Doopravdy nevím, co ze mě bude, protože si čím dál tím více uvědomuji, že žebříček hodnot se během života, a hlavně teď během puberty, neuvěřitelně mění. Mým úplně prvním snem bylo, stát se učitelkou. A vlastně proč ne? Mamka i babička to mají jako zaměstnání, tak proč bych nemohla taky? Tohle jsem si říkala, dokud jsem nevyrostla a neuvědomila jsem si, jaká s odpuštěním hovada bych musela učit. Vím sice, že jsem jedno z nich, ale co předvádí dnešní mládež, to už je vážně vrchol – to, co si dovolí dnešní prvňáci, bych si nedovolila ani ve čtvrté třídě!
Po několika letech, kdy jsem si toto uvědomila, mě nějak přepadlo, že bych mohla být spisovatelkou, dokonce jsme se o to i velmi snažila – z tohoto období se zachovalo několik povídek, většinou nedokončených, dále nějaké básničky a pokusy o písničky. Když mi došlo, že spisovatelka ze mě nemůže být, protože nedokážu absolutně nic dokončit, napadlo mě, že bych se mohla uplatnit jako novinářka. Ale to nebyl sen, spíš nápad, záchytný bod, kde jsem spočinula.
A čím chci být dnes? Popravdě vážně nevím. Strašně mě baví zpívat, párkrát jsem už na nějakých akcích vystupovala, ale nemyslím si, že jsem dost ambiciózní na to, abych se stala zpěvačkou. Ale kdo ví, jakým směrem se má cesta bude ubírat?
Nikola Sedloňová, 2.ZŠ Slaný, 8. ročník
21. 12. 2009, 14:14
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.69%
Spíše ano
17.65%
Spíše ne
15.60%
V žádném případě
24.06%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01