• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Před sto osmdesáti pěti lety zmizela Pražská brána

Původní oceloryt - Adolf Fesca, 1860 (Sbírka: Aleš Maxima)

Pražská brána patřila k nejvýznamnějším a podle dobových svědectví také k nejkrásnějším městským branám ve Slaném. Spolu s mohutnou baštou a nedalekým gotickým chrámem vytvářela působivou scenérii jihovýchodní části města. Dnes nám její podobu připomínají pouze historické popisy, vyobrazení a několik dochovaných kamenných prvků.

Brána měla původně označení „brána hradská“ či „brána podhradská“, podle někdejšího župního hradu, který stával nedaleko na návrší. Název „Pražská brána“ se poprvé objevuje v nejstarší slánské městské knize z roku 1443. Ještě v roce 1468 však byla v témže prameni označována jako „brána hradská“.

Původní brána byla vystavěna převážně ze dřeva společně s prvními městskými hradbami. V roce 1371 však lehla popelem. Roku 1402 byla obnovena, tentokrát již z kamene. O necelých šedesát let později začala její velká přestavba.

Nová, mohutná podoba Pražské brány vznikala od roku 1460 za vlády krále Jiřího z Poděbrad a dokončena byla roku 1472, již za jeho nástupce Vladislava II. Jagellonského. Datum dokončení připomínal také gotický nápis na baště:
Anno domini M°CCCC°LXXII° ffundata est bassta tempore regis Wladislaij anno 1m° regni ipsius.
Volně přeloženo: „Stavba dokončena léta Páně 1472 v prvním roce vlády krále Vladislava.“

Celý komplex tvořila vlastní brána a před ní stojící vícehranná bašta. Nad gotickým průjezdem se zvedala mohutná čtverhranná věž se sedlovou střechou a obdélnými okny. Bašta měla nízký krov, na němž se podle dobových popisů nacházelo sedm štíhlých kuželovitých gotických věžiček. Průjezd byl zaklenut gotickým obloukem a přístup k věži vedl přes kamenný most.
Vnější průčelí zdobila řada znaků. Nad průjezdem byl umístěn znak města Slaného, po jeho pravé straně český lev a moravská orlice, vlevo pak znak s příčným zlatým břevnem v červeném poli a slezská orlice. Nad nimi se v gotickém výklenku nacházela socha krále Jiřího z Poděbrad. Panovník byl zobrazen vsedě v královském rouchu, s žezlem a jablkem.
Výklenek byl zakončen vysokým trojúhelníkovým štítem s gotickou výzdobou a výraznou fiálou uprostřed.

Jedním ze zajímavých prvků Pražské brány byl kruhový kámen zasazený do zdiva vpravo od průjezdu. Byl umístěn přibližně ve výšce čtyř metrů a měl průměr kolem 70 centimetrů. Na kameni byl nápis GROS PRAGENS, tedy „pražský groš“. Podle dobových pramenů byl tento kámen znám jako „znamení slánské“.
S jeho významem souvisel také způsob vybírání cla při průchodu branou. Průchod byl zpoplatněn jedním haléřem, a to bez rozdílu, zda branou procházel křesťan nebo Žid. Vedle kamene byla údajně vyobrazena postava Žida, která měla i těm, kteří neuměli číst, naznačit povinnost zaplatit clo.

Další památkou na starší podobu brány byl kámen zazděný na pravé straně vchodu do hlavní brány, a to obráceně. Nesl letopočet 1402 a pravděpodobně pocházel ze starší kamenné brány.

Pražská brána se výraznější opravy dočkala v roce 1612. Tehdy byly vybudovány renesanční lomenice a nový krov byl ozdoben dvojicí pozlacených makovic.

Do jedné z nich byla 14. července 1612 vložena plechová schránka s pamětní listinou. Tu sepsali městští písaři Jiří Vojna a Karel Zikmund Novo-Kolinský. Záznam připomínal nejen samotnou opravu brány a tehdejší představitele města, ale také významné události roku 1612, například zvolení arcivévody Matyáše římským králem a jeho korunovaci společně s manželkou Annou.
Do schránky byl přiložen také exemplář kázání tehdejšího slánského děkana Kašpara Artopea Pardubického nazvaného Parallelismus. Kázání bylo vydáno v roce 1612 anonymně.

Přes svou historickou i architektonickou hodnotu Pražská brána v 19. století zanikla. V září roku 1841 byla společně s baštou zbořena.

Zajímavé přitom je, že podle svědectví pamětníků byla stavba ještě před demolicí v dobrém stavu a nijak neohrožovala své okolí. Ani dopravní provoz již podle dobových zpráv nemusel být důvodem k jejímu odstranění. Podél někdejšího Brodu totiž již vedla silnice směrem k hostinci U Hamburku a provoz zde nebyl příliš silný.
Rozhodovalo se proto především mezi nákladnou opravou a demolicí. Oprava měla stát několik set zlatých a představitelé města se nakonec přiklonili k levnějšímu řešení. Brána byla prodána tesařskému mistru Františku Boškovi, který materiál získaný při bourání využil při stavbě stoky u nově vznikající lázeňské budovy.
Proti záměru zničit historickou stavbu se přitom postavili někteří znalci a milovníci starožitností. O její záchranu se zasazoval například hrabě František Thun z Hohensteinu a především František Miltner, tehdejší vrchní a právní panství smečenského a významný znalec českých historických památek.
Jejich snaha však přišla pozdě. S bouráním bylo započato ještě předtím, než do Slaného dorazil příkaz vyšších úřadů, aby byla brána zachována. Když nařízení přišlo, bylo již pozdě.

Z celé stavby se podařilo zachránit jen několik částí. Zásluhou Františka Miltnera byly uchovány znaky královského města Slaného, Čech, Moravy a Slezska a také část sochy Jiřího z Poděbrad.

Aleš Maxima
13. 09. 2026, 18:08

Hodnocení článku: