Dobré ráno, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je pondělí 20. dubna 2026 Přesný čas: 00:00:00

PŘIHLÁSIT SE

Katalog míst. firem

Aktuálně

Vzkazy, srazy...

Kulturní servis

Zábava

Inzerce

Školní soutěž

Sekce Můj den

Čtenářské noviny

Z okolí Slánska

S kamerou za fotbalem

Diskuse

Jednoduše geniální hra

Stolové hry jsou hračky, které lidi neomrzí ani v dospělosti. Jsem teenager, který jim holduje a snaží se mít přehled. Za vše snad hovoří to, že Silvestra jsem kupodivu nestrávila chlastáním, ale „soukromým večírkem“, kde se hrály všechny možné stolovky a půlnoc se zapíjela krabičkou džusu. Ráda bych pojednala o jedné z her, která mě chytila za srdce.

Ačkoliv není příliš vzhledná a jejím tvůrcem je dokonce Němec, má něco do sebe. Jsou to Osadníci z Katanu. Jednoduše složitá obchodní hra o osidlování ostrova, která vydělala neřkuli milióny, dostala cenu „Spiel des Jahres“, neboli hry roku a byla rozšířena o mnoho a mnoho dalších krabiček s dalšími figurkami a doplňujícími pravidly.

O co jde? Jenom o toto: obsadit ostrov, získat co nejvíce surovin a za ně koupit co největší počet vesniček, měst a cestiček podle návodu, abychom za ně dostali co nejvíce bodíků, o které to tu vlastně běží. Celá hrací plocha, stvořená ze spousty papírových šestiúhelníků s nejrůznějšími barvami, funkcemi a obsahy nepůsobí moc vábně, alespoň na první pohled. Ale už jenom geometricky je to celé moc hezky vymyšleno.

Jako obvykle je to hra taktická až strategická, ale záleží samozřejmě na štěstí. Vše totiž určují dvě kostky. A kostky… To je něco, co je ve světě hráčů „stolovek“ věc inspirující a záhadná.

Jak jsem přišla k tomuhle velkému zázraku mysli Klause Teubera? Ne moc hezky, ale alespoň to potvrzuje, že všechno zlé je k něčemu dobré. Bylo to dávno… Skoro dva roky zpátky o sedm stovek kilometrů na severozápad do malého pohraničního městečka Goch, mé drahé „izolace“, jak jsem jí přezdívala. Nebyla jsem tam moc veselá, po roce už to fakt nebylo nic moc, a tak moji rodiče se rozhodli nějak potěšit svou dceru, aby se z uzavřeného kruhu svého pokoje otevřela alespoň do toho rodinného. Obětavě si kvůli mně hledali čas, abychom večer zasedli ke hře. A nakonec to bavilo všechny. Obývák byl vždycky provoněný koňakem. Sklenku si taťka nemohl odpustit při žádné hře. Bylo to super, byla jsem hrozně vděčná, když jsem si cosi uvědomila… Bylo to fakt fajn.

Když jsme se vrátili, čas se nenašel už nikdy. Rodiče mají teď svých starostí dost. Ale zase pravda je, že nejsem z mých přátel jediná, kdo má rád stolovky. To ani zdaleka ne. A tak na tu červenou krabici ještě pořád nepadá prach, protože se často vytahuje k všeobecnému potěšení.

Osadníci z Katanu jsou prostě super věc. Ten koňak ve mně dodnes vyvolává sentimentální vzpomínky na všechny hlášky večera a oškrábané armádní kožené sedačky v tom armádním domě...