Kliknte zde
Dobré ráno, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je středa 14. listopadu 2018 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Zdeněk Troška (režisér):
Je celoživotním optimistou a romantikem

foto
Režisér Zdeněk Trošku o sobě říká, že je celoživotní optimista. Foto Vladimír Rogl

Režiséra několika půvabných pohádek, i známé filmové trilogie o Slunci a senu, či Kameňáka Zdeňka Trošku není třeba našim čtenářům nijak zvlášť představovat. Až doposud natočil 16 celovečerních filmů, ale jen málokdo ví, že je nejen filmovým, ale i úspěšným režisérem operním a muzikálovým.

Se Zdeňkem Troškou jsem se sešel při příležitosti 4. ročníku festivalu amatérského filmu ve Slaném, který je dílem mladých filmových nadšenců ze Slaného. Je tedy logické, že první otázky se týkaly našeho města:

Znáte Slaný?

No, byl jsem tu několikrát a to město má něco do sebe. Je velmi půvabné.

A co říkáte Slanfestu a partě jeho mladých organizátorů?

Já těmto mladým lidem strašně moc fandím a jsem úplně nadšen z toho, že mají tyto ušlechtilé kulturní zájmy. Přiznám se, že já jsem v jejich věku byl také takový nadšenec. Už v dětském věku jsem si vyprosil od Ježíška osmičku kameru a touto Admirou jsem filmoval, co se dalo. Také jsem dost šetřil a za všechny peníze, které jsem dostával od rodičů a babiček, jsem si nekupoval sladkosti, salámy a housky, ale filmové pásky. Sám jsem si psal různé příhody a ty jsme pak s kamarády a kamarádkami od nás z Hoštic natáčeli. I to je jeden z důvodů, proč jim tolik fandím, i když je třeba po pravdě říci, že ta technika je dnes úplně někde jinde, kdepak „osmička“. Jestliže se jim ale podařilo udělat a zorganizovat takovouhle přehlídku amatérských filmů, tak je to skvělá záležitost a klobouk dolů.

Průměrný věk organizátorů odhaduji kolem dvaceti. Co jste v jejich věku dělal Vy?

V té době jsem končil studia gymnázia v Dijonu ve Francii. Po návratu do Československa mne přijali na studium režie na FAMU. Dodnes se pamatuji, že 9. května 1973 jsem dostal vyrozumění o přijetí a v září jsem nastoupil do prvního ročníku.

Co je Vám bližší – pohádky nebo veselohry?

Víte co? Já jsem veselý člověk a jsem od narození optimista. Mám proto rád veselé lidi a mám rád humor a pohodu. Proto bych nikdy nemohl točit nějaké chmurné záležitosti a filmy jako o dvou feťácích nebo poblitém bytě. To bych rozhodně netočil. Moje filmy musí hladit, těšit a bavit a je mi jedno jestli je to pohádka nebo komedie. Ale přiznám se, že jsou mi bližší ty pohádky, protože právě pohádka byla u toho rozhodnutí stát se filmovým režisérem.

Kterým pohádkám dáváte přednost – klasickým nebo moderním?

Samozřejmě, že klasickým pohádkám. Mě nebaví a nikdy nebavily pohádky, kde král jezdil na traktoru, princezna telefonovala a jezdila na koloběžce. To ne, taková pohádka stačí tak jedna za pět let. Klasická pohádka je klasická pohádka a já měl tu čest, že jsem se stal žákem pana Bořivoje Zemana, který byl tvůrcem klasické české filmové pohádky. Jeho Pyšná princezna, Byl jednou jeden král, Šíleně smutná princezna, Honza málem králem a další filmy potěšily několik generací dětských diváků. U tohoto pana režiséra jsem se učil, jak dělat českou pohádku.

Jsou děti vděčnými diváky ?

Především nemilosrdnými a nesmlouvavými. Dospělý člověk dovede ve svém chování vyjádřit v podstatě i určitou neupřímnost, když vám pogratuluje a za zády vás pomluví, kdežto dítě řekne na rovinu, že se mu to nelíbí a že je to blbý. A naopak si můžeme být jisti, že když řekne o filmu, že je krásný, tak se mu opravdu líbil. To strčíte hlavu do sálu, kde se ten film promítá a hned vidíte, jak děti reagují. Když se jim líbí, tak sedí a nechávají se strhnout příběhem na plátně a upřímně ho prožívají. Když je to nebaví, tak je neudrží ani pět maminek, lezou pod lavici, kopou nožičkama, otáčejí se a pobíhají. Takže dítě je naprosto čitelné ve výrazu a ohodnocení promítaného díla.

Máte k některému svému filmu nějaký zvláštní citový vztah?

Víte, já jsem do dnešního dne natočil 16 filmů a ke každému z nich máte jiný vztah a jiné vzpomínky. Nehledě k tomu, že každý film se natáčel v jiné době a v jiném úseku životního koloběhu. Já se vždycky těším na ten film, který právě připravuji.

Vrátíte se natáčet ještě do rodných Hoštic?

Filmovat? To nevím. Protože co si budeme povídat – ten život se tak rychle mění, že i ta vesnice je úplně jiná. Stejně tak jako život v této vesnici je úplně jiný, než byl před těmi 25 lety, kdy jsem tam natočil film Slunce, seno, jahody. Ta vesnice je úplně změněná. Řeknu vám například jednu zajímavost. V roce 1983 v této malinké vesničce, která má 77 čísel, žilo 22 vdov. Tak si vezměte, že tam bylo 22 chalup a v každé z nich seděla jedna bába. Dneska pochopitelně tyto babky jsou už po smrti, některé baráky jsou opuštěné a rozpadají se, ale většina z nich, díky tomu, že si je koupili Pražáci nebo lufťáci, byla zachráněna před zkázou. Ale to už je úplně jiný styl života a ten ráz, kterým tato vesnice žila, je nenávratně pryč.

Jaké máte plány do budoucna ? Budete se věnovat filmu nebo i divadlu, kde jste slavil rovněž celou řadu úspěchů?

Především filmu. Teď se jedná o tom, že bych natočil takový soubor několika pohádek, které by se staly velkými štědrovečerními filmovými pohádkami pro televizi NOVA. No a jsou na obzoru i jiné filmy, hlavně když bude čas a peníze, abych je mohl natočit. Po Nejkrásnější hádance chystám další pohádku, která se bude jmenovat Čertova nevěsta a už hledám v rodných jižních Čechách vhodná místa k natáčení exteriérů. To ovšem nepovažuji za práci, ale spíš za takovou velkou dovolenou.

Jinak ovšem dostávám pozvání do nejrůznějších divadel, abych tam režíroval opery. Dvořákova Rusalka, kterou jsem nejdříve dělal pro Křižíkovu fontánu a kde se hrála pět letních sezón, se hraje ve Státní opeře a má stále velkou návštěvnost. Stejnou Rusalku jsem udělal i v Košicích u pana Petra Dvorského a loni jsem jim tam režíroval i Fausta a Markétku od Gounoda. Před 14 dny jsem se vrátil z Ukrajiny, kde bych rovněž měl inscenovat Rusalku a rýsuje se i Petrohrad a dokonce i San Diego v Americe, kde bych měl dělat nejen Rusalku, ale i Bizetovu Carmen. Nabídek je, jak vidíte, fůra. Příští rok v květnu bych měl dělat v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích Weberova Čarostřelce a potom ho ještě převést na otáčivé jeviště do Českého Krumlova.

Vy jste před chvílí řekl, že jste celoživotní optimista. Jste taky romantik?

Ano, velký romantik – a taky celoživotní!

Váš vzkaz Slaňákům a organizátorům Slanfestu?

Už na začátku jsem Vám říkal, že jim velice fandím, že si našli tak kvalitního a stálého koníčka. Přál bych jim, aby je těšil a přeju jim v podstatě jednu věc: a tou je recept na štěstí. Přál bych jim, aby se jim práce stala koníčkem a koníček prací, protože pokud se toto vám v životě dostane, tak to je to pravé štěstí. A Slaňáci ať si váží toho, že mají takovou mládež.

Vladimír Rogl
06. 05. 2008, 19:47


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  4 b. = dobrý  3 b. = ujde  2 b. = nic moc  1 b. = slabý

Počet hlasujících: 2. Čtenáři celkem udělili: 10 bodů. Průměrný počet bodů: 5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Sáva
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

48.02%

Spíše ano
graf

17.70%

Spíše ne
graf

14.21%

V žádném případě
graf

20.08%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 1260
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát