Kliknte zde
Dobré ráno, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je pátek 20. července 2018 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Poslední rozhovor s moderátorem Tomášem Slámou, k jehož zveřejnění již tenkrát nedošlo

Kliknutím zvětšit
Jedna z posledních fotografií moderátora Tomáše Slámy. Foto Vladimír Rogl

V uplynulých dnech jsme vzpomínali na páté výročí úmrtí herce a moderátora Tomáše Slámy, který se zapsal do povědomí posluchačů především svým populárním pořadem Tobogan. Tato rozhlasová trvalka se vysílá každé sobotní dopoledne na stanici Český rozhlas 2 - Praha z Divadla U hasičů už celých 19 let. Tomáš Sláma nejenže stál u jeho kolébky, ale byl i jeho protagonistou a hostitelem.

Před pěti lety Tomáš Sláma podlehl zákeřné nemoci a vinou nepřejícího osudu odešel nenávratně do studia kterési neznámé nebeské rozhlasové stanice. Tobogan však pokračuje stále v jeho stopách a já si v souvislosti s tímto smutným výročím dovoluji čtenářům nabídnout jako vzpomínku a poctu tomuto velkému rozhlasáku, rozhovor, který byl uskutečněn krátce před jeho smrtí, ale k jeho uveřejnění už tehdy nedošlo. Při pátém výročí jeho úmrtí se naskytla vhodná příležitost k jeho zveřejnění.

Máte za sebou už více než šest set vysílání. Zůstala filozofie rozhlasového Toboganu stejná, jako když jste začínali.

Nehovořil bych o filozofii, jako spíše o principu. Měl by to být kontaktní program, kdy diváci a zároveň posluchači mají příležitost vnímat přímý přenos. Se všemi chybami a nepovedenostmi. Přestože se rozšířily možnosti, jak oslovit rozhlasového posluchače i prostřednictvím diváka, který sedí v sále, základní linie pořadu zůstává stejná - tedy typ zábavného pořadu. Průvodce Toboganu se svými hosty musí dokázat upoutat posluchače u přijímačů i přítomné diváky, aniž by se účinkující museli stavět na hlavu, polykat ping-pongové míčky, svlékat si trenýrky nebo užívat vulgární výrazy. Věřím, že jak posluchači u přijímačů, tak i návštěvníci Divadla u hasičů, to pak mohou za určitých okolností vzít jako přednost.

Jaké jsou to okolnosti, můžete je pojmenovat?

Když vám někdo při telefonním vstupu něco vyčte nebo vynadá, nesmíte se zlobit, protože může mít pravdu. Když to přiznáte a třebas se omluvíte, posezení pokračuje. Když třeba vtipně odpovíte, diváci to vnímají a mají radost, že jsou u toho. Tobogan není estráda ani talk show. Potlesk není na povel, ale je přirozenou reakcí diváků, kteří se – snad to tak můžu říct - naučili za pěkně zazpívanou písničku pěkně zatleskat, stejně tak jako za kratičké vyznání nebo bystrý, okamžitý postřeh. Myslím si, že se v Toboganu nikdo nepředvádí a že vnitřní spojnicí je vzájemná úcta. Těch okolností je víc, snad není třeba je rozvádět. Jen tu nejzákladnější: zpívá se živě a nikdy nikdo k nám nepřišel s kompaktem pod paží.

Vidíte to jako přednost?

Přednost? To je povinnost! Když předstoupíte před diváka, musíte mu něco odevzdat. Představte si, že bych si nechal namluvit průvodní slovo Mirkem Moravcem a tvářil se jako mistr světa. Řeknu to, co si myslím: zpívání na playback je pro mě podvod.

Podle jakého klíče vybíráte své hosty?

Potřebujeme mít diváky v sále, aby svou účastí potvrdili, že tam opravdu jsme. V tuhle chvíli, v tyto minuty. Základem výběru proto jsou herci a muzikanti, ale nejen ti slavní a populární, ale i ti, kteří nás něčím zaujali. Měli jsme tam takhle už dvakrát Dejvické divadlo, snad během necelého roku, protože nás nadchly inscenace Kouzelné flétny a Příběhy obyčejného šílenství. Může to být i významné životní jubileum nebo premiéra, stejně tak jako udělování cen Thálie. To vše nám poskytuje jistou pestrost a pokaždé je to proto malinko jiné.

Přesto se zeptám na Vaše nejzajímavější hosty…

Kdybych je všechny jmenoval, můžeme tento rozhovor ukončit. Jen namátkou mohu jmenovat Miroslava Horníčka, Vladimíra Komárka, Radovana Lukavského, spisovatele Ephraima Kishona nebo Petra Šabacha. Na našem pódiu se vystřídalo přes čtyři sta osobností. Mně se jevil každý z nich jako osobnost, každému jsem se snažil pozorně naslouchat – od toho tam jsem. Publikum je velmi pozorné, protože kdyby vidělo, že jsem roztěkaný nebo něco čtu z papíru, hned by mně to vytklo. A to volím slušné slovo.

Jaký je ohlas u posluchačů? Píšou vám?

Podle statistik a podle toho, čemu se říká sledovanost – dobrý, ale byl bych rád, kdyby se to posuzovalo jinak. Podle potřebnosti. Jestliže za vámi každou sobotu přijde tři sta diváků, o něčem to vypovídá. Jakmile vidím zaplněné hlediště, mám pocit, že jsem se zasloužil o to i já, přestože lidé přišli za „svým“ hostem. A dopisy? Jsou povzbuzující a vážím si jich. Stejně jako těch kritických. To je jako s fackou. Když přijde včas, je to lepší než servilní poklonkování.

V minulém režimu jste se občas musel utkat s vrchností. Zůstal vám nějaký pocit křivdy?

Ty pány-soudruhy bych nenazýval vrchností, to bych jim lichotil. Byl jsem před několika dny v Ostravě, kde se to v roce 1972 odehrávalo. Mám na mysli proces se členy našeho divadla Waterloo. Myslíte, že jsem se šel „trýznit“ pohledem na soudní budovu, kde nám „darovali“ paragrafy za pobuřování? Ne! Šel jsem se podívat do míst, kde jsme v malém sálku Atlantik četli naše první povídky, hráli kabarety, poslouchali jazz, vymýšleli textappely i happeningy. To naopak bylo nádherné a to ve mně zůstává.

Vydal jste několik knih, kazet a kompaktů...

Těch kazet z Mikrofór a Toboganů bylo skoro deset, stejně tak jako dlouhohrajících desek. Na jedné z nich bylo zachyceno vystoupení Pavla Boška. Teď se trápím se čtvrtou knížkou. Trochu vzpomínek, glosy, povídky. Měl jsem radost, že se nám podařilo vydat kompakt s názvem Miroslav Horníček v Toboganu. Musím prozradit, že právě on, společně s panem Hurníkem a jeho paní byli „příčinou“ živých pořadů. Vysílali jsme je ze studia 3. V rohu stál klavír a já říkám panu Hurníkovi: „Nechtěl byste nám něco zahrát“ „Proč ne? Zahraju i s Janou!“Usedli a hráli. Miroslav to komentoval a bylo to jako v Hovorech H. Po odvysílání mně řekl: „Proč to neděláte v divadle?“ No a ten pravý Tobogan byl na světě.

Není Tobogan někdy hotové dobrodružství?

Určitě ano. A to celých sto šedesát minut. Současně je to ale také krásná jízda, při které mívám pocit, že jsem členem swingujícího orchestru, kterému to - přes občasné zaskřípnutí - hezky hraje.

Čím pro vás Tobogan je?

Je to krásný sešup na závěr týdne. Osprchujete se a připravíte na další sobotu. Víte, já se daleko víc než moderátor, scénárista, dramaturg, redaktor nebo herec, považuji za správce, který má v divadle sobotní službu a dělám proto všechno možné pro to, aby se každý, kdo tam vejde, cítil dobře a rád se opět vrátil.

Vladimír Rogl
16. 08. 2009, 10:07


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  4 b. = dobrý  3 b. = ujde  2 b. = nic moc  1 b. = slabý

Počet hlasujících: 10. Čtenáři celkem udělili: 50 bodů. Průměrný počet bodů: 5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Ilja
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

49.25%

Spíše ano
graf

17.36%

Spíše ne
graf

14.44%

V žádném případě
graf

18.95%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 1129
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát