

SLÁNSKÁ AKCIOVÁ PLYNÁRNA (foto: Pohledy do historie Slaného)
Koncem srpna roku 1871 zažilo Slaný jednu z nejvýznamnějších událostí své novodobé historie. Dne 29. srpna se ve městě poprvé rozsvítilo plynové osvětlení, které znamenalo výrazný krok vpřed v rozvoji města i v kvalitě života jeho obyvatel.
Slavnostní večer se nesl ve znamení oslav a nadšení. Ve
slánských ulicích se poprvé rozzářily plynové lampy s jednoduchými motýlovými
hořáky, jejichž světlo bylo pro tehdejší obyvatele něčím zcela novým a
obdivovaným. Městem prošel pochodňový průvod za účasti všech významných spolků
a korporací, hrála hudba a pěvecký spolek Dalibor zpíval slavnostní písně.
Radnice i řada dalších budov byly vyzdobeny a ozářeny novým druhem osvětlení.
Z balkonu radnice tehdy promluvil městský radní August
Hemerka. Ve své řeči nazvané „Osvětou k svobodě“ vyzdvihl význam plynového
osvětlení jako symbolu pokroku a modernizace města.
Slaný se stalo prvním městem po Praze, které si zřídilo
plynárnu jako akciový podnik. V rámci Čech šlo dokonce o devatenácté město s
vlastní plynárnou. Přestože již v šedesátých letech 19. století provozovala
malou plynárnu místní přádelna pro potřeby své továrny, snahy města o její
rozšíření na veřejné osvětlení nebyly úspěšné.
Proto se skupina 27 pokrokově smýšlejících slánských měšťanů
rozhodla vybudovat vlastní plynárnu. První schůze se uskutečnila 30. ledna 1870
na podnět Josefa Hlaváčka. O týden později byl zvolen přípravný výbor v čele s
Hlaváčkem, jehož členy byli mimo jiné Antonín Prügl, Albert Maysl, František Klarner, Vilém Mrzílek,
August Hemerka a Julius Nedvěd.
Na výstavbu bylo vydáno 400 akcií v celkové hodnotě 40 000
zlatých. Po padesáti akciích upsaly obec i Občanská záložna. Pozemek pro
budoucí plynárnu byl zakoupen od hraběte Jindřicha Jaroslava Clam-Martinice
poblíž panské cihelny. Samotnou stavbou byl pověřen slánský stavitel Tomáš
Štech.
Během necelého roku vyrostla budova plynárny, pece, retorty, plynojem i další technologická zařízení. Současně bylo položeno potrubí po celém městě, zřízeny domovní přípojky a instalovány pouliční lampy. Zpočátku jich bylo 81, později jejich počet vzrostl až na 130.
Historické fotografie a pohlednice dodnes připomínají litinové nárožní lampy i mohutný litinový kandelábr s pěti svítilnami, který stával na náměstí. Plyn osvětloval nejen ulice, ale také hostince, obchody a kostel sv. Gotharda. V domácnostech však ještě dlouho převažovaly petrolejové lampy.
Výroba svítiplynu ve Slaném probíhala nepřetržitě od roku 1871. Jedinou výjimkou byl rok 1919, kdy musel být provoz na dvanáct hodin zastaven kvůli naprostému nedostatku uhlí. V prvním roce provozu plynárna vyrobila přibližně 75 tisíc kubických metrů plynu, postupně se však produkce zvýšila až na čtvrt milionu kubíků ročně.
Významnou změnu přineslo zavedení elektřiny ve Slaném v letech 1923–1924. Spotřeba svítiplynu tehdy poklesla téměř na polovinu. Mnozí odběratelé své přípojky zrušili, přestože plyn nacházel stále širší využití při vaření a vytápění. Citelnou ztrátu představovalo také omezení využívání plynu pro pohon tehdejších spalovacích motorů.
Ani ve čtyřicátých letech 20. století však nebyla slánská plynárna považována za zastaralý podnik. Díky rozsáhlé modernizaci provedené v roce 1912 disponovala dostatečnou výrobní kapacitou a byla schopna pokrýt i výrazně vyšší spotřebu. V roce 1941 zaměstnávala šest pracovníků, zásobovala 436 odběratelů a její plynovodní síť dosahovala délky téměř jedenáct kilometrů.
Aleš Maxima
21. 06. 2026, 14:51
Více restaurací a kaváren
0.00%
Kulturní akce pro dospělé
0.00%
Sportovní vyžití
0.00%
Lepší parkování
100.00%