• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Moc si nezastříleli

Na rozdíl od těch, o nichž v článku píšeme, si myslivci jednoho ze slánských sdružení na honu zastříleli. Foto archiv MS.

Přisedl jsem v restauraci U kostela ve Slaném ke dvěma mužům, kteří se ukázali jako horliví myslivci. Možná inspirováni nedávným článkem ve Slánských listech „Jak dopadly myslivecké hony na Slánsku“, bavili se právě o nich. Slyšel jsem až neuvěřitelné příběhy o tom, co všechno se může mužům v zelených kamizolách stát…

„Ne pokaždé přinese hon dobrý úlovek,“ řekl menší vážně. „V roce 1998 jsme na honu všichni dopadli jako sedláci u Chlumce.“ Odmlčel se, napil pivečka a pokračoval. „Pozval nás lesník, jenž byl nájemce malé honitby. Pozvánkou ujišťoval, že v honitbě je dostatek drobné zvěře, že si dobře zalovíme. Sešlo se dvanáct honců, povětšině s hafany, kteří nervózně poštěkávali. Zazněly fanfáry trubačů; vyšli jsme do polí nažhaveni pořádně si vystřelit. Jenže, i když jsme honitbu prošli křížem krážem, zvěř nikde. Až konečně odněkud z křoví vyběhl statný zajíc. Prudký běh, brokovnice Standy Heřmana promluvila, ušák se dvakrát převalil a zůstal v brázdě. 

A teď se podrž, kamaráde. Věř nebo nevěř, byl to jediný úlovek celého honu. Nájemce honitby z toho byl nešťastný, dušoval se, že předtím byla plná zajíců, bažantů, dokonce viděl i lišku, ale ti snad byli varováni nějakým zvířecím tam – tamem…

Přesto jsme hon ukončili jak se sluší a patří. Zaječího dědu orámovali chvojím, lesem zazněly fanfáry, se smeknutými klobouky jsme unisono vykřikli: „Lovu zdar!“ Dobrá nálada se nám vrátila až v hospůdce, kam nás lesmistr pozval a bohatě pohostil. Standa byl pasován na nejlepšího střelce s právem vzít si zajíce domů. Nechtěl ho, proto byl darován paní hostinské. Prý ho udělala na černo. Pokud jde o mne, když jsem se vrátil domů, manželka mě málem podezírala, že jsem byl někde za děvčaty a ne na honu. Vybafla na mne: „Poslechni Jarouši, kde si vlastně byl? Neříkej, že na honu. Spočítala jsem patrony, které jsem ti sama do nábojového pasu nastrkala a je jich přesně třicet, jako když si odcházel z domova…“ Musel jsme vyklopit pravdu, stará se smála, až se za břicho popadala.“

Menší myslivec skončil vyprávění, větší pokývl hlavou. Ještě jsem slyšel, jak se shodli, že teď již jsou lovy úspěšnější. Zvěře hlavně zásluhou myslivců přibývá, dokonce i zajíc se dnes může v omezeném množství lovit. Škoda, že jsem již musel útulný hostinec opustit, možná bych něco uslyšel i z myslivecké latiny. 

Zdeněk Tvrdek
30. 03. 2008, 18:46

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.