Klikněte zde
Dobré odpoledne, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je středa 17. srpna 2022 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Slánský tým Slaný sobě exceloval v chodecké výzvě 10 000 kroků

Kliknutím zvětšit
Slánský tým Slaný sobě zvítězil jak v soutěži měst, tak i jednotlivců.

Na začátku roku 2021, v době, kdy jsou naše tělo a mysl kvůli koronavirové epidemii vystaveny náročným zkouškám, přišla nezisková organizace Partnerství pro městskou mobilitu, z.s. s výzvou 10 000 kroků. Snahou bylo, aby lidé zařadili chůzi, která je nejpřirozenějším lidským pohybem, posiluje naše tělo i mysl, mezi své každodenní činnosti a udělali tak něco pro své zdraví.

Výzva 10 000 kroků pracuje s magickou hranicí deseti tisíc, což zhruba odpovídá trase dlouhé 7,5 kilometru. Aktivitu je možné v rámci výzvy monitorovat na jakémkoliv zařízení a následně ji účastníci v podobě printscreenu nahrávají do svého profilu. Každý kilometr je bodově ohodnocen, přičemž je zohledněn věk účastníka a jeho BMI.

Celá výzva probíhá v úzké spolupráci s jednotlivými městy, která své občany o výzvě informují, aktivně je podporují v chůzi a pro ty nejlepší připravují vyhlášení a zajímavé ceny.

Ve Slaném tato výzva nenechala chladným majitele slánské realitní společnosti Reality MINOR s.r.o., pana Zdeňka Čablu, který oslovil své kolegy ve firmě, přátele a známé, a společně pak vytvořili tým Slaný sobě, který vyhrál jak v soutěži českých měst, tak i v hodnocení jednotlivců. Absolutním vítězem se stal Zdeněk Čabla, který za jeden jediný měsíc – duben, ušel 2.125,24 km a získal 2.389,14 bodů. K neuvěřitelnému výkonu se vzepjal Pavel Fait, který ušel 1142,8 km a získal 1188,52 bodů, přestože se potýká s Parkinsonovou chorobou!

A jak vidí svoji účast v této soutěži členové týmu Slaný sobě (Zdeněk Čabla, Pavel Fait, Edita Kaiserová, Banán – Jirka Kos, Banánek – Jakub Kos, Kadeřnice – Monika Čečrdlová z Vraného, Zlatá rybka – Pavlína Veselá z Klobuk, Alice Hadravová a

Robert Čabla)? Nejprve jsem se ptal Edity Kaiserové:

- Hlavním „motorem“ slánského týmu byl majitel společnosti Reality MINOR, pan Zdeněk Čabla. Jak se o výzvě 10 000 kroků dozvěděl a jak dlouho „váhal“ se do ní zapojit?

Pan Zdeněk Čabla se o této soutěži dozvěděl od dalšího člena našeho týmu, Jirky Kose. Oni už se účastnili minulých výzev (vždy v dubnu a říjnu 2021) a jelikož Zděněk má rád jakékoliv výzvy, tak myslím, že neváhal vůbec.

- Jak jste se stala členkou týmu Slaný sobě?

Podzimní výzva mě kvůli zdravotním komplikacím minula. Ale na jaře jsem se ráda zapojila. Jsem soutěživý typ a chtěla jsem být součástí výherního tým (smích). A že vyhrajeme, to jsem tušila. Být součástí týmu složeného ze samých lidí s pevnou vůlí a chutí vyhrávat je prostě radost, a taková nabídka se nedala odmítnout.

- Takže jste se do něj zapojila s radostí a elánem?

Ano, jak jsem již zmínila, jsem soutěživý typ. Zároveň mě baví překonávat sama sebe a zjišťovat své limity. Ze začátku jsem na „to“ šla opatrně J. Vlastně jsem nevěděla, kolik dokáži ujít. Myslela jsem, že 15 km denně je dost. Pak jsem postupně zjistila, že 20 km taky dám a v závěrečném týdnu jsem objevila, že mohu chodit denně 30 km a nic se nestane. A za poslední 2 dny výzvy jsem ušla 100 km. Moje kilometry mi vynesly 3. místo ve Slaném mezi ženami a 7. místo ve Slaném celkově.

- Nachodila jste více než 620 km. To je opravdu hodně, a já věřím, že jako realitní makléřka jste jen „nepochodovala“ a na předlouhé štrece také obhlížela nemovitosti vhodné k prodeji...

No, skloubit rodinu, chození a podnikání byl občas oříšek J. A to jsem si ještě stihla odletět na dovolenou, takže část kilometrů jsem nachodila po přímořské promenádě u Rudého moře (smích). A to mě asi celý život baví: zvládat vše s co možná nejlepšími výsledky, s dobrým pocitem a s radostí z toho, co právě dělám. Takže samozřejmě i v průběhu této výzvy naše kancelář dál poskytovala prvotřídní realitní služby a všichni klienti byli u nás i v průběhu výzvy vítáni!

Velkou část kilometrů jsem nachodila v lesoparku Na Hájích, kde pan Čabla vyšlapal tzv. „Čablův okruh“, který měl 2,5 km. Tam náš tým chodil nejvíce. Chodili jsme společně i samostatně a často i rozebírali pracovní záležitosti. Několikrát jsem při chůzi telefonovala se svými klienty a bylo hezké, kolik z nich nám drželo palce a podporovali nás.

Myslím si, že jsme velmi dobrý tým. Pracovitý, houževnatý a máme tah na branku. A to v pracovní sféře i té sportovní! Jsme tým Reality MINOR, jsme tým Slaný sobě J!

Posléze jsem dal slovo Zdeňku Čablovi:

- Šel jste do této chodecké soutěže i proto, že máte rád velké výzvy? 

Mám rád jakékoliv výzvy, nerozlišuji, zda malé, či velké. Primárně jde o to, že při vystupování z komfortní zóny člověk zažívá jedinečný pocit štěstí, zcela jiný než při běžném životě a taky má delší řekněme trvanlivost.

- Jakým způsobem jste skládal váš tým a koho jste „přesvědčoval“ nejdéle?

Tým jsme skládali spolu s Jirkou Kosem, který je základním kamenem našeho týmu a který nás všechny k této výzvě dovedl. Bez něj by tým Slaný sobě nikdy nevznikl.

- Nevyžadoval jste jako bývalý voják z povolání od členů vašeho týmu přímo vojenskou kázeň?

Vojákem už nejsem 30 let a k disciplíně jsem si našel cestu až posléze. A když ji mám já, tak jsem samozřejmě tlačil na všechny, aby udělali maximum. A myslím si, že většina členů našeho týmu ze sebe vyždímala i to, co si před výzvou ani neuměla představit. Takže z toho, že někteří dříve tak trochu „podceňovaní“ členové našeho týmu se vzepjali k tak báječným výkonům, mám opravdu velkou radost.

- Neměl jste strach, že někteří členové ze slánského týmu odejdou a již se do něj nevrátí?

Neměl, protože všichni to jsou lidi z nejbližšího okolí. Tím je to dané. Šli jsme do výzvy s tím, že chceme vyhrát. 

- Ušel jste „šílených“ 2.125,24 km. Prožil jste nějakou krizi, nebo jste šel vždy ladně a bez potíží?

Krizi jsem zažil jenom jednu, a to bylo osmý den, když jsem si podvrtl palec a k tomu jsem ještě měl puchýře. Ale když mi bylo opravdu ouvej a ještě k tomu pršelo, tak jsem ve 3 dnech ušel 81, 71 a 76 km, a dostal se na čelo soutěže.

- Váš tým vyhrál, co se dalo – zvítězili jste v soutěži českých měst a absolutním vítězem této soutěže jste se stal Vy. Ale ve Slaném tento velký úspěch jaksi „zapadl“ - slánská veřejnost o něm moc neví. Jak si to vysvětlujete?

Já si myslím, že to úplně nezapadlo, protože to sledovalo minimálně 200 lidí, z nichž mnozí také aktivně šlapali. A pozadu nezůstaly ani jejich rodiny a lidé z jejich bezprostředního okolí.

Ale určitě nás velmi mrzelo to, že na slavnostní vyhlášení v Dobříši si nikdo z města nenašel čas. Takže lavičku, kterou jsme pro město Slaný vyhráli, jsme si naložili do auta a odvezli ji na naší zahradu.

Další otázky směrovaly na Banána - Jirku Kose:

- Vy jste prý nositelem názvu vašeho týmu. Proč jste váš tým pojmenoval Slaný sobě?

Chtěl jsem stmelující název týmu. Chtěl jsem, aby to vyjadřovalo, že to „dobré“ děláme pro sebe a kolektivně pro Slaný J.

- Častá a dlouhá chůze je určitě náročná a je nutno při ní doplňovat kalorie. Chodci tak často sáhnou třeba po banánu. Je to i Váš případ? 

Tak samozřejmě, že takový výdej energie je znát a fyzicky dost cítit, a doplňovat kalorie je potřeba víc, než obvykle. Takže ano, opravdu jsem sahal po banánu, ale i po jiném jídle. V tom časovém zápřahu je to pak prakticky cokoli, co je zrovna po ruce a přiznám se, že to často bylo spíše o kvantitě než o kvalitě.

A jakpak doplňoval kalorie Banánek?

- Tvůj táta při dlouhé chůzi sáhl občas po banánu. Čím ses posilňoval ty? 

No, tím, co mi dali. Občas to byl i banán nebo jiné ovoce, a někdy i něco sladkého.

Jakou motivaci k chodeckým „manévrům“ měla Alice Hadravová?

- Co bylo Vaší hlavní motivací k účasti v této chodecké soutěži?

Chtěla jsem „jen“ podpořit své kolegy a kamarády, stát se součástí skvělého týmu, a jak se nakonec ukázalo, toho nejlepšího.

Neuvěřitelný výkon podal Pavel Fait:

- Ušel jste téměř 1200 km, přestože se potýkáte s Parkinsonovou chorobou. To je nejen pro mě neuvěřitelný a obdivuhodný výkon. Jak jste se k němu s tímto handicapem odhodlával?

Já jsem se zúčastnil již v říjnové výzvě v minulém roce. A byl jsem v kategorii mužů ve Slaném na třetím místě. Dostal mě do toho blízký kamarád Zdeněk Čabla a Jirka Kos. Úplně původně mně o této akci dal informaci Martin, který mi pokládal novou podlahu. Kvůli zdravotním problémům jsem se již nechtěl letošní dubnové výzvy účastnit, ale kamarádi mě přesvědčili.

Hodně kilometrů jsem našlapal na Hájích společně se Zdeňkem. Ale v průběhu dubna jsem upadl na chodník. Odneslo to pár zubů a měl jsem i „pěkné“ odřeniny. Ale hlavní cíl - vyhrát v kategorii měst, byl splněn. Slaný bylo první v ČR.

- Myslíte si, že účast v této soutěži Vám v boji s Parkinsonovou nemocí nějak pomohla?

Výzva mi pomohla ukázat ostatním lidem s PN, že můžeme i s touto diagnózou konkurovat lidem bez zdravotních potíží. A hlavně se mi potvrdilo to, co jsem vždycky tvrdil. Že bych se neměl litovat, ale spíše se vzepřít a zabojovat. A to je opravdu jen na každém z nás.

Nezapomněl jsem ani na Kadeřnici a pak i na Zlatou rybku:

- Nachodila jste pěkných 718 km, ale možná jste si myslela, že „střihnete“ delší trasu. S jakými překážkami jste se potýkala? 

Hlavní překážkou, i když to vlastně ani nemůžu nazvat překážkou, byla péče o děti a domácnost. Když doma skoro polovina rodiny pořád jen chodí, někdo se o ně a o ten zbytek musí postarat. A když to ještě zkombinujete s prací, kde jsem sice celý den na nohách, ale moc toho kolem hlav nenaběhám, tak už toho času na nějaké delší trasy moc nezbývá. 

- Byla jste si v okamžiku, kdy jste se stala členkou slánského týmu a jeho šéf Zdeněk Čabla hrdě a jistě prohlásil: „Zvítězíme!“, jista, že v tom budete umět plavat? 

Jelikož už to byla moje třetí výzva, tak, myslím, že už jsem se v tom trochu plavat naučila. Každopádně pořád je se co učit a v tomhle případě to byla podpora a motivace od dalších členů týmu, kteří mě naučili jak z hladiny nespadnout na dno a díky kterým jsem v tom tentokrát plavala, myslím, celkem obstojně.

Libor Pošta
15. 06. 2022, 16:57


Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Petra
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

43.80%

Spíše ano
graf

17.63%

Spíše ne
graf

14.93%

V žádném případě
graf

23.63%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 2518
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát