem v těchto seriálech nákladní auto, džíp, motorku se sajtkárou a v Plechové kavalérii dokonce i kombajn.

To nebyly ale právě pohádky ?!

Pohádky jsem měla ráda a nejraději jsem hrávala princezny, přestože právě při natáčení pohádky „S čerty nejsou žerty“, kde jsem hrála princeznu Angelínu, se mi stal velký trapas, na který se s odstupem let dívám už jen s úsměvem. Jako princezna jsem měla krásné šaty z brokátu, do nichž mne vždy ráno garderobiérky sešněrovaly. Pod to ještě přišel tucet spodniček a v té záplavě krajek a brokátu jsem musela vydržet celý natáčecí den. Jednou jsme čekali na sluníčko a mezitím popíjeli limonádu s rumem. Po třech sklenicích jsem si nutně potřebovala odskočit, ale jak se vymotat z té záplavy sukní a spodniček? Nakonec mi muselo asistovat osm maskérek a kostymérek, které kolem mne stály jako hasiči u plachty. A víte, že mi „to“ uprostřed tak početné sešlosti ani moc dobře nešlo?

Takže jsem hrála jak dělnický lid, tak i pracující inteligenci, a jako princezna jsem pronikla i do aristokratických kruhů, takže hereckých příležitostí jsem si užila dost a dost. Pak ovšem přišlo miminko, rodičovské povinností a v dnešní době stačí, abyste na dva na tři roky vypadl z plátna či obrazovky, a už vás nahradí nové tváře.

Vraťme se ještě k Vašemu Metropolitnímu divadlu. Jaký je jeho repertoár?

Teď například uvádíme hru Pěnička a paraplíčko, pro kterou upravil filmový scénář před svou smrtí pan režisér Jiří Sequens. A máme velmi hezké obsazení. Hraje zde Pavel Skřípal, Rudolf Jelínek, Petr Oliva, Jiří Sequens ml., Jaroslava Obermaierová, Martina Hudečková a celá řada dalších. Hraje u nás i Standa Fišer, který před časem přišel o hlasivky a který se u nás přesto velmi dobře dokázal uplatnit. Zaměstnali jsme tak herce, na kterého se jinak všichni vykašlali. Hraju jak v této hře, tak i ve svých muzikálech. Jako například v Čertovském mariáši, kde hraju skřítka. Takže píšu, režíruji a taky hraju. Dále připravujeme i nové krásné představení s názvem Sexmise, což je adaptace úspěšného polského filmu.

Vaší parketou je divadlo pro děti. Jací jsou děti jako diváci?

Děti jsou úžasné publikum. Mně trvalo pár let, než jsem vypozorovala jaké pohádky dnešní děti, které jsou zahrnuty počítačovou technikou, snášejí. Vždyť ony už od svých čtyř let hrají ty nejrůznější bestiální akční hry, a tak když na jeviště vyleze princezna, která hodně a hlavně dlouho něco povídá, jsou značně netrpělivé a začnou kopat nožičkama. Takže to se musí zablesknout a zahřmít, objevit něco nečekaného, co zaujme, a následovat pěkná písnička. Texty k písničkám do těchto muzikálů píšu taky a Radim Linhart zase dělá hudbu. Máme pěknou choreografii a na jevišti se hodně tancuje. Na jevišti se pořád něco děje a krátké texty střídá hudba a písničky. Děti prostě nemají čas na to, aby se začaly nudit. Tohle mně trvalo dva tři roky než jsem pochopila, že nemohu nechat krále sáhodlouze vyprávět, že jedna princezna je taková a druhá maková. V takovém případě totiž děti přestávají absolutně sledovat děj a začnou se bavit mezi sebou.

Takže jste stále v divadle nebo na jevišti...

Nebo v posteli, protože postel je tím nejdůležitějším vybavením mého bytu. Je to nádherné obrovské letiště, dva krát dva metry, na které svítí ranní sluníčko, a já, když se ráno proberu, tak mne, jak si tam lebedím, napadají ty nejskvělejší myšlenky. V posteli se nejraději učím i divadelní texty nebo píšu. Postel je pro mne velkým zdrojem inspirace a nejhezčích myšlenek.

Jaké máte další plány?

Ty jsou samozřejmě spojené s divadlem, kde je práce stále hodně, protože konkurence nespí a je velmi silná. Byla bych ráda, aby se dařilo i mým dětským muzikálům a aby děti rády chodily do divadla. A aby je k tomu vedli jak rodiče, tak i učitelé. Protože v pohádkách, kde vítězí dobro nad zlem, vznikají základy morálky společnosti.

Vladimír Rogl
08. 04. 2008, 19:41


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  4 b. = dobrý  3 b. = ujde  2 b. = nic moc  1 b. = slabý

Počet hlasujících: 11. Čtenáři celkem udělili: 55 bodů. Průměrný počet bodů: 5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Sáva
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

48.02%

Spíše ano
graf

17.70%

Spíše ne
graf

14.21%

V žádném případě
graf

20.08%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 1260
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát