Dobrý večer, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je úterý 15. září 2026 Přesný čas: 00:00:00
Dnes je úterý 15. září 2026 Přesný čas: 00:00:00
PŘIHLÁSIT SEPřeci jen spokojená
Velikonoce, svátek, který jde absolutně mimo mě. Kraslice, pomlázky a pečený beránek, jsou v naší domácnosti dávno zapomenuté věci.
Dnes bych se však zmínila o něčem úplně jiném, co s Velikonocemi vůbec nesouvisí. Hned, jak jsem ráno vstala a můj pohled spočinul na nepořádku u postele mého bratra, jsem věděla, že dnešní den nebude stát za nic. Celé dopoledne a kousek odpoledne jsem strávila u knížky, se sluchátky zabodnutými v uších. Neměla jsem zkrátka náladu a ani v průběhu dne se mi o moc nezlepšila.
V televizi vysílali, k mému velkému potěšení, jeden z mých nejmilejších filmů, a to sice "One last dance" s Patrickem Swayzem. Alespoň tohle by mi mohlo zvednout náladu, pomyslela jsem si. Ovšem, omyl!Film se zpočátku jeví trochu jako klasický americký slaďák, jakmile se však přehoupne přes polovinu, dostane vás. Tedy alespoň u mě tomu tak bylo. Scéna, kdy Patrick a jeho filmová partnerka společně nacvičují jejich solo v tělocvičně, je jednoduše dechberoucí. Nádherné vyjádření pocitů, plné emocí a tance. A přesně takový je film celý, o závěrečném tanci nemluvě. Nikdo mi ovšem tento zážitek nedokáže zkazit lépe, než rodiče! Usadili se přímo vedle mě a nemohli si odpustit uštěpačné poznámky, zesměšňující jinak tak krásné taneční scény. Otec si do toho ještě sem tam krkl. Okřikovala jsem je, že to nikdy nemohou pochopit, jelikož o umění netuší zhola nic.
Umění, ať už se jedná o tanec, zpěv, malování či psaní, je nejdokonalejším a zároveň nejúžasnějším způsobem, jak vyjádřit pocity a myšlenky. A to je právě to, co moji rodiče zkrátka nepochopili, stejně jako plno dalších lidí, kteří tohle nedokáží vstřebat.
Já osobně umění miluji. Když píšu a vymýšlím nové příběhy, jsem v jiném světě. A dokážu si úplně dokonale představit, že se takhle cítí někdo na parketě, s mikrofonem, nebo štětcem v ruce. Umělci jsou přeci lidé neskutečně úžasní a zvláštní. Dělají tenhle svět o mnoho hezčí a zajímavější.
No, i když mě rodiče u filmu dostatečně otrávili, usedám ke klávesnici plná dojmů. A to proto, že ten silný pocit, který z umění cítím, mi nikdo nevezme.
Dnes bych se však zmínila o něčem úplně jiném, co s Velikonocemi vůbec nesouvisí. Hned, jak jsem ráno vstala a můj pohled spočinul na nepořádku u postele mého bratra, jsem věděla, že dnešní den nebude stát za nic. Celé dopoledne a kousek odpoledne jsem strávila u knížky, se sluchátky zabodnutými v uších. Neměla jsem zkrátka náladu a ani v průběhu dne se mi o moc nezlepšila.
V televizi vysílali, k mému velkému potěšení, jeden z mých nejmilejších filmů, a to sice "One last dance" s Patrickem Swayzem. Alespoň tohle by mi mohlo zvednout náladu, pomyslela jsem si. Ovšem, omyl!Film se zpočátku jeví trochu jako klasický americký slaďák, jakmile se však přehoupne přes polovinu, dostane vás. Tedy alespoň u mě tomu tak bylo. Scéna, kdy Patrick a jeho filmová partnerka společně nacvičují jejich solo v tělocvičně, je jednoduše dechberoucí. Nádherné vyjádření pocitů, plné emocí a tance. A přesně takový je film celý, o závěrečném tanci nemluvě. Nikdo mi ovšem tento zážitek nedokáže zkazit lépe, než rodiče! Usadili se přímo vedle mě a nemohli si odpustit uštěpačné poznámky, zesměšňující jinak tak krásné taneční scény. Otec si do toho ještě sem tam krkl. Okřikovala jsem je, že to nikdy nemohou pochopit, jelikož o umění netuší zhola nic.
Umění, ať už se jedná o tanec, zpěv, malování či psaní, je nejdokonalejším a zároveň nejúžasnějším způsobem, jak vyjádřit pocity a myšlenky. A to je právě to, co moji rodiče zkrátka nepochopili, stejně jako plno dalších lidí, kteří tohle nedokáží vstřebat.
Já osobně umění miluji. Když píšu a vymýšlím nové příběhy, jsem v jiném světě. A dokážu si úplně dokonale představit, že se takhle cítí někdo na parketě, s mikrofonem, nebo štětcem v ruce. Umělci jsou přeci lidé neskutečně úžasní a zvláštní. Dělají tenhle svět o mnoho hezčí a zajímavější.
No, i když mě rodiče u filmu dostatečně otrávili, usedám ke klávesnici plná dojmů. A to proto, že ten silný pocit, který z umění cítím, mi nikdo nevezme.
Kateřina Jandová, Slaný
05. 04. 2010, 17:23
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Dnes má svátek Jolana
NAŠE ANKETA:
Které místo ve Slaném by podle vás potřebovalo největší změnu ?
Které místo ve Slaném by podle vás potřebovalo největší změnu ?
Masarykovo náměstí
14.60%
Komenského náměstí
15.33%
Autobusové nádraží
16.06%
Pražská
24.09%
Šultysova
10.95%
Lesopark Háje
18.98%
© Jiří Červenka - Gelton | Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu. | Webdesing: Jakub Charvát