• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Slánská nemocnice je na špičkové úrovni, říká primář MUDr. Gabriel Marcínek

Primář interního oddělení slánské nemocnice pan MUDr. Gabriel Marcinek – foto Vladimír Rogl.

Ve středu 29. října 2014 bylo v Městském divadle ve Slaném při příležitost oslav vzniku samostatného Československa předáno ocenění pěti slánským občanům, jako uznání za jejich zásluhy o rozvoj města. Mezi těmito oceněnými občany byl i primář interního oddělení slánské nemocnice MUDr. Gabriel Marcinek, který byl oceněn za přínos v oblasti zdravotní.

Primář interního oddělení slánské nemocnice MUDr. Gabriel Marcinek působí ve Slaném od roku 1992, když do té doby žil a jako lékař působil na Slovensku, kde se také narodil.

Co Vás přivedlo do Slaného?

Lékař, když skončí po promoci, má o svém dalším působení určité představy. Buď chce zůstat v určitém městě a pak hledá práci třebas i méně zajímavou, která ho zcela nenaplňuje, nebo hledá zaměstnání, které chce opravdu dělat. V roce 1992 byl vyhlášen konkurz na místo lékaře interního oddělení ve slánské nemocnici. Nabídka možnosti pracovat na interním oddělení „u lůžka“ mne motivovala k tomu, abych se do konkursu přihlásil, protože pracovat „u lůžka“ jsem vždycky chtěl. Nehledě k tomu, že na Slovensku, kde jsem tehdy pracoval, byla po nástupu pana Mečiara taková dost nepříjemná situace, jako například interpersonální čistky, a to se mi nelíbilo.

Nelitoval jste někdy svého rozhodnutí?

Nelitoval. Naopak jsem velmi spokojený, protože skutečnost předčila moje očekávání.

Jak Vás město přijalo a jak jste si zvykl na české prostředí?

Přiznám se upřímně, že jsem nevěděl, do čeho jdu, protože ve Slaném jsem nikdy před tím nebyl. Byl zde jedinečný ředitel a jedinečný člověk pan doktor Vladimír Riegl, se kterým jsem se na angažmá v této nemocnici domluvil. Stejně maximálně vstříc mi vycházel i současný ředitel, pan Šimák, a já dostal možnost se zde plně realizovat.

Jaká byla tehdy slánská nemocnice?

Ještě před mým příchodem byla slánská nemocnice brána jakožto součást OÚNZ Kladno, a tím pádem vlastně i jako „druhá“ nemocnice kladenského okresu. Dalo by se říci, že Kladno slánskou nemocnici svým způsobem zanedbávalo a nemocnice se proto nemohla patřičně vybavit na takové úrovni, jakou moderní medicína žádala. Teprve po svém osamostatnění počátkem devadesátých let začala slánská nemocnice budovat za podpory města Slaný vlastní oddělení z vlastních prostředků. Díky tomu jsme dostali možnost také interní oddělení vybudovat do jeho dnešní podoby. Bylo nutné především zajistit technické vybavení, bez kterého se dnes už moderní nemocnice dělat nedá. Hodně se investovalo do přístrojového vybavení a tím pádem byla práce daleko zajímavější i pro doktory, kteří zde zůstali a stabilizovali se. Většina doktorů, kteří na interně pracují, jsou zde patnáct až dvacet let, a i díky tomu je naše oddělení na velice slušné úrovni.

Myslíte si, že slánská nemocnice patří ke zdravotnické špičce, nebo že to je jen regionální průměr?

Těžko se mi na tuto otázku odpovídá, protože se přímo dotýká mé práce a nemohu ji proto hodnotit tak, jak ji může ohodnotit okolí. Ale mohu citovat například profesora MUDr. P. Widimského, DrSc., který na kardiologickém kongresu řekl, že „interní oddělení slánské nemocnice je tím nejlepším, se kterým spolupracujeme“ nebo profesora MUDr. A. Linharta DrSc. z Karláku, který označil internu slánské nemocnice jako věhlasné interní oddělení. Víte, něco jiného je klinické pracoviště, které dělá medicínu na té nejvyšší úrovni a má k tomu i náležité technické vybavení, a druhá věc je oddělení, které nemůže být až tak dokonale technicky vybaveno, a tím pádem jenom připravuje a vyšetřuje pacienty pro kliniky, které toto vyšetření potřebují. Jako příklad mohu uvést takové vyšetření srdečních cév – tzv. koronografie. Potřebná aparatura stojí okolo dvou set milionu korun, a to si přece nemůže dovolit oddělení našeho typu. My ale můžeme vytipovat pacienty, kteří z tohoto vyšetření budou profitovat, a odeslat je na spolupracující oddělení. V tom právě spočívá spolupráce i úroveň vybavení interního oddělení, jakožto součást komplexní péče o pacienty.

