• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

V minulých dnech jsme se vydali za vietnamskými obchodníky do slánských ulic

V těchto dvou domech na hlavním slánském náměstí jsou tři vietnamské obchody. Foto Zdeněk Tvrdek

Velké markety také ve Slaném vytlačily drobné obchodníky. Ale na Vietnamce, zdá se, jsou krátké. Ti se jejich konkurence nebojí. Jejich obchodů spíš přibývá. Rozhodli jsme se podívat, kde všude v našem městě Vietnamci podnikají.

Na náměstí T.G. Masaryka v komplexu dvou budov vietnamská žena prodává oblečení. Stejné nebo podobné zboží ve městě nabízí více takových z jejich komunity. Vedle, v zrekonstruované podlouhlé místnosti, jež dříve sloužila jako dost navštěvovaný bufet, je nyní Neils studio, neboli nehtové studio. Pedikúra, manikúra. Jeho vietnamská majitelka se bavila láskyplným škádlením malého synka, jelikož v krámě nebylo návštěvníka. Jako většina vietnamských obchodníků i ona si nás podezíravě změřila. Jakoby tihle lidé se snažili hned poznat, zda si chcete něco koupit nebo se o nich něco dozvědět. Když chcete to druhé, hned se stáhnou do ulity. A již slyšíte ono typické: „Neumi cesky…“ Takhle to řekla i majitelka nehtového studia. Nicméně byli jsme jí vděční za to, že nás alespoň zkomolenou češtinou odkázala na svého souseda, Vietnamce, jež vedle provozuje klasickou trafiku. „Ten cesky umi,“ ještě pravila.

Do trafiky vejdete a již všude vidíte podnikavého ducha vietnamského obchodníka. Obchod přeplněný zbožím. Vedle kuřiva, novin neschází různé nápoje, včetně alkoholu, cukrovinky a jiné zboží. Za pultem si nás zvídavě prohlížel na Vietnamce docela urostlý chlapík. Skutečně uměl solidně česky. Rozhovoru se nebránil, nepřál si být ale jmenován. Ostatně jako všichni, s kterými jsme to dopoledne hovořili.

Mluví slušně česky, protože je u nás již 30 let. Byl mezi prvními mladými Vietnamci, kteří k nám tehdy přiletěli na základě dohody vlád Československé socialistické republiky a Vietnamské republiky o pomoci vietnamskému národnímu hospodářství, poškozenému válkou. Měli se u nás vyučit a vrátit se do své vlasti. Jenomže mnozí z nich, byť se vyučili, se už do Vietnamu nevrátili. Řemeslo pověsili na hřebík, začali obchodovat. K čemuž měli talent hned od počátku pobytu u nás (Pamatuji, jak kupovali, rozebírali a domů posílali v dřevěných obalech laciná jízdní kola; děvčata zase v ubytovnách, kde sídlila, šila rifle, které hned prodávala. Pozn. autora).

Vietnamský majitel trafiky se vyučil soustružníkem v Klášterci nad Ohří. Podle něj působí ve Slaném 12 vietnamských obchodníků. Odhadem i se zaměstnanci je to kolem 30 lidí. Někteří ve městě bydlí, jejich děti chodí do místních škol. Jsou i tací, kteří dojíždějí z Kladna, Smečna. V Čechách se jim líbí, politika je nezajímá, podnikání je teď ale těžké…

Proti Baťovi v Husově třídě se nachází největší a nejnavštěvovanější vietnamský obchod ve Slaném. Nese název AZ textil. V hale o rozloze asi 60 x 40 m, v regálech i jinde, je změt různého zboží. Především pro ošacení lidí. Od spodního prádla, přes trička, bundy, kalhoty, čepice, boty až po drobné potřeby pro domácnost. Pracuje zde 6 prodavaček, všechny bílé pleti. Dokonce i paní pokladní byla blondýnka. Strategie majitele je zřejmá. V hale, kam přichází dost zákazníků, se s nimi nelze dlouze dorozumívat. České prodavačky vše rychle vysvětlí, když to jde, i přesvědčí. Většinou jsou to důchodkyně.

Opodál, v ulici Kynského, v domě, jež je součástí objektu AZ textil, je další vietnamský podnik. Zcela jiného druhu. Honosný název prozrazuje, že tady nejde o prodej prádla: LAMBÁDA. Herna, bar, automaty. Tady se točí peníze. Kromě recepčního a rovněž šikmooké, docela sličné servírky zatím úplně prázdno. Bylo ale kolem 11. hodiny dopoledne, a to hráči ještě vyspávají… Na naši otázku, jak to sype, se recepční zatvářil kysele.

Na křižovatce u Grandu, v dříve exkluzivním obchodě „ U Hrdých“, podniká další Vietnamec. Rovněž vzdychal, že obchod nejde. S přicházející zimou musel schovat většinou sádrové zboží, jež měl od jara vystaveno před obchodem na chodníku. Všechno nacpal za sklo výloh; mačkají se tam různí trpaslíci, vodníci, lupiči, žebráci, ale i vlci, lišky, psi, prasátka, kachny, husy. V jedné z výloh, přece jen s větším rozestupem, do ulice pohlíží vznešená, pobledlá tvář sochy Krista za 1499 Kč, je v milé společnosti půvabných Římanek a Afrikánek.

Přibyla i vietnamská konkurence slánským prodejcům ovoce a zeleniny. V ulici Třebízského jsou již dva obchody s tímto zbožím, nedávno se objevil další v ulici Palackého. Na rohu ulice Třebízského a Brožovského funguje vietnamská Večerka, další je ve Wilsonově ulici. Ještě jsme zavítali do velkého obchodu s různým ošacením a obuví, nalézajícím se na začátku ulice Šultysova u tržiště.

Při naší cestě za vietnamskými obchodníky jsme se stačili zeptat několika slánských občanů, jak se na působení synů a dcer Ho Či Mina v našem městě dívají? Paní, jež šla vyvenčit svého psíka s pohledem na něj, prohodila: „Slyšela jsem, že jedí psy…“ Jinak ale převažoval názor, že kdyby nebylo Vietnamců, někteří lidé by kvůli drahotě oděvního zboží ani neměli co na sebe a do čeho se obout. Zaznělo také, že jsou to lidé houževnatí, ale i podezřívaví, někteří hodně vychytralí. Chváleny byly jejich Večerky, které dávají možnost zakoupit zboží i v pozdních hodinách. Jejich podnikatelskou houževnatost dokazují obchody plné všemožného zboží. Jak to všechno dokáží, na to měl Vietnamec, provozující trafiku na slánském náměstí, jednoduchou odpověď: „Zeptejte se svého dědečka…“

Zdeněk Tvrdek
09. 12. 2010, 15:19

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.