• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Richard Tesařík (zpěvák):
Nejraději relaxuje při rybaření

Jedna z inspirací Richarda Tesaříka - zná jednu z Dejvic, ta tam toho má nejvíc... Foto Vladimír Rogl

Jen málokterý umělec se může pochlubit tak pestrou škálou své činnosti jako Richard Tesařík. Dlouhá léta je frontman hudební skupiny YO YO band, kterou kdysi založil s bratrem Vladimírem. Hraje, zpívá a tančí v divadle Kalich a jako tanečník se nedávno uplatnil i v televizní show Bailando, kde tančil pro nemocnou Karolínku z Valtic, a dokázal, přestože byl nejstarším tanečníkem, že je stále v kondici.

Tesaříkova legendární skupina YO YO band rozdává svými žhavými rytmy radost divákům přes třicet let, a je příznačné, že úspěšné hity z počátku jejich kariéry patří dodnes k nejoblíbenějším. Svou zásluhu na tom mají i chytlavé a snadno zapamatovatelné texty. Díky tomu mnohé písničky doslova zlidověly. Ostatně, není žádným tajemstvím, že právě Richard Tesařík je textařskou duší celého Yo Yo bandu. Přestože Richardův bratr Vladimír, který skládal muziku, před časem odešel koncertovat kamsi na nebesa, jejich společné dítě – slavná kapela, žije dál.

Které ze svých písniček považujete za nejúspěšnější?

Jednoznačně je to Rybitví, ale špatná není ani Karviná či Kladno. Ovšem čím si zasloužily takovou popularitu, to opravdu nevím. Kdybych to věděl, tak to bych byl už přímo sám Pán Bůh, a potom bych už dělal jenom samé hity!

Kde všude jste hledali inspiraci?

Všude kolem sebe, ale nejraději okolo Pičína, Kozolup, Holovce i Řitky. Ale i v těch Dejvicích, kde vlastně bydlím od narození, se vždy nějaká ta inspirace našla. A právě ta naše „tam toho měla nejvíc!“ Víte, ale my jsme nebyli vždycky tak úspěšní, a muziku jsme pěstovali spíš jako koníčka. Hráli jsme jen tak po večerech, protože přes den jsme se taky museli něčím živit. Jako studenti jsme myli okna a jeden čas dokonce jako brigádníci čistili a vyklízeli hroby na Olšanech, nebo převáželi neidentifikované mrtvoly, ke kterým se nikdo nehlásil. Podle někoho to nemusí být příliš zábavná práce, ale jde o to, jak se to vezme. Jednak v sedmnácti letech bylo pro nás důležitější, že jsme dostávali tři deset za hodinu, a po mnoha letech se nám tato zkušenost zúročila, když jsme hráli hrobníky v muzikálu Hamlet. Vlastně i to byla inspirace. Nebo snad osud ?!

Osudy se někdy zamotají. Myslím, že právě na životním příběhu Vašeho otce, hrdiny SSSR, se osud náležitě vyřádil. Měl jste s jeho jménem problémy nebo výhody?

Jak se to vezme, protože když jsme byli ještě malí kluci, tak býval buď někde v tramtárii nebo ve vězení. Začátkem války nafackoval německému oficírovi a utekl do zahraniční armády, kde jako důstojník měl obrovský respekt. Po válce ho nechal zavřít Čepička, ale na největší malér si zadělal, když v Moskvě na jednom setkání generálů Varšavské smlouvy se otec při recepci poněkud opil, zfackoval jednoho generála z bývalé NDR a vynadal mu do fašistů, protože Němce neměl nějak rád. Po tomto incidentu ho propustili z armády a až do důchodu sloužil jako dispečer autobusů na Florenci. Táta jako všestranný sportovec byl určitě dobrým vzorem pro bráchu, který byl dříve rekordmanem ve skoku do výšky. Pokud se týká zpěvu, tak mnoho lidí si dodnes pamatuje na jeho zvučný baryton, protože když začal v koupelně zpívat „Čapájeva“ nebo „Godunova“, bylo to slyšet po celých Dejvicích.

Tatínek byl tankista...

Přestože jsem jako sportovec narukoval do Dukly Praha, brzy jsem se ocitl ve Vyškově u tankánů i já. I když otec byl již dávno vyhozen z armády, jeho jméno mělo pořád vliv a nadřízení z něho měli stále strach. Při vyslovení jména Tesařík se rozklepali, ale výhody jsem z toho žádné neměl, protože jsem vojnu nakonec skončil jako vojín.

Jak relaxujete? Máte kromě muziky nějaké koníčky?
Rybaření a vaření. Ostatně, manželka mi občas nadává, že si kupuji buď pruty nebo nádobí.

Jak jste úspěšný jako rybář?
Myslím si, že celkem ano. Zvláště proto, že rybařina uklidňuje a u vody tak mohu vypouštět přebytečný adrenalin. Kromě toho se dá u vody neuvěřitelným způsobem meditovat a přemýšlet o všem možném. Na balkoně mám asi třicet prutů, a když mám volno, snažím se ho využít k rybaření. Většinou chytám na Berounce, Ohři, na Otavě, na různých nádržích a rybnících, a jezdím i do Poličky, kde je samostatný revír. Protože mám rád ryby i na talíři, mohu se vyřádit i v kuchyni, kde občas experimentuji.

Za chvíli budou Vánoce. Máte už nakoupeny dárky?

Přiznám se, že jsem ještě nezačal, nehledě k tomu, že dnes není problém všechno obstarat den před Štědrým dnem. Horší to bylo za bolševika, kdy toho v krámech až tak moc nebylo a lidé jezdívali na předvánoční nákupy do NDR. Jednou neodolala ani naše rodina a vyrazili jsme na nákup oblečení, které u našich severních sousedů bývalo o něco levnější než u nás, a navíc měli i pestřejší sortiment. Celkem v pohodě jsme mimo jiné koupili i nový kabátek na synka, který jsem mu rovnou „nenápadně“ oblékl. Na „endéráckou“ celnici jsme přijeli v rozechvělém očekávání, a já si připadal přinejmenším jako pašerák opia či Mony Lízy. Německý celník zkušeným okem pohlédl na mého tří a půlletého junáka a pravil: „Ty máš chézka kápatek. To je nófy?“ A Štěpán, který byl na své nové oblečení náležitě pyšný, se hrdě narovnal a zvučným hlasem celníkovu domněnku potvrdil: „Prosím ano, ten kabátek mi tatínek včera koupil v Německu.“ Jeho pravdomluvnost mne zaskočila a v mžiku se mi před očima promítly všechny celní horory a prohlídky na hranicích, o kterých vyprávěli přátelé. Protože jsem nevěděl, co k tomu dodat, tak jsem jen něco zablekotal, že je to děcko, které si nic nepamatuje. Soudruh celník se ale asi dobře vyspal a dobře nasnídal, protože s pobaveným úsměvem prohlásil: „Chýtra chlápeček. Jeďte!“ Nikdy jsem radostněji podobnou výzvu už neposlechl. A opravdu ujížděl.

Tak tento zážitek si snad už nikdy nezopakujete...

Taky doufám, ačkoliv člověk nikdy neví!

Vladimír Rogl
18. 11. 2008, 20:49

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.