Pokáceli nám les jenom kvůli penězům!!!

Za ta léto co žiji v naší vesnici jsem si nejvíce oblíbil náš les. Navenek je to sice jenom obyčejný, povětšinou borový les, ale pro mě je to útěk ze skutečného světa. Když jsem byl malý, tak jsem začal pociťovat jeho kouzlo a také jsem v něm rád trávil čas. Když byla máma na mateřské dovolené s mým bráchou, tak to šlo. Na kole jsme jezdily do lesa skoro pořád. Jenže když nastoupila do práce tak to bylo horší. Z lesa se mi stalo něco, co se vám sice strašlivě líbí, ale je to pro vás nedosažitelný cíl. Máma už na to jezdit do lesa neměla čas a sám jsem do lesa jít nemohl. Až v posledních letech jsem se začal do lesa vypravovat sám. Jezdil jsem tam každý den na kole a byl jsem tam strašlivě rád. Jak už jsem řekl, byl to pro mě útěk do jiného světa. Dávalo my to pocit svobody a dokonale se mi v lese pročistila hlava. Měl jsem v lese svoje místa na která jsem pravidelně jezdil. Vždy jsem sesedl s kola a jen tak se procházel, nebo jsem se šel na něco podívat, nebo jsem si prostě sedl na pařez a poslouchal to krásné ticho, slyšel jsem jen vítr, který hýbal vrcholky stromů. Les měl svojí nezapomenutelnou vůni. Doslova a do písmene mi náš les přirostl k srdci. Stal jsem se na něm závislí. Jednou po zimě jsem vyrazil do jarního lesa. Bylo hodně bahna, ale to mi nevadilo. Už na začátku lesa jsem ucítil jeho nezapomenutelnou vůni. Bylo mi krásně. Ale jen do té doby, než jsem dojel k jednomu krásnému místu, kde jsem byl úplně nejraději. Najednou jsem se zastavil, přede mnou byla obrovská stopa od pneumatik a celá cesta byla nezvykle rozrytá. Sesedl jsem z kola a šel se podívat od čeho to je. Když jsem ušel asi sto metrů tak jsem se zastavil. Místo krásného lesa se přede mnou rozprostřela jen holá paseka. Všechny stromy byli pokácené. Ze země vyčuhovali pouze pařezy. Všude bylo spousta pilin a malých uřezaných klacíků. Když jsem to spatřil padl jsem na kolena a začal jsem brečet. Jindy dokáži přemoct smutek ale teď to nešlo. Klečel jsem tam asi 10 minut a nemohl jsem zastavit slzy. Bylo my jako matce které sebraly dítě. Nasedl jsem na kolo a rozjel se domů. Cestou se můj smutek změnil v hněv. Nevěděl jsem co dělat, byl jsem naštvaný ale zároveň jsem brečel smutkem. Z této události jsem se po čase spamatoval  ale ta díra v mém srdci se nikdy nezacelí.

Dnes má svátek Lýdie

NAŠE ANKETA:
Jaké nové rubriky byste od nového roku ve Slánských listech uvítali nejvíce ?

Sportovní zpravodajství

23.19%

Putujeme po vesnicích

13.04%

Příběhy zdejších lidí

26.09%

Více zpravodajství z regionu

23.19%

Žádné, stačí nám to, co je nyní

14.49%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 69