Čím se jako primář interního oddělení slánské nemocnice můžete pochlubit?

Nerad se chlubím, ale mohu říci, že když jsem sem nastoupil a v roce 1994 převzal oddělení, chtěl jsem vytvořit určité diagnostické centrum. Za podpory obou pánů ředitelů jsme doplnili vyšetření a techniku, kterou jsme tato vyšetření mohli provádět. To znamená, že jsme rozšířili sortiment vyšetření o více než dvacet nových vyšetřovacích metod, které se tady dříve nedělaly. Vylepšila a technicky se vybavila také další oddělení nemocnice – jako třebas rentgen nebo chirurgie - a díky tomu se zlepšila i diagnostika. Jestliže chcete léčit pacienty, tak musíte vědět, co máte léčit a mít možnost tu léčbu kontrolovat. Druhou věcí bylo rozšíření systému odborných ambulancí, které následně pozorují a sledují pacienty. Jednalo se především o ambulanci kardiologickou (nemoci srdce), diabetologickou (cukrovka), revmatologickou (nemoci kloubů), endokrinologickou, nefrologickou (nemoci ledvin), hepatologickou (nemoci jater), osteologickou (osteoporoza) nebo hematologickou (nemoci krve). Tyto specializované ambulance sledují pacienty, kteří prošli oddělením a podle vyhlášek a zákonů vyžadují dispenzarizaci neboli dlouhodobé sledování. Předtím zde tyto ambulance nebyly a my je vlastně vytvořili na zelené louce. Postupně jsme vyškolili kolegy, kteří se této problematice odborně věnují. To je asi to hlavní, co se nám tu za dvacet let povedlo.

Obstojí srovnání lékařské péče u nás s medicínou v zahraničí?

Myslím si, že ano. Evropa má zdravotnictví na různé úrovni. Jsou státy, které jsou bohatší, ale předností českého zdravotnictví je velice dobře vyškolený střední i lékařský personál. Jsem přesvědčen, že čeští lékaři jsou plně srovnatelní se světem. Zdravotnictví je ale strašně drahou záležitostí a nedostatek peněz se může v budoucnosti negativně odrazit.

Vychoval jste si za sebe zástupce?

Ano, vychoval! Jen to pan doktor Čermák, který po mně převzal oddělení a kromě něj je tu i dalších dvanáct atestovaných doktorů. Takže co se týče personálního lékařského vybavení, jsme na tom lépe než mnohé jiné nemocnice.

Co máte dál v plánu jako čerstvý důchodce?

Co chci dělat v důchodu? Zatím zůstávám na poloviční úvazek a budu vypomáhat na oddělení – hlavně v kardiologické ambulanci a ve vyšetřování ultrazvukem. Doufám ale, že budu mít více času na vnoučata – dva kluky a holčičku, která jsou naše velká radost. Celý život jsem se také zajímal i o historii, zvláště českého středověku, tak snad i na tu budu mít více času. Doufám, že bude mít víc času i na sport, kterému jsem se věnoval v mládí a teď se tak trochu věnuji golfu, do kterého zasvěcuji i svá vnoučata.

Osvědčilo se Vám někdy Vaše životní krédo: „Co nechceš, aby dělali Tobě, nedělej jiným ani Ty!“?

Určitě, protože to je biblické heslo a platí zcela obecně.

Co Vás napadlo, když jste dostal od slánské radnice ocenění?

Byl jsem velice příjemně překvapen, protože kromě vedení nemocnice, které mou práci oceňovalo, nikdo mi nikdy předtím nic nenaznačil. Velice si toho vážím, protože to pro mne znamená i zpětnou vazbu na mou práci a je to do značné míry i ocenění celého kolektivu, protože práce na oddělení není práce jen jednoho člověka.

Chcete něco vzkázat našim čtenářům a zvláště Slaňákům?

Mám velké přání, aby nejen interna, ale celá nemocnice i nadále pokračovala v nastoupeném trendu a dál sloužila k plnému prospěchu pacientů, kteří naši nemocnici stále častěji s důvěrou vyhledávají.

Děkuji za rozhovor.

Vladimír Rogl
11. 01. 2015, 15:10

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.